Nejdéle používaným typem ochrany citlivých partií je bederní rouška. Nosili ji muži i ženy po celém světě. Důkazy o její existenci máme třeba z Japonska, ale i z Havaje, přičemž nejstarší dochované kousky jsou staré více než 7000 let. V teplejších oblastech to býval kdysi dokonce jediný kus oblečení, který na sobě lidé nosili. V hrobě faraona Tutanchamona bylo nalezeno hned několik bederních roušek.
Na druhé straně starověcí Řekové si na takové záležitosti vůbec nepotrpěli, pod svými tógami byli jednoduše obnažení. Bederní roušky tak nosili většinou jenom jejich otroci. První „spodky“, podobné těm dnešním, se začaly objevovat v dobách starověkého Říma, kde postupně vytlačovaly právě oblíbenou roušku. U Římanů máme první důkazy o nošení čistě ženského spodního oblečení - jednoduchých podprsenek, které byly vyráběny z jemné kůže a říkalo se jim “strophium”.
Nálezy dochovaného antického spodního prádla jsou opravdu vzácné, a to proto, že bylo vyráběno z přírodních látek (hlavně ze lnu), a rychle tak podléhalo zkáze.
Bruchy, hace a čechel
Až donedávna se odborníci domnívali, že něco jako podprsenka ve středověku neexistovalo. Nález z rakouského zámku Lengberg ale všem vyrazil dech. Během rekonstrukce v roce 2008 byly v jednom z výklenků nalezeny čtyři kusy prádla nápadně připomínající dnešní podprsenky. Podle odborníků pochází už z 15. století.
Neobvyklost tohoto nálezu vypovídá o tom, že taková „prapodprsenka“ nebyla zrovna běžná. Mnohem častěji používané typy spodního prádla ve středověku byly třeba „bruchy“, tedy spodky dosahující až ke koleni, ke kterým byly uvazovány nohavice. Jejich kratší obdobou jsou pak „hace“. Obojí nosili muži i ženy. Kromě bruchů známe také „čechel“, což je krkolomný název pro spodní košili. Pánské bývaly volnější, dámské vypasované a někdy i se šněrováním, aby hezky tvarovaly postavu. V některých případech dokonce ženy mívaly na košili otevřený šev, který svůdně odhaloval část těla.
Renesance také v nošení prádla
S renesancí přišla nová móda dávání spodního prádla na odiv světu. Pánové totiž začínají nosit kalhoty střihově podobné dřívějším spodkám jako vrchní část oblečení. Za dobu jejich používání byly pro mužské kalhoty (zvané „braies“) vymyšleny různé vychytávky, třeba jakási záklopka v rozkroku, která dovolila muži močit bez toho, aniž by musel svlékat celé braies. Z této záklopky se vyvinulo takzvané „krytí“.
Když přišly do módy krátké kabátce, z původního klínu látky se postupně stala vycpaná napodobenina pyje, která měla zdůraznit mužskou potenci a zdraví. Někdy krytí sloužila také jako kapsy a daly se do nich ukládat menší osobní věci. Není třeba dodávat, že čím vyšší postavení dotyčný měl, tím větší krytí směl nosit. Nejvíce v této módě proslul anglický král Jindřich VIII.
Ženy v této době nosí něco jako dnešní legíny. Většinou kvůli rozmarům počasí, aby se uchránily před chladem. Jsou zaznamenány třeba u královny Alžběty I.
V šestnáctém století přichází do módy také korzet. Ještě to však není doba úzkých vosích pasů, ty se dostaly do módy až v devatenáctém století. Vyztužovaly se velrybími kosticemi a jejich původním účelem bylo rovné a pevné držení těla.
Prudérní viktoriánská éra?
Devatenácté století se nese v duchu omezeného pohybu. Může za to z velké části spodní prádlo: již zmiňované korzety, ale také různé výztuhy, krinolíny či honzíky, tedy vycpávky zadních partií, jejichž účelem bylo zvýraznit hýždě.
Kvůli těsně utaženým korzetům bylo relativně běžné, že ženy často omdlévaly. V některých domech byly proto speciálně upravené pokoje, kde si mohly odpočinout, když jim bylo nevolno. Kromě nedostatku kyslíku hrozilo dámám i jiné nebezpečí, příliš těsné korzety totiž také deformovaly vnitřní orgány. Hnutí za osvobození ženy z korzetu na sebe tak nedalo dlouho čekat. Obzvlášť silné bylo v 80. letech 19. století. Brzy se pak začaly vyrábět korzety flexibilní a poddajné, často z vlněných látek.
Ve viktoriánské éře se nosily upnuté kalhoty zvané „pantalettes“, jejichž původ bychom mohli najít ve Francii. Často bývaly šity z lněného plátna a zdobeny krajkou. Nosily je nejen ženy a dívky, ale také malí chlapci.
S rozvojem textilního průmyslu se spodní prádlo začíná vyrábět ve velkém, ne tedy doma „na koleni“, jak tomu bylo dříve.
4. září 2015 |
