Tak napůl. Čtvrteční premiérový večer v Hudebním divadle Karlín ukázal, že vsadit na Gottovy hity nebyl vůbec přešlap. Notoricky známé songy jako Trezor, Když muž se ženou snídá či Má láska se dnes vdává se v podání dobře vybraných interpretů a hlavně živé hudby dočkaly důstojné interpretace. Ze závěrečné C’est la vie běhal doslova mráz po zádech.
Problém je ale v celkové koncepci muzikálu. Nijak složitý příběh (který ostatně hitmuzikál nepotřebuje) totiž tvůrci klopotně rozjíždějí a vysvětlují téměř celou první polovinu kusu. Jaksi při tom ale zapomněli na diváky - trvá celých šedesát minut, než se sál trochu rozhýbe. Pár písní sice zazní, ovšem jen v krátkém nápěvu a téměř bez choreografie. Teprve po hodině, kdy soubor rozehraje a roztančí Korunou si hodím, se na pódiu začne něco dít, statická vysvětlovací nálada je náhle pryč a konečně je tu muzikál.
Pak už to ke štěstí diváka jde hit za hitem. Navíc na úrovni, která snad ani Karla Gotta neurazí.
Recenze muzikálu vyjde v pondělní MF DNES.
23. září 2016 |
