Denisa Nesvačilová: Možná bych měla olympijskou medaili, ale co s ní?

  0:02
O Denise Nesvačilové se mluví jako o vycházející herecké hvězdě. Ještě nedostudovala, ale film už si ji zamiloval. Své zkušenosti z nadějné gymnastické kariéry, kterou zarazil až úraz, využívá ve filmu Miluji tě modře, který právě běží v kinech.
Herečka Denisa Nesvačilová

Herečka Denisa Nesvačilová | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Bylo jiné vaše dětství na malém městě, než jste se s tátou, prvoligovým fotbalistou, přestěhovali z Tábora do Prahy?
No jéje. Jako děti jsme mohly kamkoli, protože se tam nikomu nic nestane. Všichni vás znají, vědí, od koho jste, a všude trefíte. Pamatuju se, jak jsme s babičkou jezdily z kopečku do „Dvořáka“, což byl obchodní dům, a pro mě to byl obrovský svátek. Prošly jsme nábytek, módu a končily jsme v hračkářství.

O to větší šok znamenal přechod do Prahy?
Byla jsem hodně malá, chodila jsem ještě do školky a Praha pro mě znamenala jediné: McDonald’s. Chodily jsme tam s mámou, ona si koupila kafe, a zatímco posedávala s kámoškami, my děti jsme si hrály v bazénku s legem. Pak si pamatuju tátovy fotbalové zápasy, což jsem z Tábora jako malá taky neznala. A do třetice pro mě Praha znamenala gymnastiku.

Moderní gymnastika byla přáním táty, velkého sportovce?
To bylo paradoxně přání mámy. Táta sice chtěl, aby jeho děti sportovaly, což se u mé starší ségry úplně nepodařilo, ale nevěděl, kam nás směrovat. Máma si přála, abych byla krasobruslařka. Když mě ve dvou letech odvedla na stadion a já sotva stála na bruslích, doporučili nám kvůli průpravě právě moderní gymnastiku, ať se prý za rok vrátím. Jenomže já zůstala u gymnastiky.

Denisa Nesvačilová

  • Narodila se v Táboře 22. 7. 1991. Má o 6 let starší sestru. Jejím otcem je bývalý prvoligový fotbalista Josef Nesvačil. Ve 4 letech se přestěhovala s rodinou do Prahy, kde od té doby žije.
  • Od útlého dětství se věnovala moderní gymnastice, závodila za oddíl SK Motorlet Praha. Ukončit slibnou závodní dráhu musela kvůli zranění páteře ve svých patnácti letech.
  • Odmaturovala na pedagogicko-psychologickém lyceu, poté nastoupila na obor činoherní herectví na pražskou DAMU, aby vzápětí přešla na Katedru autorské tvorby, kterou se letos v roce 2017 chystá ukončit absolventským představením.
  • Ještě v době studií si zahrála v tv seriálech Vyprávěj, Všechny moje lásky, V.I.P. vraždy a Temný kraj. Popularitu jí přinesly role v celovečerních filmech Jak básníci čekají na zázrak a Miluji tě modře.
  • Je svobodná, bezdětná, jejím přítelem je mladý režijní debutant Dan Pánek, s nímž se seznámila při natáčení filmu Taxi 121.

Protože jste chtěla vy nebo rodiče?
V tom věku jsem si neuvědomovala ani kdo a co jsem. Líbilo se mi vrtět se do hudby. Ambice měla máma – myslela si, že ze mě bude velká star. Ve finále jí asi bylo jedno v čem.

Vadilo vám, že naplňujete představy někoho jiného?
Spíš než bych tehdy řešila, že mi to vadí, štvalo mě, že máma nekamarádí s maminkou Karolínky, tím pádem jsem se s Karolínkou nemohla kamarádit ani já. Ta rivalita mezi matkami byla šílená, soupeřily mezi sebou o vítězství svých dcer víc než my závodnice. Nějaké první stanovisko jsem zaujímala až v deseti letech. Chtěla jsem s gymnastikou tehdy skončit.

Protože vám došlo, že to není vaše volba?
To ne, docházelo mi jen to, že nechodím kvůli individuálnímu studijnímu plánu do školy, neznám spolužáky a ta oběť k ničemu nevede, protože nejsem nikterak úspěšná gymnastka. A tehdy nastoupil velmi tvrdě s tím svým sportovním duchem můj táta. Uměl se mnou moc dobře mluvit a dal mi ultimátně na výběr. Buďto budu pokračovat, nebo se teď hned na to vykašlu.

