Od začátků v garáži a obchodních cest žigulíkem dělí Tescomu téměř čtvrt století. Rodinná firma ze Zlína založená dvěma muzikanty rychle dobývá svět kuchyní a to i díky 3D tisku. Novou misku nebo hrníček díky tomu vidí její zaměstnanci už pár hodin poté, co ji navrhli.
Podnikat jste začal po absolvování konzervatoře. Jaké ambice jste měl na pódiu?
Ty největší (smích). Dá se říct, že Tescoma se začala rodit už během společného studia na konzervatoři s mým dodnes nejlepším kamarádem a následně i spoluzakladatelem firmy Jirkou Vaculíkem. Založili jsme ji společně, sám bych to nikdy nezvládl. Dlouho jsme spolu hráli v kapele Rumpál, tehdy ještě pod názvem Symfonik Rumpál. Chtěli jsme si vydělat na hudební nástroje, ale to nebyl náš jediný cíl. Měli jsme chuť a odvahu něco dělat jinak a dobře. Když jsme firmu zakládali, nemohli jsme tušit, že bude později vyrábět kuchyňské potřeby a prosadí se ve světě.
Muzikou jste se živit nechtěli?
To by bylo těžké a ani jsme o tom nepřemýšleli. Chtěli jsme dělat dobrou, původní tvorbu a zároveň jinak než ostatní. Když jsme založili firmu, s hraním jsme přestali. Průběžně jsme se k muzicírování vraceli, ale neuvažovali jsme tak, že bychom se tím živili.
Petr Chmela (51) Petr Chmela, spoluzakladatel Tescomy a EY Podnikatel roku 2016. Úspěšná podnikatelská mise zlínského rodáka začala předváděním spořičů vody v obchodních domech. Absolvent konzervatoře a bubeník založil v roce 1992 s přítelem ze studií, kytaristou Jiřím Vaculíkem, společnost Tescoma. Zpočátku ani nechtěli budovat velkou firmu, potřebovali si hlavně vydělat na aparaturu pro svou kapelu. Z malé firmy, která vyrostla na „zelené louce“ a původně byla jen dovozcem, se však pod jejich rukama stal během následujících let přední světový výrobce původních pomůcek do kuchyně. Dnes firma vyváží do stovky zemí, má téměř tři sta zaměstnanců a kumulovaný obrat 1,4 miliardy korun. Loni Tescoma utržila 1,4 miliardy korun, což je oproti roku 2015 nárůst o 4 %. |
Byly začátky podnikání dvou muzikantů improvizací, nebo jste měli nějaký byznysplán?
Bylo to dobrodružství. Začali jsme s prodejem spořičů vody. Nevěděli jsme, co se stane, ani jak zákazníci zareagují. Prodávaly se ale velmi dobře. Tak jsme získávali postupně vlastní kapitál na rozvoj. Kdo by tenkrát v roce 1992 dal dvěma neznámým klukům ze Zlína úvěr? To bylo nemyslitelné.
Jak těžké bylo začínat v době, kdy Češi objevovali první restaurace McDonald’s a prahli po západním zboží?
Byla to spíš výhoda. Vlastní výrobky jsme ještě neměli, zboží jsme dováželi. Vymysleli jsme způsob, jak spořiče vody živě předvádět v obchodních domech. Bylo jich přes třicet. Kromě Zlína jsme prodávali v obchodech PRIOR v Praze, Olomouci, Košicích a jinde. Učili jsme se tak základům obchodu, logistiky i distribuce. Podle vlastní intuice jsme zaučovali prodavače. Nebylo to jednoduché. Náš vozový park tvořila Škoda Favorit, žigulík a dvanáctsettrojka. Když se rozpadla, zboží jsme často rozváželi i linkovými autobusy. Začínali jsme jako malá firma, bez úvěru a z garáže. Postupně jsme začali dovážet sprchy i elektroniku, ale stále v tom nebyl výzkum, vývoj a design.
Kdy vám začalo být na českém trhu těsno?
