Na začátku stál porušený slib.
Když před 21 lety Winnipeg tvrdil Selännemu, že s kanadským klubem zažije stěhování do americké Arizony, lhal.
„Tehdy mi zavolal majitel klubu a řekl mi, že budou velkou součástí naší budoucnosti v Phoenixu,“ vybavil si Selänne. „Byl jsem rád, že se ozval. Pak jsem se už přestupu neobával.“
Jenže Winnipeg raději finského střelce vyměnil do Anaheimu a novou kapitolu své historie odstartoval už bez něj. Selänneho nemohlo potkat nic lepšího, v novém působišti se sešel s Kariyou a začalo přátelství, jež se odráželo na ledové ploše tak silně, že soupeři bývali zcela bezmocní.
Dokonale si rozuměli, i když byli povahou tolik rozdílní.
Selänne miloval zábavu a bezstarostný život, o přestávkách klidně koukal na tenis. V létě si užíval závody rally. Kariya platil za dokonalého profesionála a perfekcionistu, v soukromí zůstával přemýšlivý Kanaďan uzavřený do sebe.
Zrodilo se Dynamické duo
Spojovaly je ovšem vytříbené hokejové instinkty a rychlost. „Ta je jeho hlavní zbraní,“ uklonil se Selänne před Kariyou, který v dětství jezdil na krasobruslařské soutěže. Selänne si zase díky své rychlosti získal přezdívku „Finský blesk“.
Přezdívka „Dynamické duo“ jim tak seděla dokonale.
Když Selänne do Anaheimu přicházel, měl pověst ryzího kanonýra, vedle nového parťáka se ale ukázal také jeho výtečný tvůrce hry. „Řadím ho mezi nejlepší nahrávače, kteří za posledních deset let v NHL hráli,“ tvrdil Kariya v roce 2002. Tou dobou už na souhru se svým oblíbeným spoluhráčem jen vzpomínal.
Vydržela jen pět let. Strhujících pět let. „Naše souhra byla magická,“ vyznal se Selänne. „Kariya je nejlepší hokejista, s jakým jsem kdy hrál.“
Za tu dobu uhranuli NHL, opakovaně soupeřili o pozici nejlepšího kanonýra i nejproduktivnějšího hráče zámořské ligy. To oni proháněli v čele statistik Maria, Jaromíra Jágra či Petera Bondru.
Milimetrové přihrávky překonávaly jednu obranu za druhou, prudké rány - Selänneho zápěstím, golfovým úderem v podání Kariyi - zase gólmany.
„Přistupuje k hokeji jako vědec,“ pronesl Selänne o Kariyovi. Ten si takový přístup nejspíše podědil po svém otci. Kanadském Japonci, který se živil jako učitel matematiky.
Kačer Donald a Mickey Mouse
„Dynamické duo“ se brilantními výkony zařadilo k nejlepším tandemům hokejové historii.
Anaheim ale po hříchu nevyužíval jeho potenciálu, neinvestoval do kvality kádru. „Pro tehdejšího vlastníka, firmu Disney, byli Selänne s Kariyou méně důležití než kačer Donald a myšák Mickey,“ vystihl situaci zámořský novinář Kevin Allen.
A tak vše na čas skončilo stejně, jako kdysi začalo. Selänneho přestupem. Do San Jose.
Dvě nejvýraznější postavy klubových dějin Anaheimu se poté spolu ještě jednou sešly. Bok po boku chtěly dosáhnout na Stanley Cup a vybraly si pro tento cíl v roce 2003 Colorado.
Kariya se Selännem klidně slevili z finančních nároků, jen aby konečně hráli za ligového favorita. „Oba jsme si řekli: Zapomeň na peníze, kde chceš hrát?“ popisoval subtilní Kanaďan.
Zatímco finský showman slevil o pár set tisíc dolarů, on šel s platem na desetinu. Kvůli zdravotním trablům jim ale sezona nevyšla. Naposledy spolu nastoupili 4. května 2004, ve druhém kole play-off se rozplynul jejich sen o stříbrném poháru a jejich cesty se na dlouho rozešly.
Schází se až nyní, aby Selänne a Kariya společně vstoupili do Síně slávy. „I když jsme každý jiný, dodnes jsme v kontaktu a jsme velkými kamarády,“ tvrdí Selänne.
Kariya se zase před dlouholetým spoluhráčem hluboce smekne: „Bez něj bych se do Síně slávy nikdy nedostal.“
