Loňský rok kanadskému městu Fort McMurray příliš štěstí nepřinesl. Oblast sužovaly požáry. Část města lehla popelem. Záběry požárů plnily sdělovací prostředky po celé Kanadě. Pro jednu rodinu byl pohled na zničující sílu živlů speciální. Hadhadovým připomněla zdevastovaná města v jejich rodné Sýrii. Před více než čtyřmi lety museli kvůli bojům prchnout z Damašku. Zanechali za sebou vše včetně rodinného byznysu, kterým byla výroba čokolády, píše The Guardian.
Po letech strádání se dočkali azylu v Kanadě. Novým domovem se jim stalo městečko Antigonish. Netrvalo dlouho a rodinu opět popadla touha po výrobě čokolády. Kanaďanům zachutnala. Peníze z prodeje si však syrská rodina nenechala pro sebe.
„Z výroby čokolády máme slušné tržby, tak jsme si řekli, proč nepomoct Kanaďanům na druhé straně země?“ vysvětluje nejstarší syn Tarek Hadhad. „Jsme této zemi moc vděční. Jen nám proto ctí věnovat kompletní květnový zisk na zahlazování následků lesních požárů,“ dodal. Jedná se o tisíce dolarů.
Cesta za úspěchem rodiny Hadhadových začala v roce 1986, když Isam Hadhad zahájil výrobu čokolády v malé kuchyni své babičky v Damašku. Zanedlouho zaměstnával třicet lidí a čokoládové produkty distribuoval nejen v Sýrii, ale v celém regionu. Čokoládový sen však měl brzy skončit. Sýrii sevřela občanská válka. V roce 2012 se rodina rozhodla z vlasti utéct.
Za sebou nechali veškerý majetek včetně čokoládovny. Realitou se pro ně stal život v uprchlickém táboře v Libanonu. Přemýšleli o tom, jak si znovu zařídit dobrý život. „Nemělo smysl uvažovat o tom, že bychom se vrátili do Sýrie, kde se stále bojovalo,“ vzpomíná Isam. Na výrobu čokolády tehdy neměl ani pomyšlení. V roce 2016 přišla spása s otiskem javorového listu. Rodina měla dostat novou příležitost v Kanadě, která se rozhodla přijmou 40 tisíc syrských uprchlíků (více zde).
Fresh chapter of our life in Canada started with new members of the family who joined us. Thanks Minister @cathmckenna for being with us https://t.co/rV16QbR4kg
Rodina poprvé v životě nastoupila na palubu letadla. Čekala je dlouhá cesta do nové vlasti. V Isamovi se opět probudila chuť vyrábět čokoládu. Zprvu si vystačil s malou kuchyní v malém rodinném domku. „Cítil jsem, že musím zase začít žít,“ popisuje. Začal vyrábět čokoládu podle tradičních rodinných receptur, nebál se však ani experimentovat. Do čokolády přidával například v Kanadě tolik oblíbený javorový sirup.
Věhlas jeho čokolády se začal opět šířit. Isam se nejprve zdráhal rozšířit výrobu, jeho manželka Šhahnaz přesto přemluvila všechny členy rodiny, aby se zapojili do výroby čokolády. Za pomoci sousedů postavili malý dřevěný domek hned vedle rodinného domu Hadhadových, který měl posloužit jako malá „továrna na čokoládu“. Produkty nově zaštiťovala značka Peace by Chocolate (Čokoládový mír).
O měsíc později přišla marketingová vzpruha, jakou nemohl nikdo očekávat. Kanadský premiér Justin Trudeau vyprávěl příběh jejich rodiny na půdě OSN. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Nespali jsme tři noci. Jen jsme odpovídali na vzkazy na Twitteru z celého světa. Začali nám volat ze všech koutů Kanady a ptali se nás, jak si mohou koupit naši čokoládu,“ vzpomíná Tarek.
Podívejte se, jak Syřané v Kanadě vyrábí čokoládu:
Během loňských vánočních svátků rodina založila speciální webové stránky, kde nabízela svou čokoládu. Po pár hodinách web kvůli náporu zájemců museli uzavřít. „Během několika hodin si lidé objednali tisíce čokolád,“ popisuje Tarek. Dnes rodinná továrna na čokoládu zaměstnává na plný úvazek pět lidí a měsíčně produkuje na sto tisíc kusů čokolády. V plánu je přesun do větších prostor.
S distribucí čokolády pomáhá početná syrská komunita v Kanadě. Rodina by ráda své produkty dostala do všech koutů země a nabídla tak pracovní místa co nejvíce krajanů, „Největší radost máme z toho, že nabízíme práci. Nikomu jsme ji nevzali, ale naopak vytváříme pracovní místa,“ tvrdí Tarek.
Moc dobře ví, že úspěch přišel v kritickou chvíli. „Po celém světě se proti uprchlíkům tvoří nepřátelské nálady. I proti Syřanům, kteří přišli o domov a opustili svou vlast,“ popisuje. Uznává, že po celé Kanadě je spousta Syřanů, kteří si nemohou najít práci a zápolí s jazykem. Zapomíná se však podle něj na ty, kteří mají úspěch. „Takových lidí jsou tisíce. Nyní cítíme odpovědnost za to, abychom ukazovali pozitivní věci, které zdejší Syřané dělají,“ dodává.
Podívejte se na dokument o syrské čokoládovně v Kanadě:
