Ani ti nejlepší nacističtí lékaři, povolaní z říše, protektorovi nepomohli. Přitom podle názoru profesora Prokopa Málka z osmdesátých let „povaha jeho zranění byla taková, že mohl i při tehdejším stavu lékařských znalostí a chirurgických dovedností své zranění přežít“.
Parašutisté hodili na auto, kterým jel nacistický pán nad osudy všech Čechů, bombu. Výbuch Heydricha a jeho řidiče nezabil, řidič dokonce dokázal pronásledovat atentátníka. Nicméně generála zasáhly do zad střepina z bomby a kousek automobilové karosérie. Proto ho lidé prvním autem, které zastavili, odvezli na chirurgii nemocnice Na Bulovce v Praze, která byla hned vedle zatáčky, u níž se střílelo.
Rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha:
27. května 2017 |
Když přišel dr. Slanina, který měl službu, na ambulanci, seděl Heydrich napůl vysvlečen na vyšetřovacím stole. „Pozdravil jsem, on zdvihl ruku, ale neodpověděl. Vzal jsem pinzetu a pár tamponů a zkouším, jak je rána hluboká. Držel, ani se nepohnul, asi si myslel, že to tak musí být.“
Mezitím jedna ze sester zavolala na operační sál, aby vyřídili profesoru Dickovi, že musí přijít na ambulanci. Chirurg Walter Dick působil v Praze už před válkou, uměl dobře česky a nebyl zuřivým nacistou.
Dick se obával, že cizí tělesa poranila bránici, možná i slezinu a slinivku břišní. Musíme okamžitě operovat! Heydrich však nadutě odmítl. Chce specialistu z říše. Tím deklaroval svou nedůvěru vůči Němcům usedlým v Čechách. Dick navrhl, že zavolá profesora Hohlbauma, který před časem přišel z Německa, aby řídil zdejší německou chirurgickou kliniku na Karlově náměstí. S tím Heydrich souhlasil.
Nejslavnější čin odboje. Mýty o operaci Anthropoid se po letech rozplétajíKdyby výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík v kobyliské zatáčce nezaútočili na Reinharda Heydricha... A polemiky můžou začít. Mýty okolo nejslavnějšího činu československého odboje se po 75 letech daří ze značné části rozplétat. Leží za nimi prostý příběh vojáků, smyslu pro povinnost a odhodlání postavit se na odpor tyranii.  Rekonstrukce atentátu na Heydricha (27. května 2017) |
Na telefonickou výzvu dorazil Hohlbaum během čtvrt hodiny i se dvěma svými asistenty. Operovat však nemohl, na klinice zapomněl brýle, musel si pro ně poslat. Ovšem existovalo riziko nebezpečí z prodlení. Proto se skalpelu chopil Dick. Německých lékařů však nebylo dost, aby operaci kompletně zvládli. O uspání pacienta se postarali dva Češi – dr. Honěk a sálový sluha Miller. Asistoval Slanina a další český lékař zajišťoval transfúzi krve.
„Nejprve byla z polohy na pravém boku vyčištěna rána a zašit defekt na bránici,“ napsal Málek v knize Sondy pod povrch lékařských věd. Až potom mohl nastoupit Hohlbaum, který otevřel dutinu břišní. „Ukázalo se, že jde z chirurgického hlediska opravdu o šťastné poranění. Poraněna a roztržena byla jenom slezina, která byla odstraněna i s úlomkem granátu. Slezina byla také jediným zdrojem krvácení. Pankreas, ledviny, játra, střeva – to vše bylo bez jakéhokoli poškození.“ Jednu podrobnost dodal Miroslavu Ivanovovi v knize Atentát na Reinharda Heydricha Slanina: „Rána byla asi osm centimetrů dlouhá a obsahovala mnoho nečistot a úlomků.“
Všichni lékaři pracovali ve velkém napětí. Uvědomovali si, že mají v rukou život jednoho z nejmocnějších mužů velkoněmecké říše a jakékoli jejich pochybení by je mohlo přivést do vězení anebo i na šibenici.
Na Bulovku dorazil státní tajemník K. H. Frank s početnou suitou esesáků. Němci vyklidili celé patro a zakázali tam přístup Čechům. Šéf nacistické bezpečnosti Heinrich Himmler poslal do Prahy svého osobního lékaře, vysokého důstojníka SS profesora Karla Gebharta, aby za léčbu Heydricha odpovídal. Gebhart si přizval na pomoc slavného chirurga profesora Ferdinanda Sauerbricha.
Stav Heydricha se lepšil – hlásil Gebhart do Berlína. Proto odmítl konzultace Hitlerova osobního lékaře profesora Theodora Morella. Týden po atentátu, v úterý, pacient dokonce vsedě lehce poobědval.
Avšak několik hodin nato se vývoj naprosto zvrátil. Heydrichovi se přitížilo a ve středu čtvrtého června časně ráno zemřel. Všichni němečtí lékaři byli vyděšeni: Jakou chybu jsme udělali? To se dozvědí z výsledků pitvy. Největší strach měl Dick – vždyť on za jeho léčbu odpovídal.
