Při poslední děkovačce jste svým odpůrcům ukázala zdvižený prostředníček. To jste měla připravené?
Byl to nápad, který se mi v hlavě odehrával, když jsem seděla u stolu. Samozřejmě jsem se připravovala na to, co bych řekla, kdybych vyhrála album roku. A je mi líto, že jsem tam nevtěsnala všechna poděkování. Ale přemítala jsem, co úsilí nás stálo přemluvit určité lidi, aby mi v práci nebránili. A vlastně jsme nejvíc vděčná lidem, kteří mi nevěřili. Díky nim jsem se naučila za sebou stát. Cestičku k Andělovi nám pěkně vydláždili.
Čekala jste, že proměníte všechny čtyři nominace v hlavních kategoriích?
Ne, to ne.
Ani v nejtajnějších snech?
To jo. To se přiznám, že jsem o tom snila. Ale pro mně je největší zážitek celý ten večer. Atmosféra, která tu byla. Fakt, že jsem mohla stát na jednom pódiu s paní Kubišovou a zazpívat si sní.
Zazpívat si s Martou Kubišovou je pro vás splněný sen?
Rozhodně ano, tím spíš, že jsme zpívali písničku, kterou složila Carole Kingová, kterou miluju. A beru jako čest být v kategorii s dvěma skvělými interpretkami jako jsou Marta Kubišová a Lenka Nová.
Na pódiu jste říkala, že oceněnou píseň Hell.o jste původně psala pro jiného interpreta. Můžete prozradit, pro koho?
Ne, ne. Ale prozradím, že to není moc známý interpret. Nešokovalo by vás to, ale fakt to říct nemůžu.
Už víte, kam si vyhrané sošky dáte?
To jste mě zaskočil... Ale třeba na záchod! Lidi na návštěvě si je určitě budou chtít prohlížet, tak jim udělám radost.
