Datum vydání Ghost Recon Wildlands je na spadnutí a nedávná veřejná beta vzbuzuje mimo nadšených ohlasů také mnohé kritické reakce. Někteří upozorňují, že lákavá kombinace slov „Ghost Recon“ a jména slavného spisovatele Toma Clancyho v názvu jsou jen marketingovými taháky, protože s původní myšlenkou, na které série vznikla, nemá Wildlands příliš společného.
Pojďme se tedy podívat, jak vůbec slavný Ghost Recon spatřil světlo světa, proč je mezi hráči jeho jméno tak zvučné a jaká vůbec byla ona původní myšlenka, kterou Wildlands podle mnohých opouštějí.
Ten Quake ti už nejde, jako zamlada!
Rok 2001 byl pro vývojářské studio Red Storm Entertainment (které zakládal a spolufinancoval právě Clancy) velmi úspěšný. Nejenže za sebou mělo opravdu produktivní období pěti let, během nichž vydalo více než deset titulů, ale získalo si i početnou fanouškovskou základnu a respekt vydavatelů. To samozřejmě díky veleúspěšné sérii Rainbow Six, která v tu dobu obsahovala dva hlavní tituly a čtyři rozšíření.
Rainbow Six
Rainbow Six
Rainbow Six byl v jistém smyslu pro žánr taktických akcí přelomový. V době jeho vzniku (1998) nebyly taktické prvky v akčních hrách tak rozšířené jako dnes. Hra, která se primárně zaměřovala právě na taktické uvažování, byla do jisté míry ojedinělá.
Mezi hráči akčních her se díky tomu etablovala sorta těch, kteří raději intelektuálnější akční zábavu, jež na trhu tehdy scházela. Vtipné je, že nápad na pomalejší, taktickou akci nepřišel přímo od Clancyho (ten se postaral o hrubý nástin děje), ale od šéfa designu Briana Uptona. Tomu se mladší kolegové posmívali, že mu díky slabším reflexům už nejde hraní Quakea jako dřív.
Ghost Recon (2001): Evoluce myšlenky
Původní Ghost Recon nebyl a nikdy neměl být revolucí v žánru. Ale měl prohloubit a rozvinout některé aspekty, které už byly v jakési formě přítomny v Rainbow Six. Komornější ladění vystřídaly kilometry dlouhé a široké lesy ruského severu a Pobaltí, takže souboje probíhaly na mnohem větší vzdálenosti než dříve. Téměř nepotřebné povolání snipera se stalo vůdčí silou v týmu.
Ghost Recon 1
Mise obsahovaly kromě primárních úkolů i nepovinné cíle, ale mapy byly vždy uzavřené. To autorům umožňovalo často měnit prostředí, náladu i strukturu map. Někdy pršelo, jindy padla mlha, pozdější mise se odehrávaly v členitém městském prostředí (ta poslední na obleženém Rudém náměstí). To poslední, co by hráč mohl pociťovat, byl pocit stísněnosti.
Týmů bylo možné mít více, a ačkoliv počet v každém byl omezen, dalo se pomocí plánování na taktické mapě dosáhnout až překvapivě účinných útoků na nepřátelské pozice. Ostatně plánování bylo pro GR značně okleštěno, protože vývojářům se zdálo, že příliš dlouhá doba strávená na taktické mapě zabíjí atmosféru války a konfliktu.
Členové ovládaní počítačem se o sebe dokázali slušně postarat i sami. Stačilo načrtnout cestu, rozdat pozice a nastavit, který sektor má voják kontrolovat, a pak zmáčknout tlačítko pro pohyb. Stále bylo možné přepínat mezi jednotlivými členy komanda, ale mnohdy bylo zasahování hráče přímo nežádoucí. Pocit z čistě provedené ofenzivní akce byl pak k nezaplacení. Zvlášť když platilo, že i jediná kulka vás pošle pod kytičky.
Ghost Recon 1
Ghost Recon zprvu nebyl tak úspěšný jako jeho ideový předchůdce. Bylo to nejspíš způsobeno faktem, že v oné době nebylo na taktické akce tak sucho a přílišnou podobností s RS. A také neskromnými nároky na tehdejší hardware.
Tak jako tak, už o rok později vycházejí dva datadisky Desert Siege a Island Thunder, které bojiště přesouvají do exotičtějších lokací, než je tajga. Ze hry, která pomalu nachází fanaticky oddanou komunitu hráčů a modderů, se krátce nato stává herní legenda.
