Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl v ČSSD vždy v roli „neviditelné stálice“. Místopředsedou strany se stával pravidelně a téměř automaticky, ale nikdy nevyčuhoval. Někteří kolegové mu přezdívali „uspávač hadů“.
Až do letošního sjezdu.
V době, kdy už má ČSSD oproti ANO poloviční preference, jako by Zaorálkovi po dvaceti letech ve straně došla trpělivost. „Slyšel jsem tu vyjmenovávat sociálnědemokratické hodnoty. Někteří to umíte podle abecedy i na přeskáčku. Ale to nám tam na ulici vůbec nepomůže,“ vyčetl Zaorálek sedmi stovkám kolegů na sjezdu. Poté poskytl „nový Zaorálek“ MF DNES rozhovor.
Na sjezdu jste dostal nejvíc hlasů. Dokážete si představit, že ČSSD neuspěje ve volbách, předseda Bohuslav Sobotka bude muset odejít a nahradíte ho právě vy?
Ne. Jestli je pro mě něco naprosto bezúčelné, tak představovat si situace, které naznačujete. To je pro mě ztráta času. Mě zajímá pochopit tu situaci, ve které se nacházíme, a z ní najít cestu. V politice se situace stejně vždycky vyvíjejí jinak, než čekáme.
Ale k tomu, abyste se dral dopředu, vás vyzývají i vlivní sociální demokraté, třeba Miroslav Jansta. To není teorie od stolu...
To je v pořádku. To jsem zažil i v minulosti. Jde o pozitivní vyhodnocení toho, že mě lidé poslouchají. Na mně pak je, co udělám.
Já jsem vás nikdy neslyšel mluvit tak zvýšeným hlasem, jako při kandidátském projevu na sjezdu v Brně. To už opravdu nastal v ČSSD nějaký čas zlomu?
Vzpomněl bych si i na jiné vzrušené projevy ve Sněmovně, kdy jsem reagoval na věci, které mě dopálily. Výčty hodnot nesnáším. Když se postavíte na náměstí a vyjmenujete deset sociálnědemokratických hodnot, tak to nikoho neosloví.
Vyjmenovávat hodnoty skutečně asi nikoho nezaujme, ale nemá se právě sociální demokracie drát třeba o to, aby Česko nebylo zemí nízkých mezd při srovnatelné produktivitě práce?
V zásadě máte pravdu. Ale mně přijde zvlášť naléhavé vzhledem k tomu, čím se zabývám, že roky 2017 a 2018 jsou pro Českou republiku docela důležité. Abychom tu zemi posunuli od levné práce jinam, musíme vědět, co se v Evropě děje. Je toho hodně, co je v sázce. Byl jsem v Soulu, kde mi manažeři Hyundai říkali, že právě teď se rozhoduje o budoucnosti automobilového průmyslu. Pokud zaspíme, tak už to nikdy nenapravíme. Se situací v Evropě je to podobné.
A to by se mělo odrazit při psaní programu ČSSD do voleb?
Ano, Evropa se dostala do krize jak ekonomické, tak politické. Jsou vedle sebe. Máme před sebou mnoho těžkých testů, jako jsou volby ve Francii. Každý ví, že když Marine Le Penová vyhraje, tak se všechno bude vyvíjet úplně jinak a budeme muset hledat úplně jiná řešení. To se nemáme moc o čem bavit. Ten francouzsko-německý motor pak přestane fungovat. Tehdy bude opravdu zle.
Ale vy musíte umět vysvětlit té učitelce s nízkou mzdou, jak je to pro ni důležité. Nebo ne?
Ona existuje souvislost mezi politikou Evropy a tím naším problémem nízkých mezd. Když se v Evropské unii vydělí skupina zemí, které se budou rychleji integrovat, tak se Česko ocitne na okraji. Pak bude tím odpadkovým košem, kdy budeme dobří jen na tu levnou pracovní sílu. My máme šanci být jako Rakousko, to si snad každý představí. To je země s vysokou životní úrovní, kde, když přijde krize, nejsou odkázáni na export. Vysoká úroveň spotřeby jim dává ten polštář. My jsme závislí na exportu.
Jak si vysvětlujete nynější úspěch ANO? Chtějí voliči řídit stát jako firmu?
Co národ chce, se dozvíme až při volbách. On ten národ je nakonec docela přemýšlivý. Nemyslím, že by se lidé úplně nechali vodit za nos. Jde o to, mluvit, aby se mohli rozhodovat. Lidé hledají změnu, protože vidí bezradné politiky. Migrace je příkladem toho, kde tato nedůvěra vzrostla, konkrétně tedy u nás.
Třeba prezidentský kandidát Michal Horáček říká na besedách, že nám Čechům chybí hlavně sebevědomí...
To jsou všechno zjednodušení. No, tak Britům taky chybí sebevědomí, že jo. Pustili tam dva miliony Poláků, ztratili sebevědomí a vystoupili z Evropské unie. To přece jsou nesmysly. Že ti lidé jsou rozčarovaní, to je odpověď na vaši otázku, proč lidé volí někoho jiného. Ten, kdo ve skutečnosti válcuje společnost, je ta finančně-politická moc mimo ty politické struktury. V aféře Panama Papers se vyjevilo, že 72 bývalých či dnešních hlav států a premiérů využívá daňových rájů. Nedivte se, že ti lidé řeknou: Jděte do háje! A hledají někoho jiného.
Nejste vy nakonec podobný typ jako Sobotka? Příliš klidný intelektuál na velké lídrovství...
Ne, to už ne. Ten intelektuál už moc nejsem. Klidný také už moc nejsem. Už nemám čas se věnovat intelektuální práci. Jinak, Bohuslav Sobotka je především profesionál a v politice potřebujeme tu profesionalitu. Potřebujeme vědět, jak funguje stát. Takoví lidé jsou dření. Ale pak je třeba namalovat tu linii, oč jde, a ukázat cestu ven.
Evropský parlament se podle Zaorálka odcizil národním státům:
