Mezi novináře přišli trenér Jaroslav Šilhavý a kapitán Jiří Bílek, když se z dálky ozval dupot. Do tiskového střediska vběhli ostatní hráči Slavie. V ruce nádoby s vodou a sklenice s pivem, které na svého kouče vylili.
Podobně slavil před pár dny titul Real Madrid.
„To je ta naše skvělá parta,“ smál se Šilhavý.
Krátce předtím vzduchem na stadionu poletovaly červené a bílé papírky. Jako by se třepotaly do rytmu tradiční hymny vítězů We Are The Champions, která nad Strahovem zrovna zněla.
Nablýskaný pohár pro mistra ligy putoval z ruky do ruky, od kapitána Jiřího Bílka k ostatním hráčům nového českého fotbalového šampiona.
„Na mistrovské oslavy se moc těším. Jedeme slavit do Žlutých lázní a tam asi bude nějaké překvapení. Jak znám Jaroslava Tvrdíka, tak možná přijde i Karel Gott. A kdo to potáhne? Slavit budeme všichni, co to půjde. Tohle se pořádně oslavit musí,“ řekl Jiří Bílek.
Už před zápasem s Brnem roztáhli fanoušci přes celý kotel obří nápis „ŠAMPIONI!“, což potom Slavia výhrou 4:0 stvrdila.
Vršovický tým získal 18. titul v historii a první od sezony 2008/2009.
Už v 60. minutě celý stadion nadšeně zpíval. Fanoušci věděli, že vítězství už jejich tým nepustí a už brzy budou slavit.
„Celý Strahov skáče, heja hej!“
„Bican, Puč a Plánička - z nebe se dívají, jak Slavia válí!“
„Slavia Praha - mistr ligy!“
„Mistři! Mistři! Mistři!“
Čtvrt hodiny před koncem zápasu začali slávističtí příznivci přelézat ploty strahovského stadionu, kde tým našel azyl, protože v Edenu jsou tento týden na programu velké rockové koncerty. Ne, takové mase pořadatelé zabránit nemohli.
A když rozhodčí zápas definitivně ukončil, vběhly tisíce fanoušků na hrací plochu, kde se začali objímat se slavícími hráči, oblečenými do červených triček s nápisem „Spolu jsme mistři“.
Organizátoři měli co dělat, aby vůbec postavili plůtek kolem připraveného pódia ve tvaru slávistického hvězdy.
„Tak jsme první, no a co?“
„Slavie, dej dej gól, Slavie!“
Euforie se stupňovala strhla i šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka, který přivedl na tartanovou dráhu čestného prezidenta a bývalého majitele Jiřího Šimáněho.
To už členové ochranky v bílých rukavičkách přinesli pohár pro mistra ligy na hrací plochu. A členové mistrovského kádru kolem něj postupně chodili na pódium. Nejdřív realizační tým v čele s trenérem Jaroslavem Šilhavým.
A po nich i všichni hráči. Jako první brankář Jiří Pavlenka a po něm další. Jan Sýkora a Ruslan Mingazov vyskočili mezi spoluhráče, kteří jim museli připomínat, aby si nezapomněli vyzvednout zlaté medaile.
Až na konec šel kapitán Jiří Bílek, který se poprvé na jaře dostal jako náhradník na hřiště. „Pohár jsem ještě nikdy nepřebíral. Nechtěl bych o to přijít, i když na jaře nehraju,“ říkal před zápasem. O to víc si užil, když trofej nad hlavu pozvedl.
Nechyběla ani tradiční slávistická děkovačka, které se tentokrát zúčastnil celý stadion, ne jen kotel. Dokonce i Tvrdík a Šimáně šli do podřepu. Proběhla dokonce dvakrát. Nejdřív ji vedl Milan Škoda a potom náhradní brankář Přemysl Kovář.
Ten se ujal i prvních oslav. Předkřikoval, co spoluhráči a fanoušci skandovali. Došlo na všechna jména.
„Milan Škoda, to je šampion!“
„Me-ša-no-vič!“
„Jarda Šilhavý!“
Oslavy tím zdaleka nekončily. Jen se přesunuly do kabiny. Část fanoušků, která nesehnala lístky na Strahov, navíc rozpoutala párty ve Žlutých lázních, kam měli hráči po zápase namířeno.
Dlouhá slávistická noc teprve začínala.
