Abú Džafar (není to jeho pravé jméno) v minulosti pracoval jako ostraha v jedné z hospod v libanonském Bejrútu. S nástupem uprchlické krize se však seznámil s lidmi, kteří v přílivu stovek tisíc běženců do Libanonu viděli příležitost ke zbohatnutí. Začali obchodovat s jejich orgány.
Džafar má za úkol vyhledávat v uprchlických táborech a dalších ubytovnách pro běžence vhodné kandidáty na prodej orgánu. „Ano, využívám lidi,“ přiznal reportérům BBC. Dodává však, že jeho klientům šlo v Sýrii o život a prodej orgánu je pro ně v porovnání s válečnými hrůzami nicotný.
Libanon úpí pod tlakem uprchlíků, syrské děti musí živit své chudé rodiny |
Na výpravy za uprchlíky Džafar vyráží z malé kavárny na okraji Bejrútu. Právě zde dojednal za tři roky prodej asi třiceti orgánů. „Zájem je nejčastěji o ledviny, dokáži však sehnat i jiné orgány. Jednou po mně chtěli, abych našel dárce oka, nakonec se mi to podařilo. Oko jsem vyfotil a přes WhatsApp jsem ho poslal šéfům. Ti obchod potvrdili a já jim klienta přivezl,“ chlubí se.
Libanon je pro nelegální obchodníky s orgány rájem. Každý čtvrtý člověk ve zdejších ulicích je uprchlík. Většina z nich nemůže kvůli nekompromisně nastaveným zákonům legálně pracovat. Zejména rodiny se potýkají s nedostatkem jídla. Nejhůře jsou na tom uprchlíci, kteří do Libanonu přišli po květnu 2015.
Vláda tehdy požádala OSN, aby přestala registrovat nové běžence, kteří tak přišli o jakoukoli materiální i finanční pomoc. „Co pak mohou dělat? Jsou zoufalí a jedinou možností, jak přežít, je pro ně prodej orgánů,“ tvrdí Džafar. Uprchlíci se snaží uživit, jak jen to jde. Děti například na ulici čistí boty, ženy se živí prostitucí. Prodej orgánu je však nejjednodušší a nejvýnosnější.
Ledvina za lepší život
Když Džafar najde vhodného kandidáta, postupuje vždy stejně. Se zavázanýma očima ho ve smluvený čas odveze na utajené místo, kde čeká lékař. Před operací pacientovi provede základní krevní testy.
„Jakmile je operace hotová, odvezu je zpátky,“ popisuje Džafar. Tvrdí, že na pacienty dohlíží ještě týden po zákroku, dokud si nevytahají stehy. „Potom už se o ně nezajímám. Nezajímá mě, jestli zemřou. Dostal jsem, co jsem chtěl. Co se stane potom, co klient zaplatí, je mi už jedno,“ tvrdí.
Jeho posledním klientem byl 17letý Syřan, který v bojích přišel o bratry i otce. V Libanonu žije tři roky a snaží se uživit matku a pět sester. Džafarovi prodal ledvinu v přepočtu za bezmála dvě stě tisíc korun. Kolik si z částky obchodník nechal, neprozradil. Netuší prý ani, kam orgány putují. Domnívá se však, že většina končí v cizině.
V Libanonu podle něj s orgány obchoduje minimálně sedm dalších překupnických skupin. „Byznys je v rozpuku. Rozhodně tomu pomohl příchod migrantů ze Sýrie,“ míní. Moc dobře ví, že jeho obživa je ilegální. Nic si z toho však nedělá.
„Zároveň totiž pomáhám lidem. Klienti si za peníze zajistí lepší život. Mohou si koupit auto a živit se jako taxikáři, nebo cestovat do ciziny. Těm lidem pomáhám, o zákony se nestarám. Do operace nikoho nenutím,“ hájí se.
