„Je cítit, že ta herní pohoda u mě není. Ale zase vyhráváme, takže o nějaké body mi nejde. Byl bych rád, kdyby mi tam něco spadlo, ale třeba to přijde v moment, kdy to bude hodně potřeba,“ říká. „Jiní kluci góly dávají, tak není u mě důvod panikařit,“ dodává.
Plekanec nikdy nebyl hráčem, od kterého by se čekaly body ve velkém. V NHL si ho cení za jeho defenzivní činnost, za dřinu v oslabení i umění vyhrávat klíčová buly. Jenže v reprezentaci míval přece jen volnější ruce. Góly dával, spoluhráčům nabíjel.
Letos nic, což i čtenáři iDNES.cz ohodnocují špatnými známkami. „Kdyby mi to tam padlo, zvedne se sebevědomí. Tíha z hokejky i rukou spadnou, uvolním se. Ale zase se snažím dělat jiné věci,“ říká.
Proti Francii tak ukázal své schopnosti v oslabení, s chutí odebíral puky, vyhazoval z pásma. Nejspíš mu taky pomůže, že už vedle sebe nemá jen útočné vlčáky, neboť Pastrňáka po jeho boku vystřídal Sobotka, v obraně spolehlivější. „Už nemusím tolik přemýšlet, jestli zůstat v obraně a zajišťovat kluky vpředu. Je to jednodušší.“
Dvě nuly po šesti zápasech jsou extrém, přesto i v této sezoně NHL zažil Plekanec delší bodové čekání. Klidně deset utkání, jindy sedm, šest... Jenže i tehdy pomáhal především ne příliš viditelnou prací.
„Snažím se tak hrát. Když slyšíte patnáct let, abych takové věci dělal, pokouším se to plnit. Každý hráč má jiné přednosti,“ vysvětluje. „Důležité je, aby se ty role v mančaftu dobře rozdělily. Jsou tu hráči ofenzivní, kteří vytváří šance. Zatím to funguje, vyhráváme.“
Třeba jeho gól přijde ve čtvrtfinále. Třeba ve čtvrtek připraví tutovky parťákům a zase bude za hrdinu. On před ním za celý tým říká: „Jsou věci, které ještě před ním musíme vylepšit. Což je dobře, že do čtvrtfinále nejdeme s nějakým přehnaným sebevědomím.“