První opravdová zahraniční pobočka po Slovensku vznikla v Itálii v roce 1995. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme potkali Lorenza Fioraniho. O byznysu ve světě jsme nic nevěděli, ale Ital zhruba v našem věku, který měl zkušenosti s exportem, nám uvěřil. S ním jsme začali obchodovat s věcmi do kuchyně. Dnes je Itálie naším nejsilnějším trhem. V obchodech tam máme stovky prodejních míst a v oboru jsme mezi prvními třemi hráči.
Bylo záměrem dostat se do Itálie, která je kulinářskou velmocí?
Měli jsme štěstí, že jsme tam potkali správného člověka. V té době jsme neměli jasně vyprofilované, že budeme vyrábět jen pomůcky do kuchyně. V roce 2000 jsme zrušili veškerou elektroniku, protože jsme v tom cítili velkou konkurenci a nemožnost rozvíjet vlastní design. Nechtěli jsme být jen překupníky, i když šlo o zboží pod vlastní značkou. V té době jsme nevěděli, že budeme mít jednou spoustu vlastních výrobků, u nichž nejen vymyslíme design, ale také patentujeme jejich funkci. Řadu z nich přinášíme jako první na světě. Třeba na Vánoce uvedeme unikátní otvírák pro pohodlné a bezpečné otevírání lahví sektu.
Kdo nápady přináší?
Může to být kdokoliv. Zaměstnanci, ale třeba i babička, která přinese starou kvedlačku nebo louskáček na ořechy, které už se nevyrábějí. Kolikrát jsme překvapeni, jak dobře takový louskáček vypadá a funguje. Potom skoupíme všechny louskáčky na celém světě, bereme je do ruky a zkoumáme. Vývojové oddělení pod vedením Jiřího Vaculíka zjišťuje, jestli výrobek dokážeme udělat lépe než ostatní. Vyrobíme prototyp a doma si ho sami zkoušíme.
Na trh uvádíte stovky nových věcí ročně. Jak to zvládáte?
Hodně nám pomohly 3D tiskárny. S mladoboleslavskou Škodovkou jsme byli první v republice, kdo je začal ve vývoji používat. Strašně nás to posunulo dopředu. Výrobek vymodelujeme v počítači a třeba už za čtyři hodiny ho máme v ruce. Hned víme, jestli se dá nový hrníček pohodlně držet. Někdy je výrobek sice bezvadný, ale po roce skončí v koši, protože nejde vyrobit v konkurenční ceně. Vyvíjíme i materiály.
Nedochází vám někdy dech s nápady?
Na trh uvádíme každoročně dvě stě až tři sta výrobků. Desítky z nich jsou unikátní svou funkcí. Vždycky se musím smát, když přijde Jirka a řekne: Petře, příští rok to vypadá dobře, ale pak už možná nápady dojdou. A tak to jde už asi šest roků. Nápady jsou, invence a chuť také.
Nakolik věci do kuchyně podléhají módním trendům? Boom třeba v minulosti znamenaly keramické nože, pak se po nich slehla zem.
Těžko říct. Dobře se prodává velká část sortimentu. Myslím, že unikátní je u Tescomy koncept Della Casa, který reaguje na trend zdravé výživy. S výrobky této řady, které dodáváme s originálními recepty, si můžete vyrobit domácí sýr, máslo nebo chléb. V Česku i ve světě sílí trend přípravy jídel doma a z kvalitních surovin. Chceme se tomu hodně věnovat. Součástí toho je, že si všechno zajišťujeme sami – od výzkumu, vývoje, designu, obalů přes marketing až po obchod a distribuci. Ke každému z výrobků naše vlastní filmové studio připraví video, které se zobrazí nejen na internetu, ale i na obrazovkách v obchodech po naskenování čárového kódu. Receptury vymýšlejí a výrobky testují naši kuchaři a cukráři.
Kde vyrábíte?
Spolupracujeme s desítkami továren na celém světě včetně České republiky, kde se vyrábějí například plastové či skleněné díly.
Cítíte nějaké změny v Číně, odkud se některé firmy stahují?
Žádné velké změny tam necítíme. Vyrábíme společně už dvacet roků, možná i proto s námi vyjednávají jinak.
