V neděli si na svůj seznam připsal jubilejní, třicáté město, ve kterém si v této sezoně zahrál hokej. Desátý stát a po Světovém poháru, Euro Hockey Tour, KHL i NHL pátou soutěž. Kvůli hokeji od září nalétal téměř 120 tisíc kilometrů, tedy třikrát kolem zeměkoule. Brusle oblékal na třech kontinentech.
A přece útočník Vladimír Sobotka teď po bleskovém příletu do Paříže říkal: „Vůbec jsem neváhal, jestli mám přijet. Síly nějaké mám, takže jsem odpočívat po sezoně nechtěl. Měl jsem zájem reprezentovat.“
Jak se hokejový život může během pár měsíců zamotat, vyvinout jiným směrem. Když ho počátkem září, na startu soustředění před Světovým pohárem, obklopili novináři, hned jim říkal: „Hlavně se mě neptejte, kde budu hrát. Nevím to.“
Bude to pořád v Omsku?
Nebo v St. Louis?
Ruská KHL, či zámořská NHL?
Netušil. Přál si, aby po skončení turnaje v Torontu už zůstal za Atlantikem, namašíroval si to do kempu St. Louis. Jenže neprůstřelná smlouva ho „poslala“ zpět na Sibiř. Zůstal tu celou sezonu, hrál i play-off, zúčastnil se ruského turnaje Euro Hockey Tour. A když s Omskem vypadli z bojů o Gagarinův pohár, vyhlížel ho kouč Jandač znovu.
Měl pro Paříž jistý flek.
Jenže Sobotka svůj nástup k reprezentaci oddaloval, až přišlo nečekané rozuzlení: St. Louis s ním narychlo podepsalo tříletou smlouvu a on si střihl ještě zápasy v letošním Stanley Cupu. „Jsem rád, že jsem zpátky. Pro mě je vysvobození, že vím, kde budu hrát další tři roky.“
Vlastně se vrátil „domů“. V Missouri hrál čtyři roky, leccos u týmu Blues zůstalo stejné: „Místo Hitchcocka je tam jiný trenér. Systém hry zůstal stejný a za ty tři roky, co jsem byl pryč, se vyměnilo jen šest sedm kluků.“
I on uspěl. Dával góly, nahrával.
Rychle si znovu navykl na NHL.
A popisoval: „Takový vstup jsem asi ještě nikde neměl. Sám jsem byl překvapený, že jsem v takovém klidu. Snažil jsem se hrát víc pozičně než zbytečně někde lítat.“
Pár lidí o jeho odchodu do Ameriky mluvilo jako o podrazu na reprezentaci. Trenér Jandač ne. A tak když St. Louis vypadlo z play-off, hned o něm uvažoval jako o posile „last minute“. Dva dny vedení spekulovalo, jestli ho skutečně do Paříže hnát, když tu byl útočník Petr Holík. Jenže jeho dál trápila bolavá žebra, a tak v pátek z Paříže odletěl, místo něj dorazil Sobotka, který už čekal v Praze. „Byl jsem ve spojení s Martinem Ručinským, řekli jsme si, jak se věci mají. A jen jsem čekal, jestli se ozvou.“
Trenér ho bez váhání včera zařadil do prvního útoku k Plekancovi a Voráčkovi. Vsadil na jeho všestrannost, že umí lépe plnit defenzivní povinnosti než předtím Pastrňák. Sám Sobotka skromně říkal: „Viděl jsem zápas s Kanadou a s Běloruskem. Líbila se mi hra, kterou kluci předváděli. Hrají přímočarý a velmi dobrý hokej.“
Po utkání se usmíval, i když v jasné šanci nedal gól, vyprávěl: „Snažím se zůstat pozitivní. Fungovalo nám to, jen škoda, že jsme z toho nedali gól.“
Nicméně po faulu na něj Češi získali přesilovku, v níž odskočili na 3:1, což byl klíčový okamžik.
Sám 29letý Sobotka se úmyslně snažil rychle střídat, po třiceti čtyřiceti vteřinách pelášil na střídačku, aby se zbytečně nezatavil. „Díky tomu jsem se cítil výborně.“
I trenéři ho zatím „šetřili“, nenasazovali ho do přesilovek ani oslabení. Rychle znovu přivykl i širšímu ledu.
„Vláďa hrál dobře a zodpovědně. Zapadl. Podržel puk. Pro Plekyho to bylo jednodušší, protože předtím tam měl vedle sebe dva ofenzivní hráče. Líbil se mi,“ chválil ho po utkání kouč Josef Jandač.