Ghost Recon 2 (2004): Nejistý levoboček v podpatcích
V době největší války herních konzolí šesté generace bylo nepsaným pravidlem, že každá úspěšná série musí mít zástupce buď na PlayStation 2, Xboxu, nebo opomíjeném GameCubu. Druhý Ghost Recon si našel cestu na všechny tři, ale nedošel na PC, kde byl jeho vývoj v roce 2005 zrušen. Lidé z Red Stormu už tehdy pracovali na „skutečném“ nástupci a herní styl dvojky se na PC zkrátka nehodil.
Vše tedy bylo podřízeno konzolím. Ale jak už to bývá, naprostá většina prvků byla značně zjednodušena. Hráč už neovládal libovolného člena komanda, ale pouze hlavní postavu, kapitána Scotta Mitchella, ostatním pak rozdával jednoduché příkazy pomocí menu přímo během akce. Rozhodnutí, které vzbudilo rozpaky, byla změna kamery: nově se hrálo z pohledu třetí osoby.
Dějově hra vůbec nenavazovala na první díl, ale přesunula konflikt do modernějšího rámce, do boje proti silám Severní Koreje. Velice zajímavý je fakt, že xboxová verze obsahuje naprosto jinou zápletku než verze na zbývající dvě platformy. Bojiště je však ve všech případech identické.
Mapy byly stále poměrně rozlehlé, ale značně se snížily možnosti pohybu po nich. Místo plání nastoupily trochu větší koridory. Akce se na hony vzdálila ideálu realistického boje z první hry, což bylo pochopitelné kvůli omezenosti konzolových ovladačů. Kde dřív stačil jeden přesný výstřel, tam nastoupila střelba z automatu. Dojem, že se hra přibližuje arkádě, doplnil fakt, že v některých misích jste pak byli vysazeni jen s hlavní postavou.
Fanoušci prvního dílu byli samozřejmě zklamaní, recenzenti pak v rozpacích. Skutečným přínosem „druhého“ dílu byl rozšířený multiplayer (plnění různých úkolů na menších mapách) a nový herní engine Unrealu 2 s fyzikálním modelem.
Ghost Recon Advanced Warfighter 1 a 2 (2006-2007): Dvojice next-gen hrdinů
Na skutečné pokračování jsme si museli počkat až s příchodem další generace konzolí. Styl boje se také stal mnohem futurističtějším než kdy dříve. Stále v roli kapitána Mitchella bylo třeba zachránit prezidenta USA z rukou fanatických mexických povstalců a zabránit odpálení balistických raket. Pokračování, které vyšlo o pouhý rok později, na děj pak přímo navazuje.
Ghost Recon Advanced Warfighter
Next-gen otevřel sérii nové možnosti. Akce se stala rychlejší a filmovější, prostředí hlavního mexického města se stalo dokonalým dějištěm plným suti, kouře a výbuchů. Obtížnost také klesla. Nezabila vás jediná kulka, ale během misí nebylo možné se léčit. Mise pak na sebe logicky navazovaly a tvořily jednu dlouhou dějovou linku.
Ale nešlo o bezduchou akci, taktika stále hrála hlavní roli. Prostředí bylo uzavřenější, nabízelo ovšem desítky možností, jak se dostat k cíli. Díky tomu, že již nešlo o utajené akce, ale otevřený konflikt, měli jste často možnost ovládat i další spřátelené jednotky, které se na scéně objevily, například helikoptéry, obrněné transportéry nebo drony poskytující podpůrnou palebnou sílu.
Ghost Recon Advanced Warfighter
Velkou zásluhu na úspěchu dvojice her má fakt, že autoři (několik spojených studií již pod hlavičkou Ubisoftu) neváhali zapracovat a upravit jednotlivé verze pro každou platformu. PC verze tak obsahuje na míru vytvořený taktický systém Cross-Com, který se ovládá jinak než ten na konzolích a umožňuje lepší kontrolu nad jednotkou. Díky jejich snaze si obě hry vysloužily kladná hodnocení a získaly pro sérii další reputaci.
