Někomu asi připadáme jako ufoni, ale my jsme šťastní, říká Kerndlová

  • 52
Tereza Kerndlová (30) si na nezájem mužů nemůže stěžovat. Přitom je už téměř čtyři roky vdaná. Zpěvačka prozradila, že svou postavu nemá zadarmo a dokonce v mládí řešila pár kilogramů navíc. „Byla jsem taková holka krev a mlíko,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.cz.

Stala jste se patronkou soutěže pro malé a náctileté dívky. Jaké zkušenosti jim chcete předat?
Věnuji se opravdu dlouho zdravému životnímu stylu a myslím si, že bych mohla být pro dívky jistým vzorem i v tomto ohledu. Vysvětlit jim, že pokud chtějí být štíhlé, musí myslet především na zdraví. Velmi ráda podpořím smysluplný projekt Dívka České republiky, kde se nejedná jen o krásu, ale i o sportovní nadání.

Vzpomenete si na dobu, kdy jste vy byla náctiletá?
Na to si určitě vzpomínám. Co mě jako první napadá, alespoň já to tak měla a prošla si tím, je právě postava. Jde totiž o přerod z dívky na ženu, kdy se člověk mění. Začala jsem hrozně nabírat kila a v tu dobu jsem opravdu byla taková holka krev a mlíko. Když se člověk začne měnit, tak musí přizpůsobit jídelníček a začít se jinak hýbat. Taky jsem odmalinka zpívala a měla hrozně práce, takže se mi puberta spojuje i s tím, že jsem málo spala, učila se v autě, musela jsem stále dohánět školu, protože jsem byla pořád rozlítaná a na cestách.

Když jste byla malá, váš tatínek zpíval na zaoceánské lodi. Jezdila jste s ním?
Ano. To bylo vlastně těsně před školou a já jsem v tu dobu byla intenzivně s našimi na lodi. Samozřejmě táta tam byl mnohem častěji než my, ale s mámou jsme tam jezdily poměrně často. Byla jsem jako dítě sama mezi dospělými a mezi muzikou. Hodně jsem to vnímala, poslouchala Michaela Jacksona, Gloriu Estefan, Lisu Stansfield. Vzpomínám si na velkou zimu, protože jsme jezdili po Skandinávii, kde pořád foukalo.

Láďa Kerndl, Tereza Kerndlová a Karel Gott (1. října 2015)

Měla jste hodně pestré a neobvyklé dětství. Budou ho mít podobné i vaše děti?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. V té době byli samozřejmě naši v nějaké situaci. Bylo to kvůli otcově práci, jinak by to dopadlo jinak. Na to, že bych odjela s dítětem do zahraničí, se nechystám. Každopádně si ale myslím, že cestování odmalička je dobré. Doufám, že naše děti budou přizpůsobivé okolí, zvyklé na společnost, budou schopné cestovat do zahraničí a hlavně budou zvyklé na lidi. Až ta doba nastane, tak chci samozřejmě dělat dál to, co dělám. Nechci, aby naše dítě bylo odříznuté, ale aby bylo schopné jezdit s námi.

Svou práci už děláte dlouho, takže otázka dětí se už opravdu nabízí.
Renda mě nelanaří, ten má dnes už dospělého syna, takže si tím už jednou prošel. Myslím, že muž v jiném věku by asi v tomto případě naléhal. My jsme spolu už dost dlouho. Teď mi bylo 30, takže si myslím, že mi pořád hodiny úplně netikají a navíc máme plány. Chceme dodělat album, které chystám už několik měsíců. Jde o album po pěti letech od mé poslední sólové desky. Také mám v plánu nějaké klipy a přála bych si odjet opravdové turné po republice, protože jsem nikdy za svou kariéru neměla vlastní koncerty po Čechách. Tohle všechno bych chtěla stihnout a pak se chceme přestěhovat do většího bytu. Není to zatím v řádech měsíců, spíš tak za rok až tři, ale kdo ví, třeba bude všechno jinak. Vždycky říkám, že člověk nemůže mít nikdy úplný plán, protože nikdy nevíme, co se v životě stane.

Tereza Kerndlová

Člověk pak také může zjistit, že na dítě není v podstatě čas nikdy.
Dalo by se to říct i tak, že člověk si to nikdy nenaplánuje. Ale myslím si, že 35 let je taková hranice. Chtěla bych si užít ještě ty tři roky. Může se však stát, že nám to nepůjde hned.

Máte nějaký recept na to jak zvládat práci a soukromí s manželem?
Nedokážu říct, jestli na to existuje nějaký recept. Jsme spolu asi 13 a půl roku, přičemž prstýnky máme asi tři a půl. Myslím si, že je to o štěstí najít toho správného člověka. Asi se to úplně nedá ovlivnit. Každý má nějakou povahu a své charakteristické rysy a lidi si musí sednou. Podle mě je důležité, aby měli společné zájmy. My s Rendou dokážeme spolu řešit cokoliv, i ty pracovní věci. Vím, že někomu můžeme přijít jako ufoni, ale jsme opravdu hrozně šťastní.

Jsou pro vás vzorem i vaši rodiče?
Určitě ano. Jsou spolu přes 30 let. Mají od sebe věkový odstup 12 let, takže možná je to i tím. Renda je také starší o 17 let. Třeba nám to funguje i díky tomu. Všechno jsou to v podstatě malichernosti, které ale tvoří důležitý celek.