Běžela 67. minuta, když Koubek při rohovém kopu soupeře vyběhl a chtěl vyboxovat míč. Jenže... K němu se dřív dostal brazilský stoper Douglas da Silva a hlavou vstřelil jediný gól zápasu.
„Je to o rozhodnutí. Rozhodl jsem se vyběhnout, ale nenabral jsem takovou rychlost. Dva hráči mě zbrzdili, nedostal jsem se tam úplně naplno a on mě přeskočil,“ popisoval Koubek. „Ale Boleslav to zahrála dobře, našla naši slabinu a dotlačila to tam. Musím se na to v klidu podívat a posoudit, jestli jsem se rozhodl dobře, nebo špatně.“
Říkáte, že Boleslav našla vaši slabinu. Tím myslíte, že vám při standardkách chybí centimetry?
To asi každý vidí. Nevím, jaký měla Boleslav výškový průměr potom s Magerou, ale my máme tak 175 maximálně. Musíme si pomoct jinak a dostat vysoké hráče soupeře co nejdál od brány, aby nezakončovali v takové rychlosti. Ale je jasné, že ten rozdíl ve výšce musí být znát, to je logické.
Co ještě vám zápas prohrálo?
Prospali jsme první poločas, kdy se Boleslav dostala na koně. Ve druhém tam pak dotlačila gól ze standardky. Ani si nepamatuju, že bychom měli nějakou šanci... Když nedáme gól, nemůžeme vyhrát.
Proč jste šance neměli? Co chybí, aby jich bylo víc?
Balon do strany dostaneme, jsou tam situace jeden na jednoho, jeden na dva. Přečíslení si dokážeme vytvořit, ale pak jsme takoví nerozhodní, nevíme, jestli centrovat do vápna nebo jít jeden na jednoho... Naše sebevědomí není takové a po těch prohrách je jasné, že ne každý to v sobě najde. Ale každý by to měl vzít do svých rukou a jít do toho po hlavě. Fotbalově se třeba dařit nebude, ale doma jsme to taky dokázali zlomit. Stejný zápas jsme mohli předvést tady, ale Boleslav si pomohla standardkou a my jsme je vůbec neohrozili.
Škodí vám atmosféra, která kolem Sparty panuje? Fanoušci pískají na Konatého, v závěru dokonce zápas hloupě přerušili.
Nepomáhá nám. To je asi jediné, co k tomu můžu říct.
Jak z krize ven?
My hráči se musíme soustředit na to, co se děje na hřišti. V Boleslavi to nebylo dobré, příště to musí být lepší. Musíme se odrazit k lepšímu výkonu, k něčemu, co nás vyhecuje. Abychom si mohli říct, že jsme zase ti hráči, kterými jsme byli na podzim a kteří dokázali šestkrát v řadě vyhrát. Každý musí začít u sebe. Nemůžeme se koukat okolo a čekat, že to za nás udělá ten druhý.
Nevázne trochu i komunikace?
Máme typologicky kluky, kteří jsou buď mladí, nebo opravdu nejsou zvyklí mluvit. Nikdo je k tomu nevedl, protože měli kolem sebe hráče, kteří to dělali. Teď je otázka, jestli to v někom dokážeme probudit, aby se vyšvihl a dokázal dirigovat hráče kolem sebe. To ale nemůže dělat, pokud sám nepodá dobrý výkon. U mě je to něco jiného, já na to mám v brance čas. Ale neřveme po sobě a není to takové, jaké by to mělo být.