Nechtělo se vám vzdávat se v očích táty?
Já přiznala, že mě to nebaví ve stávajícím oddíle a táta mi dal šanci na přestup. To se stalo. Šla jsem na první trénink a byla to řežba. Absolutně jsem nestačila, táta mě po třech hodinách odnášel v náručí, protože já nebyla schopná chodit. Ale strašně se mi líbilo, že nás takhle trénují a že jsem mezi holkama, co vyhrávají. Uvěřila jsem, že když budu tak moc makat každý den, možná jednou budu jako ony. A pak jsem jela na první pohárové závody a vyhrála. Nikdo to nechápal.

Během čtvrt roku jste se stala z outsidera vítězkou, kterou jste pak na pár let zůstala. Jen v té obrovské zátěži byl zakopaný pes?
Začalo mě to bavit, protože se mi začalo dařit a věděla jsem, že to má nějaký smysl. Zároveň se mnou začal táta mluvit jako se závodníkem. Začal se mnou řešit moji sportovní psychiku, přípravu na závody, natáčel mě na kameru a pouštěl mi to pak doma, abych viděla chyby a musela na nich zapracovat. Chodil se mnou o víkendech běhat, vedli jsme si tréninkové deníky, vážili se...

Měla jste tátu v podstatě pro sebe a nikdo z rodiny neprotestoval?
Byla jsem jeho kakánek od kolébky. Jednak jsem byla druhá holčička, sportovně nadaná a zároveň jsem byla hrozně hezké dítě. Všichni jeho kolegové fotbalisti mě strašně milovali a opečovávali jako princezničku. Táta se, podle mě, se mnou chlubil. Mně to dělalo dobře a je fakt, že každý večer až do patnácti let jsem trávila u něj na klíně a koukali jsme na televizi.

Necítila se sestra odstrčená?
Mezi námi vládla zvláštní rivalita. Do dneška si v legraci stěžuje, že musela uklízet a já měla nárok jít si odpočinout a spát. Byla jsem ta, kolem které se všechno točilo. Nejvíc tím ségra trpěla v pubertě. Proto jsme si tehdy moc nerozuměly. Až když jsem skončila, našly jsme k sobě cestu.

Co s vámi tak těsná vazba s tátou udělala?
Byla jsem na něm úplně psychicky závislá. Milovala jsem ho, protože mi dával to, co jsem potřebovala. Potravu pro duši malého sportovce. To máma neuměla. Nemohla mi po rozvodu tátu nahradit.

Trápilo vás, že máma není tím parťákem?
To až v pubertě, právě po rozvodu rodičů, kdy se mi táta na pár let ztratil z dosahu, což asi máma myslela dobře, když mě chtěla ušetřit jejich problémů, ale mě to trápilo, mezi mnou a mámou to začalo hodně skřípat. A protože chyběl pevný základ pro náš vztah, tak se rychle kazil.

Mohu si pod těmi kazy něco konkrétního představit?
Máma rozvod nesnášela úplně dobře, zůstala se mnou po odstěhování mé tehdy již dospělé sestry sama a udělala si ze mě vrbu, kamarádku i hromosvod. Zároveň ale chtěla mít autoritu, což ve chvíli, kdy se svěřujete dítěti se svými pocity a pláčete mu na rameni, prostě nejde. Nešlo mi ji respektovat. Porušila přirozenou hranici mezi námi. Bydlely jsme v maličkém bytě, spaly v jedné manželské posteli, a když vás někdo dospělý v noci budí a valí do vás své strasti, prostě to nefunguje. Tak blízko si dítě a rodič být nemají.

K čemu to vede?
K tomu, že jsem si své matky na nějako dobu přestala úplně vážit. Hrozně jsem s ní bojovala a strašně jsem se proti ní vymezovala. A začala jsem se starat, abych se znovu vídala s tátou. Což máma nenesla nejdřív dobře.

