Musí to být k vzteku, ale Buffon neplakal ani nenadával, jen se smířeně usmál a poblahopřál vítězům. Věděl, že jeho tým na víc neměl.
Přitom za celý ročník v soutěži s hvězdičkami ve znaku ani jednou neprohrál, dostal jen tři góly. A ve finále najednou: bum! Krutá facka, italský šampion prohrál 1:4.
„Jsme zklamaní, ale vyhrát jsme si nezasloužili. Nedokážu si vysvětlit, co s námi ve druhém poločase bylo. Soupeř ukázal svou třídu,“ uznal legendární gólman, kterému proklouzla možná poslední šance získat ušatý opentlený pohár.
Co to muselo být za sílu, která Juventus po vyrovnané první půli v té druhé doslova vygumovala z trávníku?
Ronaldo si řekl o Zlatý míč
Ta síla nese jméno Real Madrid a po sobotním večeru vládne fotbalové Evropě už druhý rok v řadě - to se ještě v historii Ligy mistrů nikomu nepovedlo.
„Neuvěřitelné. Ale celý tým si to zaslouží a já taky, protože jsem nejlepším střelcem Ligy mistrů“ jásal jako vždy sebevědomý Cristiano Ronaldo, který k triumfu tým nasměroval dvěma góly.
Proč ne? Ronaldo se klidně může sám pochválit, protože na závěr sezony vyladil formu skutečně dokonale.
Tím, jak v sobotu zahrál, se razantně přihlásil o Zlatý míč: vyhrát v roce, kdy se nehraje velký reprezentační turnaj, titul, Ligu mistrů a celkem nastřílet dvaačtyřicet gólů, to by na soupeře mělo stačit.
Ovšem aby nedošlo k mýlce: současný Real, to není jen Ronaldo, po letech je z něj zase fungující tým. Přitom ještě na konci února loňského roku tak rozhodně nevypadal.
Pérez ven! Vlastně počkat...
Bylo krátce po derby s Atlétikem, které znovu pro Real nedopadlo dobře - prohrál potřetí za sebou, navíc doma. A fanouškům došla trpělivost.
Jejich zloba se obrátila proti jedinému muži, který jim už delší dobu ležel v žaludku. Proti Florentinu Pérezovi, prezidentovi klubu.
„Florentino, rezignuj!“ Ten pokřik se rozléhal z tribun San Bernabéu tak hlasitě a naléhavě, že se Pérezovi určitě hned vybavily vzpomínky na to, co prožíval přesně před deseti lety.
Tehdy končila éra, ve které Realu šéfoval poprvé. Zinedine Zidane dohrával poslední sezonu kariéry, další hvězdy jako Raúl nebo Roberto Carlos už neválely tak jako dřív a Real se trápil.
TOHLE NEMÁM. Brankář Realu Madrid Keylor Navas inkasuje ve finále Ligy mistrů.
Podruhé za sebou se nedostal ani mezi šestnáct nejlepších v Lize mistrů - to se dalo brát jako ostuda. Pérez prostřídal během roku a půl čtyři trenéry, žádný z nich ale tým neuměl nakopnout. Prezident se dostal pod tlak a nakonec si sám přiznal: „Tenhle klub se potřebuje vydat jiným směrem. Končím!“
Jenže bez Realu vydržel jen tři roky. Přihlásil se do dalších voleb a vyhrál proto, že žádný jiný kandidát nesplnil podmínky a nedokázal garantovat klubu tolik peněz. Fanoušky navnadil tím, že slíbil hvězdné posily. A slovo dodržel - okamžitě přivedl Brazilce Kaká a hlavně Cristiana Ronalda.
Realu ale chyběl člověk, který by druhou vlnu „Galácticos,“ - jak Pérez nazval nejdražší hráče už ve své první etapě - ukočíroval.
Geniální řešení = Zidane
Od května 2009, kdy se do nejhonosnější kanceláře na stadionu znovu nastěhoval staronový šéf, se v Realu točili trenérští mazáci: Pellegrini, Mourinho, Ancelotti a Benítez. Výsledek? Jen jeden titul a jeden triumf v Lize mistrů za šest let! Nejbohatší klub planety zoufale strádal, často dokonce nudil. A fandové znovu ztráceli klid.
Pérez si lámal hlavu: co s tím? Vymyslel na první pohled možná bláznivé, ale s odstupem času geniální řešení. Tým svěřil Zinedinu Zidanovi: fotbalové ikoně s téměř nulovými trenérskými zkušenostmi.
Ještě po zmíněné porážce s Atlétikem to vypadalo, že ho za to fanoušci rozcupují. Jenže pak i oni otočili a začali šéfa klubu chválit za prozíravý tah. Zidane zachránil sezonu vítězstvím v Lize mistrů, kde ve finále porazil právě Atlético. Po roce úspěch zopakoval a navrch přidal i ligový titul - první po pěti letech.
„Všichni fanoušci by mu měli děkovat. Je tu sedmnáct měsíců a za tu dobu vyhrál, co se dalo,“ jásal po finále Pérez. Tah, ke kterému sáhl možná i ze zoufalství, posadil Real zpátky na evropský trůn.
