Americký prezident Donald Trump

Americký prezident Donald Trump | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Trumpův ruský problém

  • 73
Spory o to, zda prezident Donald Trump a lidé z jeho administrativy při svých kontaktech s Ruskem překročili americké zákony, neutichají. Pro šéfa Bílého domu znamenají nepříjemnou zátěž i přesto, že v nejbližších měsících nemusejí vést k jednoznačným závěrům a už vůbec ne k zahájení procesu impeachmentu, píše analytik Vladimír Votápek.

Místo plánování a realizace zahraniční politiky se tak prezident a jeho okolí musí stále více věnovat náznakům, důkazům i spekulacím o svých (nevhodných) vazbách na Rusko. V celé věci lze rozlišit dvě linie. První z nich je otázka, zda Kreml skutečně zasahoval do amerických voleb. Druhá linie řeší, zda Trump, nebo jeho lidé, s Kremlem v této činnosti spolupracovali.

V rámci první linie se nejprve objevilo obvinění, že napadením účtů Demokratické strany a protikandidátky Hillary Clintonové chtěli Rusové ovlivnit výsledek prezidentských (a konec konců i kongresových) voleb. Tato spekulace byla postupně potvrzována stále větším počtem informací o útocích ruských hackerů na různé instituce v USA.

Zatím poslední body na této linii představují úniky informací z vyšetřování Národní bezpečnostní agentury (NSA) do listu The Intercept, výpovědi bývalého ředitele FBI a koneckonců i výroky ruského prezidenta. Z materiálů NSA otištěných v citovaném listu, plyne, že v srpnu 2016 došlo k útokům proti řadě amerických cílů s úmyslem získat informace o počítačových aplikacích a hardwarovém zařízení, používaných pro americké volby.

O ruském vměšování do voleb v USA nepochybuji, řekl v Senátu exšéf FBI

Také Trumpem odvolaný ředitel FBI James Comey během svého svědectví před senátním výborem potvrdil, že k ruským útokům došlo. A stejný závěr je možné si udělat i ze slov samotného Vladimíra Putina, který v nedávném interview připustil, že za útoky mohou být ruští hackeři. Pravda, ruský prezident při té příležitosti řekl, že útočníci nebyli řízeni ruskou vládou, ale pouze pocitem vlastenectví....

Druhá linie se zabývá otázkou, zda Donald Trump a jeho lidé s Kremlem při těchto aktivitách spolupracovali a možná i stále spolupracují. Zda opravdu došlo při setkání s ruskými představiteli k úniku tajných informací a především, zda se Bílý dům snaží bránit vyšetřování kauzy. Součástí této argumentační řady jsou i informace z britské a nizozemské rozvědky, popisující setkání Putinových a Trumpových spolupracovníků v řadě evropských měst.

Co na to Kongres?

Ač se zdá, že celou řadu faktů nelze vyložit jinak, než že k ruským útokům skutečně došlo a že Trump a jeho lidé udržovali nevhodné kontakty s Kremlem, je otázkou, k jakým závěrům dojdou američtí voliči a především jejich zástupci v Kongresu Spojených států. Ten jediný může spustit proces impeachmentu amerického prezidenta. Vzhledem k tomu, že v obou komorách mají většinu zástupci Republikánské strany, lze očekávat, že budou při vyšetřování svého prezidenta maximálně zdrženliví.

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Přesto je zjevné, že vyšetřování hned tak neskončí. To mimo jiné znamená, že Donald Trump a jeho lidé budou muset významnou část své kapacity věnovat uvedenému problému a nikoli, jak by měli, plánování a realizaci americké zahraniční politiky. A to v situaci, kdy mezinárodní společenství řeší celou řadu problémů - od mezinárodního terorismu přes syrskou krizi a migrační vlny až třeba po stoupající asertivitu Číny v Jihočínském moři

Můžeme se tedy dočkat opakování situace, kdy americkou zahraniční politiku negativně ovlivnila aféra Watergate, která nakonec vedla k odstoupení Richarda Nixona z úřadu prezidenta. A uvedené srovnání je vážným důvodem pro znepokojení. Politologická literatura se v zásadě shoduje na tom, že postupně rostoucí aféra Watergate vedla k zásadnímu oslabení americké zahraniční politiky - především proto, že Bílý dům musel věnovat velkou část svého potenciálu na řešení domácí krize.

Oslabený prezident Nixon neměl dostatek autority k tomu, aby prosadil některá, třeba i správná řešení. Po propuknutí aféry se například snížila ochota veřejnosti přijímat prezidentovy požadavky na realizaci různých opatření takzvaném „v národním zájmu“. A konečně, domácí skandál oslabuje zahraniční politiku tam, kde se stýká s politikou vnitřní, tedy v otázkách, jako je sestavování rozpočtu. Kongres oslabenému prezidentovi prostě nebude dávat tolik peněz, kolik by pro svou politiku potřeboval.

Nové výzvy pro Evropu

V Bílém domě dnes sedí prezident, který má historicky nízkou podporu občanů. Který za pár měsíců svého působení v úřadu opakovaně projevil zásadní nedostatek zahraničněpolitické kvalifikace. A který teď navíc bude oslaben rozvíjejícím se skandálem, spojeným s vyšetřováním jeho napojení na Rusko.

To určitě není dobrá zpráva pro demokratické země, které jsou stále ještě zvyklé na to, že za ně Washington tahá z ohně mnoho jejich vlastních kaštanů.

Jinou otázkou je, jak na to budeme reagovat. Nejlepší by bylo, kdybychom se tváří v tvář oslabení Spojených států prostě začali chovat dospěle. Evropa by v sobě měla najít sílu dále sjednotit svou zahraniční a bezpečnostní politiku a převzít odpovědnost za řešení krizí alespoň na své periferii.

Na každý pád ale platí, že současné problémy Bílého domu hrají do karet Kremlu. Bez ohledu na to, jak moc se o ně zasloužil a do jaké míry skutečně ovlivnil výsledky amerických prezidentských voleb.

10. května 2017


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video