PRVNÍ DOJMY: Mrtvá kráska, temné hrobky. Labyrint II si hlídá styl

  • 27
Karel Gott zpívá k idyle vánoční noci, když kamera v pustých garážích zachytí rozhoupané auto. Že by se v něm odehrával náruživý sex? Omyl: rvačka, výstřely, titulky. Tak začíná první díl druhé řady krimisérie Labyrint, kterou ČT nasadí 13. března.

Na podzim roku 2015 vyhrávala první řada pondělní večery, sledovanost se držela nad milionem diváků, takže nebyl důvod, proč v pokračování cokoli měnit. Kromě herců. Ve finále totiž tvůrci pochovali tolik hrdinů, že zejména tým vyšetřovatelů pod vedením Jiřího Langmajera potřeboval doplnit.

Obě hlavní posily se rýsují slibně. Stylizace Jana Hájka do drsného poldy nechává Langmajerovi prostor k zábavným reakcím na parťákovo chování a Tatianě Vilhelmové, jejíž hrdinka k mordpartě přešla z mravnostního oddělení, sedí charakteristika ženské od rány, která nejde pro ostré slovo daleko.

Zápletka se z jediného dílu těžko odhaduje, nicméně už úvod napovídá, že se zdánlivě nesouvisející motivy budou opět postupně propojovat. Jmenovitě brutální znásilnění a vražda krásky poněkud volnějších mravů, archeologické nálezy prstenů v temných hrobkách, zabitý pes, muž pochovávaný zaživa.

Znovu se skvěle snímá, svítí, střihá a pracuje s hudbou. Na první pohled je ve „dvojce“ méně mystiky a více kravaťáků s kufříky v limuzínách, zapletených do korupčních afér s nitkami vedoucími až na státní zastupitelství. Což je dost obehraný motiv, který čistou podobu mysteriózní detektivky trochu špiní.

Také přibylo, aspoň pocitově, sponzorských odkazů. Ovšem chudý student si své dvě stovky z nějakého bankomatu vybrat musí, aby pak mohl žasnout nad podezřelým dědictvím. Hlavně že na filmová řemesla je nadále spolehnutí a jestliže Hájkův policista přizná, že dosud nikoho nezabil, lze věštit, co ho čeká.