Děláte také privátní značky pro obchodní řetězce?
Nikdy jsme je nevyráběli. Naše srdce bije jen pro značku Tescoma. Nabídky ze strany nadnárodních řetězců přicházely a dalo by se na nich vydělat, ale nikdy jsme nechtěli jít touto cestou.
Kde se vám v zahraničí ještě daří?
Exportujeme zhruba do stovky zemí. Poslední dobou začínáme více růst například v Turecku, Rakousku, na Maltě nebo ve Velké Británii. Zatím nejsme v USA, odkud jsme paradoxně získali několik ocenění za design. Na trhy vstupujeme teprve s partnery, u kterých jsme si jistí, že na to mají. V případě Spojených států je důvodem i vzdálenost. Ale je jen otázkou času, kdy tam vstoupíme.
Za hranicemi jdete cestou franšíz, nebo spolupráce s lokálními distributory?
Spíše spolupracujeme s místními distributory. V Česku máme přes sto značkových prodejních center, na Slovensku přes čtyřicet. Ve světě volíme model „shop in shop“, kdy má Tescoma v obchodech svá oddělení od deseti do padesáti metrů čtverečních. V různých zemích jich jsou desítky až stovky.
Vidíte ještě prostor pro růst doma?
Rosteme zejména díky exportu, ale šance pořád máme i v Česku. Důležitým prodejním kanálem jsou e-shopy. Prodeje přes internet rostou také v zahraničí.
Jak se vám loni dařilo?
Loni jsme celkem utržili kolem 1,4 miliardy korun, což je nárůst oproti roku 2015 zhruba o čtyři procenta.
Kolik investujete do designu a vývoje?
V designu patříme ke špičce. Máme vlastní, velmi šikovné designéry. Od roku 2010, kdy jsme získali první ocenění za dřevěnou podložku, jsme obdrželi už celkem 44 světových cen. Je přitom z čeho vybírat, protože máme v oboru nejširší sortiment na světě. Investujeme také do aplikovaného výzkumu a vývoje. V letech 2014 až 2016 jsme například vložili přes deset milionů korun do unikátní technologie nanoCare pro plastové výrobky. První takový produkt uvedeme na trh v druhé polovině letošního roku. S ním už se nestane, že plastové nádoby po ohřátí v mikrovlnce zapáchají a po několikerém ohřátí jídla nejdou umýt. Technologie se používá třeba v automobilovém průmyslu, my jsme ji jako první na světě patentovali pro potravinářský průmysl.
Designérský tým Tescomy: (zleva) Petr Tesák, František Fiala, David Veleba, Petr Chmela (spolumajitel), Ladislav Škoda, Pavel Skřivánek, Martin Koval, Jiří Hoferek.
Co bylo pro vás v podnikání nejtěžší?
Těžké to bylo například v době, kdy vstoupilo na český trh Tesco. Když jsme firmu založili, netušili jsme, že někde existuje společnost s podobným názvem. Jednoho dne nám poslali dopis z centrály v Londýně a chtěli, abychom se přejmenovali. Pak máte už jen dvě možnosti. Buď se půjdete zastřelit, nebo se domluvíte. Pozval jsem tehdejšího ředitele Tesca Simona Kinga do Tescomy v Praze. Vysvětlil jsem mu, co děláme a proč nás to baví. Pak jsme šli na víno a dohodli se, že přestaneme válčit. Dokonce jsme toho obchodně využili. Byl to mladý bezvadný chlapík.
Jaká spolupráce z toho vzešla?
V prodejnách Tesco jsme dočasně postavili „shop in shopy“. Ujaly se a zůstaly tam roky. V té době jsme ještě byli malí a neměli jsme vlastní kamenné obchody. Dnes už téměř v řetězcích nejsme, ale spolupráci se nebráníme.
Najdete si ještě čas na muziku?
Už zase mám čas na bubnování, chci hrát a hrozně mě to baví. S Jirkou Vaculíkem, který je skvělý kytarista a skládá originálním způsobem, po patnácti letech znovu začínáme skládat a hrát nové songy s naší původní kapelou Rumpál. Připravujeme novou desku.
