Edy Tavares byl tuze překvapen, když mu loni na podzim, na začátku jeho druhé zámořské sezony, v Atlantě řekli: „Díky, ale už s tebou nepočítáme.“
Dobrák z Kapverdských ostrovů, který byl pro basketbal objeven německým turistou jako sedmnáctiletý, ve chvíli „vyhazovu“ ztratil svůj pověstný úsměv. „Bylo obtížné se s tím smířit. Vždyť mi celou dobou říkali, ať makám, že šanci dostanu,“ mrzelo ho. „Myslel jsem si, že v Atlantě odehraju spoustu sezon.“
A tak se poučil, že i ve světě NBA jsou sliby chyby a z několikaletých smluv mohou být hráči vykoupeni, zabírají-li jedno z cenných 15 míst na soupisce.
Ale potěšilo ho tedy, že jeho dětský idol Dwight Howard mohl zůstat na piedestalu. Na chvíli se z nich v Atlantě stali spoluhráči.
„Když přišel, zase jsem se cítil jako malý kluk. Hodně jsme spolu trénovali. Dwight se mi věnoval, dost věcí mi poradil. Považuju ho za svého mentora,“ cení si.
S koncem v Hawks na Tavaresův stůl přilétla mnohaletá a lukrativní nabídka od FC Barcelona, které by se Tavares náramně hodil. Pětadvacetiletý gigant měřící kolem 220 centimetrů je v hledáčku katalánského velkoklubu už několik let, tady by si ho jinak považovali.
Byla by to snadná cesta ke slávě přes sestřihy těch nejlepších bloků v Eurolize. A Tavares by věděl, co čeho jde. Španělskou ligu zná, několik let působil v týmu Gran Canaria.
Jenže řekl ne. Smířil se se zlomkem peněz a přijal nabídku Raptors 905 ve farmářské soutěži D-League. S vírou, že zaujme a dostane druhou šanci v některém z třicítky celků NBA.
„Kdybych teď odešel, přišlo by mi, že utíkám,“ zatvrdil se. „Chci ukázat, co umím. Chci dostat šanci v kterémkoli týmu, smířím se s jakoukoli rolí. Chci jenom ukázat, že na NBA mám.“
S kanadským celkem byl po celu sezonu vidět na čele pořadí D-League. Připisoval si 10,6 bodu, 7,7 doskoku a 2,7 bloku, pro tým je velkou defenzivní zbraní. I když jeho největší moment v sezoně nebyl zrovna lichotivý. To když mu maličký drzoun Nate Robinson proběhl mezi nohama. (Podívejte se na neobvyklou situaci zde.)
Pak přišlo play-off, první zápas série s Canton Charge, farmou Clevelandu Cavaliers, a v něm Tavaresových sedm bodů, devět doskoků a osm bloků.
A pak ta chvíle přišla, v Clevelandu se na závěr základní části rozhodli pro změny, vzdali se obranáře DeAndreho Ligginse a podepsali zkušeného „provokatéra“ Dahntaye Jonese. Pod košem pak nebyli spokojeni s formou Larryho Sanderse, který se vracel po dvou letech. Chtěli někoho, kdo může v obraně pomoct hned.
Zaujal je... Walter „Edy“ Tavares. Šance od jednoho ze 30 týmů NBA přišla. Dostal ji od úřadujících mistrů, těsně před sérií prvního kola play-off s Indianou Pacers. Smlouva je na zbytek tohoto ročníku a dva následující. Ale víte, jak to s kontrakty v NBA je...
Tavares musí zabrat tady a teď. Na hřišti i v tréninku. Stihl už na závěr základní části vyběhnout v novém dresu, proti Torontu Raptors. Jeho šest bodů, deset doskoků a šest bloků ukazuje, čím může být prospěšný - v omezených minutách by mohl rozhodit soupeři útok svou unikátní figurou, několikrát zamávat křídly a sebrat pár míčů ze vzduchu. A pak zase pustit do hry některou z hvězd Clevelandu.
Premiéra Edyho Tavarese v dresu Cavaliers
Že by jednou zářili jak Kareem-Abdul Jabbar nebo třeba Shaquille O’Neal, na to Tavares i většina podobně stavěných chlapů musí zapomenout. Basketbal je teď hrou rychlých rozehrávačů a střeleckých mágů, to však neznamená, že obři nemohou změnit některé zápasy.
Je dobré jednoho takového mít, i pro LeBrona Jamese a spol. A když to nevyšlo s Andrewem Bogutem a Larrym Sandersem, třeba je podepře atlant z Atlantiku.
