Dvouletý portugalský vodní pes Mike je jedním z nich. Přestože jako asistenční či vodicí psy většinou vídáme labradory či retrívry, případně border kolie, tentokrát sáhla trenérka po tomto plemeni. Důvod byl prostý.
„Naše klientka, paní Iveta, chtěla z ryze praktických důvodů nelínajícího psa. Současně muselo jít o plemeno velikostí úměrné elektrickému vozíku. Původně jsme tedy pro ni chtěli pudla královského, ale zrovna nebylo k dispozici žádné štěně, takže jsme nakonec vybrali Mikea,“ vysvětluje trenérka psů Michaela Perčinová, jak se stal tento pes prvním „portugalákem“ u nás, který je trénovaný na asistenta a canisterapeuta.
Psí asistenti se svými klienty |
Mike je totiž stále ještě v tréninku, všechny oficiální zkoušky ho v nejbližší době teprve čekají, ale své budoucí majitelce dělá radost už teď. Ta totiž nedala jinak a účastní se už měsíc všech jeho tréninků, dokonce už si spolu na Vánoce vyzkoušeli vzájemné soužití. V pátek večer ji pak Mike bude slavnostně předán na tradičním bále Pestré společnosti, o.p.s. v pražských Kyjích.
Díky tomu jsme se Mikem a paní Ivetou potkali právě při tréninku, přímo na ulici na pražském Černém Mostě, když cvičili odložení a chůzi vedle elektrického vozíku. Mike pracoval naprosto vzorně a z paní Ivety nespustil oči, připravený kdykoliv zareagovat a pomoci jí s tím, co bude zrovna potřebovat. Na nikoho neskákal, neštěkal, nereagoval na nic, co po něm nechtěla přímo paní Iveta nebo trenérka Míša.
Portugalský vodní pesMike se jako asistenční pes už v tréninku velice osvědčil, takže Pestrá společnost už má v předvýchově další štěňátko portugalského vodního psa. O tomto plemeni více zde, doma ho má kvůli alergiím jedné z dcer i rodina Baracka Obamy, čtěte zde.   Vlevo Jamie, štěně portugalského vodního psa, které je v předvýchově u dobrovolnice Hanky a konkrétního klienta zatím nemá. Vpravo Mike vycvičený pro paní Ivetu. |
Mike, ač teprve dvouletý, působí jako neuvěřitelný vzorňák a kliďas. Přitom je portugalský vodní pes inteligentní a živé plemeno, které se hodí na nejrůznější psí sporty. Nutno ale dodat, že při opakovaném nácviku sundavání rukavic už s ním hrají všichni čerti a zkouší Ivetiny rukavice místo podání pěkně požmoulat, takže jí je vrátí mokré.
Vykouzlí díky tomu paní Ivetě úsměv na tváři, což je také k nezaplacení. Mike totiž právě pro ni bude podle jejích vlastních slov znamenat všechno: partnera, pomocníka i kamaráda, protože žije sama, jinou rodinu nemá. Proto jí stojí za to udělat pro Mikea v bytě pár úprav, například vyměnit podlahu, protože se ukázalo, že ta stávající mu klouže a nechce, aby si ublížil.
Proto se také hodně snažila na náklady na jeho výcvik osobně přispět alespoň tím, že prodávala tzv. ponožkové pejsky, což je jedna z forem, jak získává Pestrá společnost finance na výcvik (více zde). Oslovila také nadace a na výcvik Mikea jí přispěly hned tři z nich, za což je velice vděčná.
Co obnáší výcvik asistenčního psa?
„Slušné chování, to je to první, co se každé štěně musí naučit, musí se umět chovat na ulici, v MHD, v restauraci i doma,“ vysvětluje trenérka Míša, že vlastnímu asistenčnímu výcviku pro konkrétního klienta (každý klient má trochu rozdílné požadavky na asistenci) předchází tzv. předvýchova psa v rodině některého z dobrovolníků, kteří nepobírají žádnou odměnu. Jejich práce si Pestrá společnost velmi váží a potřebovala by jich víc.
Jak se vybírá vhodné štěně a jak se financuje jeho výcvik?Štěně do výcviku vybírá Pestrá společnost vždy pro konkrétního klienta. Jejich sociální pracovnice nejprve musí vypozorovat, jak člověk žije, jakou má povahu i životní styl, i co bude od psího asistenta potřebovat  Klientka Martinka a její psí asistent Jack  Asistenční fenka Rosie a Julinka Peníze Pestrá společnost, o.p.s., získává prostřednictvím veřejné sbírky, přispět lze i na konkrétní psy, kteří jsou právě ve výcviku (veškeré informace zde). „Máme i individuální firemní dárce, obracíme se s žádostí na nadace, letos poprvé možná na výcvik psů přispěje i stát,“ popisuje sociální pracovnice Kristina Chourová. |
Výchova a výcvik asistenčního psa totiž není levnou záležitostí. „Jeden takový pes přijde na 220 až 250 tisíc,“ konstatuje sociální pracovnice Pestré společnosti Kristina Chourová. V této sumě je částka za pořízení štěněte, náklady na kvalitní výživu, veterinární péči i vlastní časově náročný výcvik.
V jednom je výcvik psů u Pestré společnosti výjimečný. „Je absolutně bezkotcový, na což máme jako jediní u nás mezinárodní akreditaci. Jiné organizace mají psy ustájené v kotcích, odkud je berou jen na několik hodin denně na výcvik. U nás máme už od štěněte psy v rodině, nejprve v tzv. předvýchově a pak přímo doma u trenéra. Zapojují se tedy od samého počátku do běžného chodu domácnosti a je pak pro ně naprosto přirozené asistovat člověku 24 hodin denně,“ vysvětluje přednosti bezkotcového tréninku Míša Perčinová.
Běžně se do předvýcviku zařazují dvouměsíční štěňata, Mikymu už ale bylo sedm měsíců, když ho pro paní Ivetu našli a vybrali jako vhodného. A jednoduché to s ním prý v předvýchově nebylo, byl například hodně uštěkaný, což se musel odnaučit. Za dvě hodiny, které jsme s ním strávili, ani nepípl.
Co asistenční pes nesmí?Klienti si prý často představují, že je pes bude na ulici chránit a hlídat jim věci, případně štěkat na cizí. To je ale právě chování, které si asistenční či vodicí psi nemohou dovolit už z principu. „Asistenční či vodicí pes musí být naprosto ovladatelný od kohokoliv na ulici, protože pokud by postižený člověk například zkolaboval, musí k němu pes pustit například záchranáře,“ vysvětluje zkušená trenérka. |
Před rokem pak Mike úspěšně absolvoval nutné zdravotní testy, před tři čtvrtě rokem se pak přestěhoval k trenérce Míše domů. A rovnou začali trénovat speciální cviky u vozíku - například i to, jak za ním má Mike chodit tam, kde je úzký prostor, učil se podávat předměty venku i doma, asistovat při svlékání apod.
„Mike se osvědčil už při tréninku a budu ho mít i nadále na očích,“ vysvětluje Míša Perčinová, že se svými klienty zůstávají v kontaktu i po ukončení výcviku. Jsou po ruce pro případné rady i pomoc, i zpětná vazba je potřeba.
„Teď už jen musíme zhruba za tři týdny udělat všechny potřebné zkoušky a každodennímu soužití Mikea s paní Ivetou nic nebrání,“ usmívá se trenérka, která už vybrala do předvýchovy další štěně portugalského vodního psa.
