„Do mužů nevidím, i když s nimi mám své zkušenosti, takže můj postoj k životu je holčičí,“ upozorňuje jedenadevadesátiletá herečka v knižním rozhovoru Procházka životem, který s ní vedla Pavlína Kadlecová a vydalo nakladatelství Brána.
Obálka knihy Procházka životem
Mezigenerační dialog začíná právě kapitolou o lásce. Herečka, která svou profesní dráhu shrnula už ve vzpomínkové knize Na jevišti mezi Prahou a Vídní – Nezapomenutelná Líza Doolittlová, třeba přiznává, že vždy inklinovala „ke starším mužům, chytrým, vzdělaným“. Ohledně rovnoprávnosti zase prohlašuje, že „ač emancipované, musíme připustit, že bychom určitý rozdíl mezi pohlavími měly uznat“.
Přesně jak slibuje, Procházka životem přináší skutečně „holčičí“ povídání. Dojde v něm na porody i potraty, rozvody a nevěry, na dietu, kosmetiku, módu, mecenáše či dávné večírky. „V kombiné a v trenkách se v létě tančit smělo, tělo na tělo,“ vypráví. Přizná, že má ráda víno, „každý den trošku, trošičku“, ale drogy ji minuly, „i když pamatuju, jak šňupal Saša Rašilov, dědeček toho nynějšího, nebo Hugo Haas“.
Poprvé se provdala za svého pedagoga Karla Högera, po jehož boku také v roce 1946 natočila svůj první film Mrtvý mezi živými. Díky svému druhému manželovi získala rakouské občanství, a tedy i pas, který jí umožnil svobodné cestování.
Stále putuje mezi Prahou a Vídní. Na Facebook jí chodí žádosti o přátelství, jež odmítá. Tvrdí, že na krásu jiných hereček nikdy nežárlila, cítila jen obdiv – k Ireně Kačírkové, Vlastě Fabiánové, Květě Fialové. Blíž než k Baarové měla k její sestře Zorce Janů, jež se zabila poté, co ji kvůli Baarové vyhodili z divadla. Podle Procházkové byla „moc milá a nadaná, ale přecitlivělá“. „Nebylo to poprvé, co se pokusila o sebevraždu, a byl v tom i rozchod s Kožíkem,“ prozrazuje pamětnice.
