Pastrňák: Vorasovi jsem poděkoval, teď se musím dát zdravotně do kupy

I přes vyjednávání o nové smlouvě neváhal českému týmu na světovém šampionátu pomoci. Útočník David Pastrňák na turnaji tradičně hýřil aktivitou. Obávaným střelcem, kterým je v NHL, se ale tentokrát nestal. Zakládal akce, tvořil, střílel, k postupu do boje o medaile to však nevedlo. „Nemůže to tam padat vždycky,“ mrzelo unaveného Pastrňáka těsně po brzkém příletu do Prahy.

Jak jste zatím zvládli vstřebat čtvrtfinálové vyřazení?
Zklamaní stále jsme, v tuhle chvíli jsme ještě nechtěli stát na letišti v Praze, ale bohužel. Mrzí mě to pořád, ale nevyšlo to a teď už s tím nic nenaděláme.

Ambice a šance na medaili byly asi větší než na loňském mistrovství?
Jistota tam není nikdy, ani pro Kanadu. Ale měli letos jsme dost kvalitní tým na to, abychom něco uhráli. Bohužel nebyla forma v pravý čas a nám nevyšel zápas s Ruskem.

Šlo udělat něco ve čtvrtfinále jinak, nebo Rusové zkrátka byli jasně lepší?
Vždycky je co zlepšovat. Těch prvních deset minut jsme byli lepší, přesto jsme prohrávali 0:2. Byli jsme to my, kdo nedal gól. Mohlo to být naopak. Pak už dominoval soupeř. Pro mě je i tohle dobrá zkušenost pro další turnaje.

Čemu přičítáte střelecké trápení?
Nevím. (zamyslí se) Celkově jsme nedávali góly jako tým, a to nás potom zradilo ve čtvrtfinále, kde jsme nedali ani jeden gól. Nemůže to tam padat vždycky.

Zaznamenal jste, jak se vás po vypadnutí zastal kapitán Jakub Voráček?
Samozřejmě zaznamenal. Byl jsem za to rád a poděkoval jsem mu. Bylo to od něj moc pěkné.

Zůstane vám po šampionátu aspoň nějaká vzpomínka?
Určitě na dobrou partu a super kluky. Byli tam další hráči, které jsem neznal a poznal až teď, tak jsem rád. Mám aspoň pár nových kamarádů...

Jaké jsou vaše další plány?
Budu odpočívat a užiju si pár týdnů volna. Taky musím nabrat síly, dát se do kupy, nejsem na tom zdravotně nejlíp. Co mě trápí, to neřeknu, ale je to v horní části těla.