Do studia iDNES.tv dorazila Topinková Knapková očividně v pohodě. Vyzařoval z ní klid, pohoda a vyrovnanost. Na úvod dostala od moderátora Martina Moravce kytici jako gratulaci k těhotenství.
„Těhotenství většinou sportovkyně plánují s ohledem na olympijské cykly. Tak jsem to měla i já.“
Od olympiády v Riu uplynulo osm měsíců, ta další, v Tokiu, bude až v roce 2020. Topinková Knapková kariéru neukončila, jen přerušila. Nechala si pootevřená vrátka. Co kdyby přeci jen šly skloubit mateřské povinnosti s životem vrcholové sportovkyně?
„Nikdy neříkej nikdy,“ řekla skifařka v Rozstřelu. A dodala: „Před Tokiem bych ale musela dva roky trénovat.“
S manželem očekávají prvního potomka, pohlaví vědět nechtějí, a tak nemají zatím jasno ani o jménu. I když Topinková Knapková přiznává, že v případě holčičího jména už nějakého favorita má.
„Chtěli bychom víc než jedno dítě, ideálně tři, bylo by to krásné, ale uvidíme, jestli se to podaří zrealizovat,“ přiznala Topinková.
Ale jak by se to dalo stihnout? Tři potomci a k tomu olympiáda v Tokiu? „Možná manžel předpokládal, že budu čekat dvojčata,“ rozesmála se srdečně skifařka.
Mimochodem, jak to tedy je s „dvojitým“ příjmením Topinková Knapková? Momentálně má skifařka v občanském průkazu stále obě, ale brzy už to bude jinak. Symbol sportu, symbol olympijského zlata z Londýna, tedy Knapková, zmizí.
A zůstane jen Topinková. Plně v souladu s budoucností, narozené dítě tak bude mít stejné příjmení jako jeho matka i otec, bez přídavků.
A o čem dalším Topinková v Rozstřelu mluvila?
O plánech na otěhotnění:
„Přála jsem si být na olympiádě v Riu, závodit tam. Plánovala jsem otěhotnět až poté. Pak jsem ale měla obavy. Po Riu jsem byla unavená, přetažená, nebyla jsem na tom zdravotně dobře, lékaři mu nedoporučovali otěhotnět, museli jsme pár měsíců počkat.“
Úspěchy Topinkové KnapkovéVýčet úspěchů Miroslavy Topinkové Knapkové je vlastně nekonečný. Tak namátkou: Na skifu získala šest medailí na světových šampionátech, v Bledu v roce 2011 ji korunovali mistryní světa. O rok později pak přidala i titul nejcennější - olympijské šampionky z Londýna. Ve sbírce jí nechybějí ani čtyři zlata z mistrovství Evropy nebo celková prvenství ve Světovém poháru z let 2002 a 2009. Tato veleúspěšná kariéra alespoň prozatím končí. |
O obavách z viru zika:
„Samozřejmě jsem účast v Riu zvažovala, zpozorněla jsem. Hledala jsem si informace, zjišťovala jsem si je i u soupeřek. Po návratu jsme šli na testy, které nákazu vyloučily.“
O tom, jak jí bude chybět vrcholový sport:
„Na lodi jsem byla naposledy před měsícem. Zkoušela jsem to, ale dobrý sport k těhotenství to není. Musíte držet stabilitu, zatínat břicho, není to moc příjemné. Už teď cítím, že mi sport chybí, ten pravidelný režim.“
O (ne)konci kariéry:
„Když jsem jela do Pekingu, do Londýna i do Ria, říkala jsem si, že je to moje poslední olympiáda. Teď to nechávám otevřené, konec kariéry je jedna z variant.“
O blížícím se mistrovství Evropy v Račicích:
„Je to určitě velká událost. Jenomže pořád bude něco, proč mateřství odsouvat. Sportovec má pořád nějaké vrcholy, to by nešlo otěhotnět nikdy. Přála bych si v Račicích aspoň předávat medaile.“
O otěhotnění po zlaté olympiádě v Londýně:
„Po Londýně to reálné nebylo, nebyla jsem vdaná, neměla jsem přítele, to bych se musela spustit někde na diskotéce (smích).“
O zaopatření:
„Jsem zaměstnaná u ministerstva vnitra, přidávají se přivýdělky za účast na sponzorských akcích. Také záleží na smlouvách se sponzory, jaké jsou bonusy za umístění v závodech. Za dobré výsledky dostáváme odměnu od veslařského svazu, od pořadatele mistrovství nedostáváme ale vůbec nic.“
O budoucnosti:
„Nejsem zaopatřená do konce života, tolik peněz jako v jiných sportech si nevydělám. Když sportuju, tak se uživím velmi slušně, když skončím, musím přemýšlet nad novou kariérou. Mám vystudovanou Fakultu tělesné výchovy a sportu, původně jsem chtěla být učitelka, pak trenérka. Teď studuju psychologii.“
(Dočasné) odcházení Topinkové Knapkové |
O denním režimu, který měla:
„Vstávala jsem ve čtvrt na sedm, v půl osmé mi začínal dvouhodinový trénink. Pak záleželo, jestli jsem zrovna měla dvoufázové, anebo třífázové tréninky. Mezi nimi byla pauza, ale to trénování vlastně zabralo celý den.“
O momentech, kdy chtěla skončit:
„Prvním velkým momentem, kdy jsem chtěla skončit, bylo po Pekingu. Byla jsem pátá, měla jsem velkou formu, mrzelo mě to. Přišlo mi to nespravedlivé, poctivě jsem všechno udělala, výsledek neodpovídal úsilí. To jsem chtěla poprvé skončit. Po umístění v Riu (byla sedmá - pozn.) jsem na tom byla psychicky líp, naučila jsem se prohrávat, to do života patří.
Další krize jsem mívala v průběhu zimy a jara - tréninky jsou náročné, najednou má člověk pocit, že to nemá cenu. Ale rozhodovat o konci se musí s chladnou hlavou, bez emocí, proto jsem se vždycky na konci sezony rozhodla, že pokračovat budu (smích).“
Celý záznam Rozstřelu s Miroslavou Topinkovou:
