Dillon, důrazný obránce ve službách San Jose, přijel za Watsonem k mantinelu s prostou otázkou: „Chceš jít do toho?“
Zatímco letěly rukavice na led, ujistil se, že nashvillský útočník s pěstním soubojem, souhlasí. A už létaly rány, klouby obou borců se bořily převážně do soupeřova boku. Přes dres masírovaly spodek hrudníku.
Žádná velká „řežba“ to nebyla. Watson i Dillonem se rychle vyčerpali. „Skončil si?“ ptal se jeden druhého. „Dobrá práce.“
O potyčce se v zámoří píše jako o té neuctivější v dějinách NHL. I kvůli zajímavé dohře na trestné lavici.
Even in/after a fight, @BDillon04 might be the most polite player in the NHL. #sjsharks #preds https://t.co/s5E0ZWVq4R
Tématem k hovoru se stala právě slabá kondice. „Hele, Watsi, budeme muset v létě zamakat na fyzičce,“ nabádal svého bývalého spoluhráče Dillon.
„Po deseti sekundách jsem umíral,“ prohodil pobaveně Watson. Po chvíli ještě přátelsky dodal: „Hodně štěstí ve zbytku sezony.“
V NHL není slušná konverzace před bitkou vyloženou raritou, hráči mnohdy respektují nepsaný kodex, do něhož respekt k soupeři neodmyslitelně patří.
Vzácnější jsou ovšem záznamy podobných uctivých dialogů. Před lety zaujal Georges Laraque, jeden z nejlepších rváčů všech dob, když si domlouval s Lotyšem Raitisem Ivanānsem.
„Chceš se poprat? Hodně štěstí, chlape,“ zaznělo od Laraquea.
