Zkrášlení Dyje brání chatky a zahrádky, vodní zákon je na ně krátký

Kolem řeky Dyje ve Znojmě to vždycky žilo. Nábřeží kdysi mívalo i proslulou říční plovárnu, po níž pamětníci stále vzdychají. Dnes je její levý břeh oblíbeným místem pro procházky a chystá se jeho revitalizace. Pravý je ale obsazen chatkami a zahrádkami, z nichž navíc mnoho stojí načerno.

„Zahrady jsou ve vlastnictví soukromých osob a tam, kde povolení chybí, už probíhají řízení,“ potvrdila mluvčí znojemské radnice Zuzana Pastrňáková.

Kolika zahrádkářů se porušení stavebního zákona týká, úředníci nevyčíslili. Kritici upozorňují ještě na jeden nešvar – nejenže jsou některé chatky či ploty nepovolené, ale navíc jsou v bezprostřední blízkosti řeky. Přitom kdyby se ploty posunuly, vytvořily by tak i na této straně řeky stezku pro pěší.

Jenže víc než na zákon se lze spíše spolehnout na dobrou vůli zahrádkářů. Užívat pozemky sousedící s korytem řeky mohou jen správci vodních toků – a to jen pokud je to nezbytně nutné a po předchozím projednání s jejich vlastníky.

V případě tak významného toku, jakým je Dyje, nejvýše v šířce do osmi metrů od břehu, u menších řek to je šest metrů. V případě tamních zahrádek to je přitom leckdy jen pár centimetrů.

Je to tu jako na Václaváku, stěžuje si zahrádkář

Další zákon řeší průchod kolem řeky na pozemcích, na kterých jsou koryta vodních toků nebo s nimi sousedí. V tom případě vlastník průchod kolemjdoucích podél řeky strpět musí. Jenže ne tam, kde je zastavěno a oploceno, tak jako u Dyje.

Plovárna a sny o lanovce

Koupání v Dyji patřilo k letním kratochvílím již za první republiky. Plovárna nabízela veškerý komfort, převlékárnu, skluzavku, bazének pro děti a sprchy. V roce 1930 ji navštívilo 76,5 tisíce lidí, o dva roky později téměř dvojnásobek. Ve 30. letech byl jeden břeh určený pro Čechy, druhý břeh pro Němce.

Když byla v roce 1892 postavena městská elektrárna, začalo se uvažovat o výstavbě lanové dráhy. Ta měla ušetřit cestu z plovárny nahoru do centra města. A elektrárna by lanovku poháněla. Plovárna ale skončila po stavbě znojemské přehrady v roce 1966. O lanovce se znovu mluvilo v 90. letech, naposledy si ji přál Petr Nezveda z ODS, který byl do roku 2010 starostou.

„Vynutit na základě těchto ustanovení vodního zákona uvolnění prostoru pro průchod kolem toku na oplocených pozemcích v zastavěném území tedy nelze,“ potvrdila Pastrňáková.

Jak by tedy vypadala teoretická možnost revitalizace i této strany nábřeží, není jasné. Nabízejí se dvě varianty – radnice zjistí, že ploty zahrádkářů tu jsou načerno, a může chtít jejich zbourání a posunutí, nebo se zachovají vstřícně sami zahrádkáři. To se ale čekat nedá.

„V žádném případě bych se neposunul. Stačí, že je to z druhé strany zahrady jako na Václaváku. Jsme rádi, že alespoň z té jedné máme klid,“ avizuje předem třeba senior, který tady zahrádku s chatkou obývá celoročně a z jehož pozemku vedou schůdky rovnou do řeky.

Naopak zastáncem uvolnění i tohoto břehu je brněnský architekt Aleš Burian, který je jedním ze zpracovatelů již zmíněné územní studie, jež má být hotová do konce roku. „Jistě by uvolnění pravého břehu a jeho zpřístupnění veřejnosti výrazně přispělo k začlenění Dyje do života města,“ podotkl.

Podobně mluvili i někteří účastníci veřejné diskuse k aktuální revitalizaci nábřeží, kam přišla asi čtyřicítka lidí. Shodli se, že hlavním cílem je, aby levý břeh zůstal přírodního charakteru.

Lanové centrum a mola pro vodáky

„Vzpružit“ se má přitom poměrně dlouhý úsek tří zdánlivě samostatných lokalit: levého nábřeží řeky Dyje v úseku od ulice Dyjské po náhon u Vránova mlýna, rokle pod dětským dopravním hřištěm na ulici Jindřicha Hořejšího a parku nad Louckým klášterem.

Mají se propojit tak, aby frekventovaná stezka na levém břehu Dyje nebyla jen cestou odněkud někam. Ve hře je i myšlenka vybudování lanového centra nebo stavba mol na březích Dyje pro vodáky.

Okolí řeky je ve Znojmě neutichajícím dlouhodobým tématem. Od devadesátých let i pro obnovený znojemský Okrašlovací spolek.

„Často jsme diskutovali o zbytečném zničení nádherného údolí Dyje stavbou znojemské přehrady, čímž navždy zmizela i stará říční plovárna, restaurace Pod Obří hlavou a krásné cesty se stromořadími až do Trauznic,“ připomněl tehdejší předseda spolku Lubomír Černošek.

Život u Dyje po napuštění přehrady utichl

Spolek tady tehdy navrhl přírodní rekreačně-sportovní areál s novou říční plovárnou. Opakovaně jednali s vedením radnice a podařilo se vytvořit plán tohoto areálu. „Brzy se však ukázalo, že tyto snahy narážejí na zásadní odpor majitelů a nájemců zahrádek u řeky i na neochotu Povodí Moravy,“ dodal.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Brod přes Dyji pod skálami znojemského hradu existoval zřejmě již v raném středověku.

„Levý břeh řeky v trase dnešní ulice Koželužské postupně zaplnily domky rybářů, chatrče městské chudiny, ale také dílny jirchářů a koželuhů, jejichž provoz by se bez vody neobešel,“ podotkl Jiří Kacetl, historik a znojemský zastupitel za Pro Znojmo.

S odchodem Němců po druhé světové válce a napuštěním znojemské přehrady život v takzvané Dyjské čtvrti značně utichl.