Troufnete si říci, zda taková zkušenost zacloumá s láskou k rodičovi?
Byla doba, kdy jsem mámě hodně věcí vyčítala. Ano, měla bych se za to stydět, mělo by mi to být líto. Ale já se za to nestydím. Naopak si myslím, že je dobré si to přiznat a třeba se rozhodnout, že s tím chci něco dělat. Před dvěma lety jsem se z domova odstěhovala, ale současně jsem k mámě začala hledat cestu. Náš vztah se začal čistit.

Pomohla vám nějaká psychoterapie?
Pomohlo mi chodit k léčitelce, která hodně pracuje s hypnózou. Začala jsem si řešit nějaké problémy z dětství, mluvila sama se sebou jako tříletou a zdá se, že mi tehdy maminka chyběla. Nevím, nemám to ještě vysvětlené. Ale to nemění nic na tom, že dneska si s mámou ráda zavolám a ráda za ní jedu. Ona se strašně snaží a já už jí dokážu spoustu věcí říct a spoustu věcí s ní řešit. Drží mě nad vodou.

Na rozdíl od doby, kdy jste trpěla mentální anorexií a nikomu se nesvěřila?
To jsem nikdy nikde neřekla. Nebyla jsem u psychologa, který by diagnostikoval, že mám mentální anorexii, ale vzhledem k tomu, že jsem studovala pedagogicko-psychologické lyceum, tak sama o sobě můžu říct, že jsem k takové poruše asi neměla daleko. Vnímala jsem svoje tělo jinak, než jako ho mají holky vnímat. Bylo mi fuk, že jsem vysílením několikrát zkolabovala na tréninku a pak i na závodech. Měla jsem hodně narušený přístup ke stravování a těžce jsem nesla, když jsem skončila s gymnastikou a začala přibírat a růst.

Úraz páteře, který se vám v patnácti letech stal a ukončil vaši gymnastickou kariéru, přičítáte oslabené kondici?
Ta na to neměla vliv, byla to mechanická porucha páteře. Kdybych měla o tři kila víc, stejně by se to stalo.

Očima autorky

Hodně na té holce je! Zrzka sedící v kavárně a pokuřující jednu za druhou se psem z útulku poslouchajícím na slovo slibuje leccos. Jen jsem nečekala, že někdo v jejím věku bude mít zkušenosti a prožitky hodné ženy vědoucí, zač je toho v životě loket, řečeno s nadsázkou. Jistě, nemůže být protřelá životem, ale má pro strach uděláno a dokáže o věcech přemýšlet. A to často do hloubky. Dobrá kombinace na startu. Patří ke generaci, která si hýčká v centru pozornosti duchovní rozvoj sebe samé, ale to neznamená, že by Denise přistála na čele nálepka zádumčivé intelektuálky. Svou spontánností a živelností její skořápku bourá. A pak - má prostě sexappeal.

Oč přesně tenkrát šlo?
V Polsku na závodech si naše trenérka tajně natočila trénink Rusek a doma nám pak podle nich sestavila trénink. Jenže tělo v tom věku už není pružné tak, aby mohlo dělat extra nové věci, a když, tak pomalu. Jenže na to nebyl čas. Všechno se chtělo rychle a trenérka mi v domnění, že mě donutí k dotažení prvku, sedla na hrudník a mně ruplo v zádech. Trénink jsem dokončila, ale z auta, kterým mě táta vezl domů, už jsem nevystoupila.

Lekla jste se?
Ano. Otočil se mi obratel skoro o 180 stupňů a začal tlačit na míchu. Necítila jsem prsty u nohou, nemohla hýbat kotníky, měla jsem křeče a sotva jsem vstala z postele, upadla jsem. Že by to byl ale takový průser, abych skončila na vozíku, jsem si nepřipouštěla, ani když tím vyhrožovali mé mámě v nemocnici, kde mi dělali CT. Nakonec pomohla akupunktura a několikaletá rehabilitace. Dodnes to není úplně v pořádku, ale v pohybu už mi to nebrání a... všechno se děje tak, jak má.

Říkáte to tak, jakoby bylo dobře, že se to stalo. K něčemu vám první životní náraz pomohl?
K tomu, co teď dělám. Věci nevychází proto, aby se mohlo dít něco lepšího. Jenom to nevidíme hned. Já to neviděla několik let poté, co jsem skončila s gymnastikou. Bylo to takové temné období, měla jsem asi i trochu myšlenky, že nemám proč žít. Pak jsem ale začala dělat divadlo, dostala se na DAMU, začala točit seriál, film, dělat dabing, zpívat... A najednou jsem byla sama v sobě spokojená. A tak si říkám, že dělat stále gymnastiku, možná bych sice měla olympijskou medaili, ale co s ní?!

