Utkají se v přímém souboji; Halepová dosedne na trůn, pokud vyhraje celý turnaj.
„Asi je to tak správně. Bude to spravedlivé a fér,“ říká 25letá rodačka z Loun o souboji se stejně starou dívkou z rumunské Constanty.
To je zápletka!
Bohaté dějiny československého a českého tenisu samozřejmě znají Martinu Navrátilovou, jež v čele žebříčku WTA strávila horentních 332 týdnů, jenže ona v chmurných časech socialismu zvolila útěk za svobodou, a tak se královnou stala v barvách USA (americké občanství sice získala až v roce 1981, ale od chvíle, kdy za Atlantikem požádala o politický azyl, přišla o to československé).
Nedokázaly to Hana Mandlíková, Jana Novotná ani Petra Kvitová. Tolik výborných hráček, tolik cenných titulů... Ale to, aby se jedna žena dívala na tenisový svět z té nejvyšší pozice? To by byla novinka.
„Bude to obrovský zápas. Chci vyhrát - a je jedno, jakým způsobem,“ prohlásila Plíšková poté, co znovu vylepšila své pařížské maximum. Vítr jí foukal antuku do očí, ale co na tom: vždy, když je otevřela, pozorovala, jak kontroluje čtvrtfinále proti Caroline Garciaové z Francie. Hrála dosud nejlépe na turnaji.
Ale teď bude potřeba ještě více.
Galeje proti skvělé antukářce
To jsou paradoxy, chtělo by se dodat, neboť pro Plíškovou tohle není SEN vysázený velkými písmeny. Kdo by nechtěl být ve svém oboru nejlepší na světě? Jenže česká hvězda si vysnila ještě lákavější vizi - pozvednout Pohár Suzanne Lenglenové. Poprvé dobýt grandslam.
„Ví, o co hraje. Přesto si troufnu říct, že turnaj je víc,“ potvrzuje její kouč David Kotyza. „Semifinále na turnaji, kde předtím nikdy nepřešla druhé kolo, to přehluší i věc, co pak přichází opožděně. Připravíme se. Ležet to tam nenechá.“
Simona Halepová
Mluvit o tom ještě předminulý týden, znělo by to jako záchvat oranžové horečky. Povrch cihlové barvy Plíškové nikdy neseděl, o čemž svědčí i její předchozí vystoupení na Roland Garros. Nyní je ovšem z blouznivé vize reálná šance.
Plíšková měla rozhodně příznivý los. Ustála to, co roky nezvládala: pozici favoritky a tlak nejprestižnějších turnajů. Když loni „vystřílela“ v New Yorku i obě sestry Williamsovy a prošla až do finále, cosi se zlomilo. Od nové sezony pracuje s Kotyzou, na Australian Open skončila ve čtvrtfinále, nyní je v Top 4.
„Vím, nějaký čas to trvalo,“ usmála se. „Ale teď mám v sobě víru, že můžu dojít daleko. I tady.“
Dvojnásobný pařížský šampion Jan Kodeš často při vzpomínkách na antuku hovoří o „galejích“, Martina Navrátilová ji má za „mentálně nejnáročnější povrch“. Obojí bude obzvlášť platit proti Halepové, jejíž antukové výkony jsou excelentní.
„Je jednou z nejlepších,“ pronesla jak Plíšková, tak její kouč. Čekat se dají dlouhé, takřka nekonečné výměny. Spousta lopoty. Nutnost nepodlehnout nutkání ukončit to rázně sama: „Musím hrát agresivně, ale bez chyb. Nepřepalovat to.“
Jsem normální holka. Tenistka
Plíšková jen vítá, že se hraje hned. Místo čekání a odrážení otázek na světovou jedničkou platí - vzhůru na centrkurt. Ona jako turnajová dvojka, Halepová jako číslo tři. Češka se skvěle rozjetou sezonou, Rumunka s antukovým triumfem z Madridu, finálovou účastí z Říma a se semifinále ze Stuttgartu.
„Že není antukářka? Ale je v semifinále,“ odvětila stroze Halepová. „Bude to těžké. Karolína je ranařka, na tomto povrchu se nepotkáváme. Musím vymyslet pár změn.“
Obě cítí rezervy, nebo to přinejmenším tvrdí.
Plíšková si až po čtvrtfinále dovolila pozitivní věty, ale i tak opakovala: „Jsem schopná hrát lépe.“
Halepová pro změnu popisovala, co jí poradil její krajan, bývalý rumunský tenista, funkcionář a svérázný miliardář Ion Tiriac. „Řekl mi, že to byl bezvadný boj. Ale že bych měla ve čtvrtek přidat i tenis.“
RETURN. Karolína Plíšková ve čtvrtfinále Roland Garros.
Plíškovou nemusí ničit představa, že by přišla o roli čísla 1 - vždyť na trávě ve Wimbledonu je teoreticky mnohem lepší než Halepová, a tak by změna mohla přijít třeba v Londýně. Víc by ji štvalo vědomí, že se na pohár bude dívat jen z dálky.
Pokud uspěje, získá supercennou metu a její hlavní přání bude žít do sobotního finále. A jen tím zvýší zájem, který ji provází. Bylo až úsměvné, když ve středu dostala dotaz, jak by se představila mimo sport: „Já vám nevím. Jsem normální holka. Ráda nakupuju, ráda jsem s rodinou. V první řadě jsem tenistka. Tenis je se mnou téměř denně.“
Brzy může být ve své nejoblíbenější činnosti nejlepší na světě.
