Sbíječky, asfaltové frézy, popřípadě oranžové vesty dělníků by si měl aktuálně vetknout do svého znaku Liberec. S jarním oteplením totiž přišlo každoroční řidičské peklo, ďábelský lektvar, namíchaný z výkopů, objížděk a uzavírek nejspíše jakýmsi navýsost zlomyslným barmanem.
Vítězná třída se ve strmém úseku od bývalých lázní k základní škole Husova rekonstruuje. Objízdná trasa vede dříve poklidnou Klostermannovou ulicí, která na tento svůj dočasný nelehký osud těžce doplácí; auta tu ráno stojí ve štrúdlu sahajícím od jednoho konce ulice až k druhému, z jejich výfuků stoupá dým, z nozder a uší řidičů zase pomyslná pára; vzduch krom emisí oxidu uhelnatého čpí také adrenalinem.
2. května 2017 |
Patrně adrenalin, spěch a nervozita stojí za nehodou, která blokuje křižovatku, obklopenou ze všech stran automobily. Uprostřed stojí pochroumaná vozidla a ostatní řidiči se je snaží jakž takž úspěšně objíždět.
Z dronu nebo letadla musí být na to směšné pinožení různobarevných plechových bachratých brouků do mnoha směrů pohled k popukání. Ze země to očima šoféra, vtaženého proti své vůli do samotného centra dění, zas až taková sranda není.
Nekonečný příběh v Jablonecké ulici
Smutná, přesmutná podívaná zpoza volantu je na Jabloneckou ulici v úseku od rumiště, zbylého z bývalé Textilany, směrem k rybníčku pod odbočkou k Broumovské - a to bez ohledu, kterým směrem šofér jede.
Na Jablonec je to sice v pohodě, ale chová-li člověk v sobě aspoň trochu soucitu k bližnímu, nemůže ho pohled na nekonečného hada z aut, stojících v opačném gardu, ponechat chladným.
Ten, kdo jede od Vratislavic směrem k dolnímu centru Liberce, si pak může na cestu přibalit tak akorát neurol nebo libovolné jiné sedativum. Labilnější jedinec by v koloně mohl snadno nabýt dojmu, že živý odsud nevyvázne.
Není však všechno na tom libereckém světě plném uzavírek a rozbombardovaných silnic tak černé: Šaldovo náměstí, gordický uzel, jejž se snaží zejména frekventanti autoškol více či méně úspěšně rozetnout, je průjezdné.