Ghost Recon: Future Soldier (2012): Čistá válka budoucnosti
Přeskočíme-li několik menších titulů pod hlavičkou Ghost Recon, jako jsou Predator z PS Portable a Shadow Wars z 3DS, je zatím posledním singleplayerovým zástupcem série Future Soldier. Boj v roce 2024 je jiný, ovšem jisté taktické elementy i přes větší přístupnost širšímu publiku zůstávají.
Ghost Recon: Future Soldier
Svět akčních her značně poznamenal úspěch série Call of Duty a ani GR nezůstal nedotčen. Future Soldier je plný filmových scén, záběrů a nervy drásajících momentů a honiček. Na druhou stranu si však drží punc hlubší, taktické akce. Dojem první hry se však již naprosto vytratil, za což mnozí hráči nový titul značně hanili.
Taktika je tady umožněna především futuristickým vybavením vojáků a možnostmi krycího systému. Využíváte například senzorů, které vám dovolí odhalit všechny nepřátele v okolí, nebo kamufláže, která vám podobně jako v Crysis dovolí dostat se k nepříteli na dosah ruky. Tým už takticky neovládáte, jen občas rozdáte přímo během boje rozkaz a spolubojovníci se chovají spíše naskriptovaně.
Ghost Recon: Future Soldier
Je pravdou, že Future Soldier je plný nešvarů moderních „masových“ stříleček, ale patří mu uznání za to, že k pomalu skomírající sérii přitáhl velkou řadu nenáročnějších hráčů, třebaže s původním smyslem série nemá vůbec nic společného.
Ghost Recon Wildlands (2017): Sázka na “ne”jistotu?
Wildlands (první dojmy) před sebou nemají jednoduchý úkol. Ubisoft si od nich neslibuje nic menšího než revitalizaci zájmu o pomalu upadající značku, která dostala silné políčky s nepovedenou free-to-play odnoží Phantoms. V tuto chvíli už nemá smysl pídit se po odkazu prvního GR, protože ten je definitivně mrtvý a nejspíš i nemoderní.
Ghost Recon Wildlands
Pomalou a obezřetnou taktickou akci už s druhým dílem vystřídala bombastická „filmová“ podívaná s jen malými náznaky plánovaní postupu. Wildlands se přesunem na jednolitou globální mapu snaží uspokojit poptávku po otevřených světech, kde si můžete volit, které úkoly a kouty mapy navštívíte. Přibližuje se tak nebezpečně blízko třeba posledním dílům Far Cry, s nimiž toho má až příliš společného.
Přechod k otevřené mapě nabízí dříve nemyslitelné. Dává větší prostor pro manévrování, využívání bojových vozidel a prvků prostředí k vaší výhodě. Na druhou stranu umenšuje možnosti tiché infiltrace, protože pravděpodobnost, že se během mise něco pokazí, v otevřeném světě roste. Podle všeho je důraz na tichý postup ve Wildlands opravdu menší než v předchozích dílech.
Ghost Recon Wildlands
Schopnosti jednotlivých členů týmu už nejsou tak rozdílné, takže do jisté míry odpadá specializace, která například byla základním kamenem hratelnosti prvního dílu. Určité prvky schopností postav lze vylepšit, ale užívání zbraní není omezeno na povolání. Jinými slovy, ani sniper nemá problém držet těžký kulomet.
Nicméně i přes problémy (především technické), kterých jste si mohli během hraní bety všimnout, je očekávání u nového Ghost Reconu vysoké. Možnosti kooperativního hraní snad vyváží hru pro jednoho hráče, ze které je cítit, že je zde tak trochu navíc. Snad se i povedlo vytvořit dynamický, do jisté míry samostatně fungující herní svět.
Ghost Recon Wildlands
Ale není možné se zbavit dojmu, že Ubisoft se s Wildlands snaží vézt na vlně dnešních trendů. Série potřebuje nový hluboký nádech, aby přežila, ale obávám se, že některé nové prvky (třeba právě ona otevřená mapa nebo přemíra nepodstatných sekundárních úkolů) se do univerza GR nehodí.
Hra tak působí poněkud rozpačitě, jako by nevěděla, kam chce patřit. Stojí rozkročená mezi moderním a tradičním. Paradoxně se v mnohých aspektech série vrací ke starému ideálu rychlé akce jako Quake, proti kterému měla původně stát v přímé opozici.
Jestli nabídne to nejlepší z obou světů, nebo půjde jen o dojení slavné licence, se dozvíme už 7. března (na PC, PlayStation 4 nebo Xboxu One).
