Ve městě Namie se už řadu měsíců intenzivně pracuje. Pracovníci z Fukušimy opravují poškozené domy, vylepšují zanedbanou infrastrukturu. Zhruba šedesát lidí se pilně chystá na návrat bývalých obyvatel, popisuje v reportáži z místa agentura Reuters.
V sobotu 11. března přesně ve 14:46 uplynulo šest let od chvíle, kdy zemětřesení otřáslo ostrovem Honšú a spustilo vlnu tsunami, která vedla ke druhé největší jaderné katastrofě historie.
Od té doby získalo svolení vrátit se zpět jen několik tisíc lidí z celkem 300 tisíc evakuovaných. V roce 2014 dostalo možnost trvale se nastěhovat zpátky do svých domovů 350 obyvatel města Tamura. Loni v září vláda zrušila evakuaci městečka Naraha, ve kterém před katastrofou žilo 7 400 obyvatel.
Nyní se úřady chystají vrátit život i do dalších míst dříve zamořené oblasti. Pusté by mělo zůstat už jen blízké okolí elektrárny. Jenže zájem o návrat do svých domovů lidé příliš nemají. Například ve městě Tomioka, kde dříve žilo na 16 tisíc lidí, bydlel ještě před rokem jediný farmář.
Jen čtyři kilometry od elektrárny
A ani do Namie se lidé nehrnou, v první vlně se plánuje vrátit jen pár stovek z 21 500 původních obyvatel, odhaduje Hidezo Sato. Japonec, který dříve prodával osivo, nyní pomohl s návrhem přestavby města. „Jako člověk, který se živil prodejem semen, věřím, že je čas zasít. Sklizeň je daleko, ale věřím, že dosáhneme cíle,“ uvedl Sato.
Pietní akceVýročí šesti let od katastrofy si připomenuly tisíce Japonců. Nejvíce lidí se sešlo na pobřeží ostrova Honšú, který byl katastrofou postižen nejvíce. Ve městě Natori přišlo na pietní shromáždění asi 100 lidí, většinou příbuzných a přátel dětí, které při katastrofě zemřely v místní škole. Do vzduchu byly na jejich památku vypuštěny balonky s nápisy „V naší paměti budete žít navždy“. Lidé házeli květiny do moře a v čase 14:46, kdy v roce 2011 ke katastrofě došlo, se držela minuta ticha. Zdroj: ČTK |
Lidé, kteří se od listopadu zaregistrovali k návratu, můžou ve městě strávit noc, ale stále musí čekat na povolení zůstat. Konec nařízené evakuace má platit pro část Namie a tři další města. Namie je přitom od elektrárny vzdálená jen čtyři kilometry a je to nejbližší město, kam se budou lidé od tragédie vracet.
Aby mohla být ukončená evakuace, musí spadnout radiace pod určitou úroveň (kompletní mapa s hodnotami zde). Ve městě zároveň musí být funkční sítě, telekomunikace, zdravotní péče, péče o seniory či pošta.
Nicméně podle průzkumu z loňského září návrat neplánuje 53 procent původních obyvatel. Starost jim dělá radiace i nedaleká elektrárna, která je už jednou vyhnala. Většina těch, kteří na konec evakuace čekají, jsou starousedlíci. U obyvatel ve věku do 29 let se pro návrat rozhodla méně než čtvrtina. Město tak pravděpodobně osídlí starší obyvatelé, což pro oblast nevěstí mnoho potomků do budoucna.
„Mladí lidé se nevrátí. Nebude tam práce ani vzdělání pro děti,“ řekl bývalý obyvatel Namie Jasuo Fudžita, který nyní vede restauraci v Tokiu.
Namie, kde bývalo šest základních škol a tři střední, plánuje v budoucnu otevřít společnou základní a střední školu. Zpočátku však budou děti muset dojíždět do školy jinam. Nemocnice by se měla s omezeným personálem otevřít během měsíce a rekonstrukce města by pak mohla zaměstnat další lidi.
V krátkodobém horizontu však není podnikání v oblasti zrovna perspektivní. Některé společnosti se přesto vracejí, aby městu pomohly. „Chod fabriky je pro mě priorita. Pokud se nikdo nevrátí, město prostě zmizí,“ uvedl šéf místní pily Munehiro Asada.
Vládu nad městem převzala prasata
Jedné profesi se však v regionu daří. Devětašedesátiletý Šočiro Sakamoto loví divoká prasata, která se zde přemnožila. Dříve žila v horách a obydleným oblastem se vyhýbala, teď se však jejich oblíbeným rajonem stala města Namie a Tomioka. „Našla si místo, kde je jim dobře - je tu dostatek jídla a nikdo po nich nejde. Tohle je jejich nový domov a místo, kde žijí i jejich mláďata,“ řekl Sakamoto.
Prasata vbíhají do Tomioky a čenichají po dvorcích, kde hledají jídlo. Zároveň však požírají i radiací kontaminované rostliny z blízkosti místa katastrofy. „Divoká prasata už se nebojí lidí v tomhle městě. Zpříma se na nás dívají jako by říkala: ‘Co tady kruci děláš?‘ Je to, jako kdyby naše město ovládala divoká prasata,“ popsal Sakamoto.
Majitel pily ve městě Namie Munehiro Asada. (1.3. 2017)
Divoká prasata se stala problémem v městech nedaleko jaderné elektrárny Fukušima. (1.3. 2017)
U celkem 106 kusů z 208 odchycených zvířat se však prokázalo, že mají v těle zvýšenou hladinu cesia, která přesahuje bezpečnostní normy. Vláda tak musela zakázat konzumaci těchto zvířat a zastřelené prase odváží lovci do speciálního zařízení, kde tělo rozloží bakterie.
Před jadernou katastrofou ulovil Sakamoto okolo 50 prasat ročně, a to většinou v horách. Od loňského dubna do letošního února jich jeho tým zastřelil jen v Tomioce 300. Spolu s třinácti muži vyráží lovec do terénu vždy dvakrát týdně zkontrolovat pasti, kterých mají jen v Tomioce 30. Prasata do nich lákají na návnadu v podobě rýžové mouky a podle Sakamotových slov jsou úspěšní v osmi z deseti případů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
