Před domovem důchodců Alexa v Drážďanech se každý den ráno tvoří zástup šedovlasých důchodkyň. Jakmile vstoupí dovnitř, propadnou se více než padesát let zpátky v čase. Ženy trpící demencí se náhle vrácí do dob svého mládí. Předměty z dob komunistického východního Německa jim pomáhají vybavit si dávno ztracené schopnosti či vzpomínky a po čase pocítit nečekané štěstí.
Svá chodítka zaparkují vedle loga východoněmeckých samoobsluh Kaufhalle, oblečou si pestré nylonové zástěry a za zvuků letitých melodií z bakelitového rádia se pustí do vaření maďarského salátu, pochoutky z rajčat, papriky a salámu. Jak je možné, že tyto dámy byly ještě nedávno upoutány na lůžko a nedokázaly samy ani dojít na toaletu?
Může za to právě projekt vzpomínkové místnosti. „Od začátku to byl obrovský úspěch. Tihle lidé jsou nesmírně šťastní, když poznávají věci ze své minulosti. Okamžitě se cítí dobře,“ říká Gunter Wolfram, ředitel domova důchodců Alexa, který s projektem přišel.
Vzpomínky na výlety k Baltu
Trklo ho to před dvěma lety, když do promítacího sálu jako dekoraci dopravil skútr značky Troll, který byl kdysi ve východním Německu nesmírně populární. „Místo toho, aby se koukali na film, měli oči jen pro tu motorku. Okamžitě si vzpomněli, jak nastartovat a s rozzářenýma očima si povídali o tom, jak před lety na svých trollech jezdili k Baltu. Bylo to úžasné,“ líčí Wolfram nadšení penzistů.
Po tomto zážitku se rozhodl vytvořit celou místnost vybavenou ve východoněmeckém stylu z 60. let. Na bleších trzích sehnal staré prací prášky značky Spee a Fewa, zažloutlé časopisy, plastikové slánky a pepřenky, které kdysi nechyběly v žádné domácnosti. Obstaral i obývací stěnu, zlatý hřeb socialistického obýváku.
Zájem předčil očekávání. Klienti se do místnosti plné nostalgie přímo hrnuli a vedení muselo vypsat pořadníky. Wolfram proto postavil druhou takovou místnost - tentokrát ve stylu 70. let s psychedelickými závěsy, střapatými lampičkami a zářivě oranžovými telefony.
Wolframův projekt připomíná německý filmový hit Goodbye, Lenin! z roku 2003. Jeho hrdina se snaží uchránit svoji matku, přesvědčenou komunistku, která pád Berlínské zdi prožila v kómatu, před šokem. Za pomocí východoněmeckých výrobků proto kolem ní vytvoří iluzi, že stále žijí v socialismu.
Léčíme symptomy, nikoliv příčiny
Lékaři se domnívají, že vzpomínkové místnosti mohou u pacientů s demencí přispět ke zlepšení kognitivních i fyzických schopností. „Tito lidé se v současném světe necítí dobře, protože neodpovídá jejich paměti. A proto je dobře, že existuje prostředí, v němž jim je příjemně,“ vysvětluje gerontoložka Herlind Meggesová.
Demencí po celém světě trpí miliony lidí, kteří postupně ztrácí schopnost komunikovat s okolím. Žádný lék zatím neexistuje a vědci se proto zaměřují na mírnění symptomů a zlepšování kvality života pacientů. „Léčíme příznaky, příčiny této chorby zatím vyléčit neumíme,“ přiznává Meggesová.
Jednou z vděčných uživatelek drážďanského stroje času je 92letá Gerda Noacková. Podle Wolframa dříve celé dny nešťastně bloudila chodbami ústavu, dnes sestřičkám v nostalgické místnosti pomáhá krájet zeleninu a mýt nádobí. Na otázku, jestli je šťastná, kývnutím přitakává.
„Díky těmto rutinním činnostem v povědomém prostředí a ve společnosti dalších žen se naši klienti dokáží skutečně uvolnit. Pro naše klienty je to skoro jako chodit do práce, kde stráví celý týden a nacházejí nový smysl,“ dodává Wolfram.
