RECENZE: Svoboda vlastní show chytila podmanivé The 1975 do pasti

Vizuální stránka koncertů The 1975 patří k tomu nejlepšímu, co lze na hudební scéně potkat, a jejich hudba umně míchající kytarové skladby se syntezátory má šmrnc. Proto je škoda, že do takového koktejlu umí kapela zamíchat trochu zbytečné nudy.

Britská kapela The 1975 dovezla svou podmanivou show do pražského Fora Karlín. Její pondělní koncert byl vlastně náhradou za zrušené únorové vystoupení. Do naplánovaného evropského turné hudebníkům vstoupily Brit Awards, kde zahráli a také dostali cenu za svou loňskou desku I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful Yet So Unaware of It.

I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful Yet So Unaware of It Tour

70 %

Autor: The 1975

Místo konání: Forum Karlín, Praha

26. června 2017

Ta vyšla loni v březnu, takže kostra pražského vystoupení se vlastně příliš nelišila od toho, co The 1975 předvedli na loňském festivalu Rock for People.

V jednom ohledu to bylo mnohem lepší. Uzavřené klubové prostředí dalo perfektně vyniknout vyladěné vizuální stránce koncertu. Už při příchodu si museli diváci všimnout, že v sále je mnohem víc zadýmeno než v prostoru pro kuřáky před vchodem. Pódiové mlhy bylo už před koncertem vypuštěno skutečně velké množství. V kombinaci s výraznou světelnou stěnou za pódiem pak z kapely často zůstaly jen obrysy.

Že The 1975 umějí se světlem, stínem a vlastně nekomplikovanou výpravou pracovat dokonale, jsme viděli už na Rock for People. Ve Foru Karlín to jen potvrdili a dotáhli do konce.

Ovšem na rozdíl od festivalového setu neomezené možnosti vlastního koncertu přivedly The 1975 i na scestí. Velkou roli v jejich hudbě hrají syntezátory, naštěstí jejich nekončící plochy jsou pořád podložené živými kytarami a dokonce i saxofonem, takže po většinu času nepřipouští nudu. A to třeba ani ve chvíli, kdy se se zadní projekcí s vlnící se vodou přehrávají jakési ambientní zvuky. Protože to netrvá dlouho.

Jenže pak přijde kázání (v Hradci to byl brexit, tentokrát práva LGBT komunity). Ze začátku to přitom vypadalo, že se vůbec mluvit nebude. Ale nic proti tomu, jen byl ten proslov příliš dlouhý. A hlavně následovaný několika utahanými skladbami. Něco jako když doprostřed rockového koncertu vloží zpěvák dvacetiminutovou kotlíkářskou pasáž.

Do konce zhruba hodinu a půl dlouhé show to pak naštěstí kapela zase vytáhla do plných obrátek, ale když vám „chcípne“ motor uprostřed byť vítězného závodu, lehká pachuť zůstane. A je to škoda, protože jinak nelze pražskému koncertu The 1975 nic vytknout, jeho větší část byla nadmíru podmanivá. Kotel ječel jak o život a i diváci vzadu měli většinou oči navrch hlavy.