Doživotí by nebylo spravedlivé, říká žalobkyně o vražedkyni ze Smíchova

  • 112
Státní zástupkyně Jana Murínová navrhla pro Michelle Sudků výjimečný trest 30 let a soud ji vyslyšel. „V daném případě je potřeba společnost účinně chránit po co možná nejdelší dobu,“ vysvětlila v rozhovoru pro iDNES.cz Murínová. Zvažovala i doživotí, ale nakonec uznala, že změna chování k lepšímu není u Sudků zcela vyloučena.

Obžalované Michelle Sudků jste navrhla značně vysoký trest, 30 let. Byl to nejvyšší trest, který jste kdy navrhla?
Ano, je to zatím nejvyšší trest, který jsem kdy navrhla.

Je tato kauza z pohledu závažnosti činu a výše trestu srovnatelná s jinou, kterou jste v minulosti řešila?
Všechny případy, kdy dojde ke zbytečnému zmaření lidského života, jsou závažné. Pokud jde o případy žalované v loňském roce, řekla bych, že srovnatelně „výjimečným“ případem byla kauza mladého chlapce, který usmrtil své rodiče, následně je schoval do vozidla, za několik dnů je odvezl k lesu za Prahu, kde se je pokusil spálit a následně rozjezdit motorovým vozidlem, přičemž ostatky obou rodičů byly poházeny na různých místech na kraji lesa. Skutek byl kvalifikován jako zločin vraždy a pachatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 17 let.

Jana Murínová

Žalobkyně Jana Murínová pracuje na oddělení obecné kriminality na Městském státním zastupitelství v Praze. Specializuje se na mravnostní a násilnou trestnou činnost. V minulosti řešila třeba případ muže, který nastražil bombu do auta své manželky, nebo gangem falešných policistů. Jen v loňském roce podala devět žalob za vraždy či těžká ublížení na zdraví s následkem smrti.

I v tomto případě bylo možné zvažovat uložení výjimečného trestu, avšak s ohledem na věk pachatele, jeho doznání a projevenou lítost a závěry psychiatrického posudku ohledně možné resocializace, pak ani nebyl mnou navrhován. Jak v případě odsouzené Sudků, tak v tomto zmiňovaném případě spočívala zvláštnost a specifičnost věci ve způsobu provedení činu a následném chování pachatele po činu, jakož i v motivaci jednání.

Nezvažovala jste naopak i návrh vyšší, tedy doživotí? Pokud ano, jaké úvahy vás dovedly k tomu, že by bylo až příliš vysokým trestem?
Uložení doživotního trestu jsem zvažovala až prakticky do poslední chvíle, než bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Formální podmínky pro uložení doživotního trestu byly splněny, avšak po pečlivém uvážení všech okolností jsem dospěla k závěru, že by nebylo pro obžalovanou spravedlivé. Doživotní tresty se ukládají nájemným vrahům, masovým vrahům, pachatelům v organizovaných zločineckých skupinách a zejména pak pachatelům, u nichž je vyloučena možnost resocializace.

Při návrhu trestu jsem zohlednila přístup obžalované k projednávané věci, její doznání, spolupráci s policií, projevenou lítost nad jednáním i tu skutečnost, že se prvního skutku dopustila ze sexuální pohnutky pod vlivem své sexuální deviace, kdy její ovládací schopnosti v době činu byly částečně sníženy. Jak uvedli znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, za předpokladu účinné psychiatrické a sexuologické léčby není náprava odsouzené vyloučena, a proto za předpokladu, kdy bude potrestána dlouhým, velmi citelným trestem a zároveň účinně léčena, lze připustit i možnost změny jejího chování k lepšímu.

Mohla byste vyjmenovat přitěžující okolnosti, které vás vedly k návrhu výjimečného trestu?
Mezi přitěžující okolnosti patří zejména to, že spáchala dva samostatné skutky kvalifikované jako zvlášť závažný zločin vraždy, byť jeden z nich nebyl dokonán, avšak pouze díky účinné obraně poškozené. Tyto útoky spáchala ve velmi blízké době, s odstupem čtrnácti dnů. Oba činy spáchala s rozmyslem, kdy motivací prvního činu bylo uspokojení jejích sexuálních potřeb, v případě druhého činu pak evidentně snaha pomstít se lékařům Psychiatrické nemocnice Bohnice, dokázat jim, že se mýlili v diagnóze, přesvědčit je o vlastní nebezpečnosti a pravdě, a zároveň si takto zajistit opětovnou hospitalizaci a tím vyřešit svou situaci, kdy neměla kam jít, kde bydlet.

Jednala v afektu, avšak promyšleně a cíleně. Útok na poškozenou byl veden s nevídanou intenzitou, cíleně směřován na životně důležité orgány, poškozená neměla absolutně žádnou šanci se bránit. Bezcitnost jednání odsouzené a motiv činu je jednou z věcí, která nasvědčuje o její nebezpečnosti. V přípravném řízení navíc obviněná opakovaně deklarovala, že je schopna kdykoliv čin zopakovat. Znalci hodnotili prognózu resocializace obviněné jako extrémně nepříznivou, její pobyt na svobodě jako extrémně nebezpečný.

I tyto skutečnosti hrají roli při úvahách o výši trestu, neboť trest nemá být pouze represí za spáchané skutky, ale má být též výchovný a v neposlední řadě je jedním z účelu trestu též účinná ochrana společnosti od případného možného opakování jednání pachatele. V daném případě je potřeba společnost účinně chránit po co možná nejdelší dobu.