K tomu, abyste ve svém věku takhle uvažovala, vám dopomohla ona léčitelka?
Hodně mi pomohla a já si začala uvědomovat, že se nemůžu z věcí posírat. Že musím sama o sebe pečovat. Začala jsem si vážit svého času a svého těla, začala jsem s ním víc pracovat a víc ho vnímat. Začala jsem se snažit, abych byla v pohodě. To se samo od sebe nestane. Je to vědomý proces, který trvá dlouho.

Proč jste ji vlastně na začátku vyhledala?
Potřebovala jsem vyřešit všechno, co mě tížilo a co se za těch deset let nahromadilo. Potřebovala jsem to nějak pročistit, dát to stranou a nějak se nastartovat. Věděla jsem, že to sama nedokážu. Že potřebuju někoho, kdo mi ukáže, jak na to. Ona to udělala.

Mohu se zeptat, zda se bavíme jen o tíze toho, co již bylo o vašem životě vyřčeno, nebo existuje něco, co si střežíte?
Jsou tam ještě nějaké zdravotní záležitosti. Ale ty si nechávám úplně pro sebe nebo jen pro mé nejbližší, protože vím, že existují zlí jazykové, kteří si něco přečtou a řeknou, že hraju na city nebo jsem si to zasloužila.

Věříte, že je vaše tajemství důsledek věcí minulých?
Stoprocentně. Věřím tomu, že jakékoliv nemoci se objeví, když nevnímáte, kolikrát už vám tělo v průběhu let dalo stopku a řeklo „bacha!“. Místo toho si vezmete ibalgin. Myslím, že jsem v sobě bohužel nahromadila tolik negativních věcí a tolik bolesti, aniž bych naslouchala, že to muselo bouchnout. Dostala jsem přes tlamu proto, abych začala fungovat.

Mluvíte o svém chování a své vině, ale velkou část vašeho života ovlivnil vztah rodičů a váš vztah k nim.
To se taky určitě podepsalo, ale já to našim nedávám za zlé, protože si myslím, že by se to stalo tak jako tak. Možná jen ne tak rychle.

Odpovíte mi, když se zeptám, zda jste mimo ohrožení života?
Jsem ve fázi, kdy nepotřebuju žádnou medicínskou léčbu.

Jen práci na sobě?
Přesně.

Proto jste přešla z činohry ke studiu herecké autorské tvorby?
Konvenuje mi, ano. A ani nechci vědět, z jakého důvodu mě tam vzali (smích). Jsou tam osobnosti s psychickými problémy, studuje tam spousta lidí, kteří se zabývají přestavbou osobnosti. V tom je tvůrčí potenciál. Každý, koho na katedře potkáte, vám řekne, že mu škola v životě něco změnila, že si o sobě něco uvědomil. Pokud totiž pracujete s emocemi jako herec, nebo píšete hry nebo režírujete, musíte to dělat ze sebe. Něco předstírat nebo dělat jen na oko vám divák nesežere.

Co jste si uvědomila vy?
Že jsem neuměla přemýšlet o divadle. Chtěla jsem ho dělat, ale netušila, jak se k němu postavit. Jak číst text, jak hledat souvislosti, jak vyvíjet postavu... Ani jsem nevěděla, že něco takového existuje! Na činohře mi to nikdo neřekl. Taky že ze mě na autorské tvorbě byli na konci prváku všichni nešťastní a kolikrát mě ani nenechali domluvit větu. Dávali mi najevo, že jsem totálně mimo. Trpěla jsem tím, ale hrozně mě to pudilo k tomu hledat, jak to dělají ti ostatní. Až jsem zjistila, že nepoužívám mozek a všechno dělám přes tělo. Tak jsem začala sama sebe přestavovat. Myslím, že se z povrchní holky, která vyrostla v povrchním světě gymnastiky, stal trochu myslitel (smích), který zkoumá svět takový, jaký je, nejenom jak vypadá. A nejen jako herečce mi to otevřelo oči.

12. července 2016

  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...