Pitvu vedl následující den profesor Herwig Hamperl, šéf anatomického ústavu. Přizval k ní řadu kolegů jako svědky, zvláště pak lékaře v černých uniformách SS.
„Vyšetření břišní dutiny ukázalo, že je vše v pořádku,“ napsal Málek. Hohlbaum viděl, že nic nezanedbal. „Podvaz na cévách po odstranění sleziny byl bezchybný, v dutině břišní nebyly ani náznaky zánětu pobřišnice nebo krvácení. Játra a ledviny zcela v pořádku.“ Další průběh pitvy ospravedlnil i Dicka. „Steh na bránici držel perfektně. Místo rány bylo dobře zbavené drtě a čisté. Ani zde nebyla žádná infekce nebo krvácení. Také plíce beze změn a stav srdce označil Hamperl dokonce za vynikající. Rovněž všechna mikroskopická vyšetření vyzněla negativně.“
Na co tedy skonal esesácký generál, který měl zlomit český národ? „V protokolu, který byl mimo jiné zaslán říšskému vůdci SS Himmlerovi, uvádí Hamperl, že příčinou smrti byl ,pravděpodobně anemický šok‘,“ napsal Málek. „Nasvědčovala tomu i bledost Heydrichova těla, která ,připomínala mramorovou sochu‘, jak se vyjádřil Hamperl.“
Jinými slovy: střepina nejspíš vnesla do těla nečistotu, která způsobila otravu krve. A protože chirurgové vyňali zraněnému slezinu, snížila se přirozená imunita organismu. Kdyby měli Němci penicilín jako Američané a Britové, mohli by Heydricha zachránit.
Anonymní lékař, který vedl transfúzi, řekl Ivanovovi, že podle jeho názoru začalo v dutině hrudní a břišní hnisat, což se u těchto poranění stávalo, a tento proces zpravidla končil smrtí, ale až po delší době, ne tak rychle jako u Heydricha. „Vzhledem k tomu, že ošetřující lékaři vyžadovali z lékárny, která byla na oddělení, výdej značných dávek opiátů, mohl se tím urychlit Heydrichův konec.“
Přední patolog profesor Antonín Fingerland se sice protektorovy pitvy neúčastnil, vždyť byl Čech, později uvedl, že se mezi lékaři o tomto úmrtí dost diskutovalo. A po zkušenostech získaných z mnoha tisíc pitev nabídl svou teorii: „Myslím, že při atentátu nebo při operaci vznikla v plíci trhlina, která se vleže neprojevovala, ale otevřela se při změně polohy a vedla k arteriální vzduchové embolii, jejíž znalost nebyla ve čtyřicátých letech ani u odborníků běžná.“
Himmler však zprávě z pitevny neuvěřil. Morell ho přesvědčil, že smrt způsobil zánět mezihrudí, takzvaná mediastinita. A obvinil Gebharta, že kdyby použil jeho lék Marfanil, který se používal proti infekcím, mohl Heydrich žít. Himmler tuhle příčinu vsugeroval i Hitlerovi.
Gebhart, který se těšil, že se vrátí do Berlína jako Heydrichův zachránce, dostal od Himmlera vzápětí jiný úkol: Vyzkoušet na vězních v koncentračním táboře Ravensbrück účinky Marfanilu. Měl tak dokázat účinnost onoho „zázračného“ léku. A po válce ho spojenecký soud za tyto nelidské pokusy poslal na popraviště.
Ovšem příčina Heydrichova náhlého skonu není dodnes zcela jasná.
V protektorátu Čechy a Morava se mezitím Němci krvavě mstili. Tisíce lidí zatkli a stovky popravili – tento teror dostal název heydrichiáda. Nakonec zničili vesnici Lidice u Kladna.
To byl vrchol – s takovým ohlasem Berlín nepočítal. Jméno Lidice se rozlétlo do celého světa. Stalo se symbolem nutnosti boje proti nacismu i synonymem německého teroru a československého odboje proti Němcům. „Až se nás budoucí generace zeptají, za co jsme v této válce bojovali, řekneme jim, co se stalo v Lidicích,“ řekl americký ministr námořnictva Frank Knox. Několik amerických obcí, stejně jako jedna v Mexiku, se přejmenovaly na Lidice.
A právě tato tragédie přispěla k tomu, že vlády Velké Británie a exilové Francie se zastyděly za minulá rozhodnutí svých předchůdců a označily podpisy mnichovské dohody o odstoupení československého pohraničí Německu za neplatné. Exilový prezident Edvard Beneš a jeho londýnská vláda získali nové postavení mezi Spojenci.
V dalších letech vyhladili Němci desítky obcí v Sovětském svazu, Francii, Řecku a Jugoslávii. Nicméně Lidice byly první – a zůstaly symbolem.
Z knihy DOTEKY DĚJIN (2012)