Vražedkyni ze Smíchova jsme věnovali Rozstřel se soudním znalcem Karlem Netíkem:

Byl by váš návrh zásadně odlišný, kdyby první ze zločinů (v kavárně) byl kvalifikován jinak než jako vražda?
Odlišná právní kvalifikace skutku, kterého se obžalovaná dopustila v kavárně, by neměla zásadní vliv na návrh trestu za předpokladu, že by jednání pachatelky bylo posouzeno jako některý z úmyslných trestných činů proti životu a zdraví. Je však nutno podotknout, že učiněná právní kvalifikace prvního skutku, kdy je jednání posouzeno jako zločin vraždy ve stádiu pokusu, je naprosto přiléhavá a odpovídající skutkovým zjištěním. Bylo prokázáno, že se odsouzená skutku dopustila v úmyslu poškozenou usmrtit, přičemž ke smrti poškozené nedošlo jen díky její účinné obraně, nikoli z vůle pachatelky.

S obžalovanou jste se setkala již během přípravného řízení. Můžete říci, jak na vás působila? Dají se její tvrzení považovat za věrohodná, zejména jejích údajných dřívějších fantazií a skutků jako týrání zvířat, sny o pojídání lidských vnitřností a podobně?
Vypovídala během celého řízení shodně. Již na místě činu se vyjadřovala k útoku a motivaci jejího jednání. Následně při výslechu na policii i u vazebního zasedání uváděla podrobnosti jednak k průběhu jednotlivých útoků, k motivaci činů, ale též ke své deviaci a jejím projevům, kdy opakovaně sdělovala, jaké má deviantní fantazie, včetně svých zkušeností s týráním zvířat i ubližováním lidem, například nemohoucím pacientům v nemocnici, kde předtím pracovala.

Její výpovědi byly konstantní, neměnné, vyznívají věrohodně. Uváděným skutečnostem o praktikách, které měla údajně provádět se zvířaty, odpovídají i záznamy v lékařské dokumentaci odsouzené, včetně jejích písemných poznámek a básní se sadistickou tématikou.

Je pravda, že obviněná při svých výpovědích mohla na laika působit dojmem, že má snahu zaujmout, šokovat. Nevadilo jí sdělovat podrobnosti o brutálním zacházení se zvířaty, případně o svých sadistických myšlenkách, fantaziích a chutích, naopak k dotazu o těchto podrobně a se zájmem vyprávěla. Projevu obviněné odpovídá hodnocení její osobnosti znalci, kteří uvedli, že osobnost obviněné je psychopaticky nevyrovnaná, trpí smíšenou poruchou osobnosti s rysy zejména histriónskými, dissociálními, maladaptivními a impulsivními, dále sexuální deviací - parafilií s transsexualismem, zoofilií a sexuálním sadismem.

Obhájce obžalované po vynesení rozsudku zmínil, že by si dokázal představit spíše trest v běžné sazbě, a to kolem 18 let. Můžete se vyjádřit k takovému návrhu?
Je samozřejmé, že obhájce obviněného žádá pro svého klienta co nejmírnější trest. Návrh na uložení trestu v základní trestní sazbě zákoníku nemá oporu ve zjištěných skutečnostech, zejména pak s ohledem na přitěžující okolnosti, které jsem zmínila výše.

Překvapilo vás, že se obžalovaná vzdala odvolání ihned po vynesení rozsudku?
Rozhodnutí odsouzené vzdát se práva odvolání mne nepřekvapilo, odpovídalo jejímu deklarovanému postoji, tedy tvrzení, že si uvědomuje závažnost svého jednání, že si je vědoma toho, že musí být potrestána, a že chce být izolována v nějakém zařízení, aby bylo zabráněno tomu, aby spáchala obdobný čin opětovně. Domnívám se, že odsouzená přijala uložený trest zejména proto, že má snahu se léčit a předpokládá, že jí tato léčba bude v rámci výkonu trestu zajištěna. Osobně si myslím, že by nepřijala doživotní trest odnětí svobody, protože jak je patrno i z jejího vyjádření, předpokládá, že se po výkonu trestu zapojí do běžného života. I když si odsouzená uvědomuje závažnost jednání, kterého se dopustila, její náhled na věc není dostatečný, stále svaluje vinu zejména na lékaře, kteří dle jejího názoru špatně vyhodnotili její zdravotní stav a nedostatečně ji léčili, čímž zapříčinili, že se dopustila vraždy.

Z vašeho návrhu bylo patrné, že jste se zabývala i další léčbou obžalované. Na rozdíl od rozsudku jste ale navrhovala léčbu ambulantní, tedy pouhé návštěvy lékaře, a ne ústavní. Proč?
Ze své praxe a jiných případů vím, že je problém zajistit psychiatrickou léčbu ústavní formou v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Jelikož je potřeba, aby se odsouzená léčila hned, domnívám se, že ambulantní léčba během výkonu trestu by byla postačující a pro Vězeňskou službu ČR lépe realizovatelná při zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Na konci výkonu trestu odnětí svobody by pak byla možnost ambulantní léčbu na návrh lékařů přeměnit na ústavní, případně na detenci. Jsem sama zvědavá, jak to v daném případě dopadne. Důležité je, že má odsouzená léčbu nařízenou.

Snaha šokovat, nebo důkaz poruchy? Poslechněte si přiznání vražedkyně:

6. března 2017


Video