RECENZE: Horizon Zero Dawn je úchvatná cesta do pravěku budoucnosti

Na apokalyptické vize jsme si ve hrách už zvykli. Tvůrci Horizon Zero Dawn však na to jdou originálně. Současnost upadla v zapomnění, lidé se klaní pravěkým božstvům a po světě se prohánějí stroje, které vzhledem i chováním napodobují pravěká zvířata. Pokud máte PlayStation 4, Horizon by ve vaší sbírce neměl chybět.

Studio Guerilla Games stojící za úspěšnou sérií Killzone opustilo důvěrně známý žánr stříleček a s Horizon Zero Dawn se pustilo do akčních her v otevřeném světě. Hráč se vžívá do role sympatické lovkyně Aloy, která od narození žije coby vyhnanec mimo kmenové uspořádání společnosti.

Příběh má více rovin. Hlavní hrdinka se nejprve pokouší získat právo začlenit se do kmene Nora uctívajícího mateřskou bohyni. Jenže nezůstane jen u toho. Aloy totiž následkem nepředvídatelných skutečností začne odkrývat podrobnosti o svém původu a také o tom, jaká tragédie Zemi postihla na konci našeho věku, ve hře příznačně označovaného jako Doba kovová. Pravda je tam někde venku, byť může být pro mladou lovkyni velmi bolestivá.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Zpátky do budoucnosti

Herní mapu je radost prozkoumávat a není problém nechat se Horizonem zcela pohltit. Dva hlavní kmeny, uctívající buď Bohyni matku, nebo všemocné Slunce, se stále vyrovnávají s následky konfliktu, který na mírové koexistenci zanechal citelné šrámy. Je skvělé sledovat, jak je styl odívání nebo třeba architektura zásadně ovlivněna rozdílnou vírou obou kmenů.

Samotnou Aloy si není problém prakticky okamžitě zamilovat a ani ostatní postavy na tom nejsou o moc hůře. Každý, s kým se ve hře dáte do řeči, vypadá jinak. To je vzhledem k rozloze Horizonu takřka nevídané. Obyvatelé mají tetování, rozmanité oděvy a pokrývky hlavy, všelijaké doplňky a silně individualizované rysy.

Skvělý dojem podtrhuje anglický dabing, jenž je taktéž na vynikající úrovni. Těšit se můžete i na Lance Reddicka ze Špíny Baltimoru, který se objevil také v loňské hře Quantum Break.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Ohromně mě potěšila kvalita vedlejších misí, kterými vás obyvatelé světa pověřují. Není to žádné nudné běhání pro deset borůvek, ale dílčí příběhy, které dodávají obyvatelům futuristicko-pravěké civilizace na uvěřitelnosti. O co víc mě tento svět zaujal, o to větší výhrady mám k částem příběhu, kdy přijde ke slovu objevování minulosti. Vadí mi jak forma, tak obsah.

V rámci některých misí totiž zavítáte do starých bunkrů jak vystřižených z dobře známého Falloutu. Jsou jen trochu fialovější. Postup takovými částmi je silně lineární a místo jakéhokoliv napětí a zábavného hraní jste donekonečna konfrontování s otrockými audio záznamy pořízenými postavami, ke kterým necítíte vůbec nic.

Celkově to působí, jako kdyby na Horizonu pracovaly dva týmy scenáristů. Zatímco Aloy a její svět jsou naprosto parádní, minulost je přehlídka všemožných klišé, trapnosti a nelogických hloupostí. Bunkry jsou navíc neskutečně fádní a většinou postrádají smysl pro detail, který by provokoval vaši představivost a prozrazoval, že tato místa obývali skuteční lidé.

Vzhledem k charakteru hry si zde spíše dovedu představit složitější dungeony s hádankami koncipovanými podobně, jako tomu je třeba u aktuálního Tomb Raidera nebo série Zelda. Naštěstí však tvoří průzkum bunkrů jen malé procento z celkového herního času.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Lov, jaký jste ještě nezažili

Těžiště Horizonu spočívá v lovu a já musím říct, že snad ještě nikdy jsem se ve hře s tak zábavně zpracovanou formou lovení nesetkal. Ústřední motto hry zní: Země nám již nepatří. Patří strojům, které chováním i designem napodobují vymřelé druhy pravěké fauny. A tyto bestie pěkně koušou.

Grafika, animace, ovládání, zbraně, zvuk, ikonky, obtížnost, schopnosti, rychlost, taktika, nepřátelé, to všechno a další důvody dělají z lovu zábavu hodnou faraónů.

Žádné trapné quick time eventy se nekonají, žádná ultimátní zbraň nebo brnění, které by ze hry časem udělaly procházku růžovým sadem. Ne, pokaždé, když se na obzoru objeví plechová potvora, musíte zpozornět a být nenápadní. Pomocí malého přístroje zvaného focus nejprve na těle vaší kořisti zjistíte její slabá místa. Možná jí také do cesty připravíte pár pastiček nebo zkusíte přeprogramovat jedince ze skupiny, aby se přidal na vaši stranu.

Po chvilce plánování konečně zaútočíte. A začne tanec. V tu ránu totiž střídavě uskakujete do stran, míříte na citlivá místa a pokládáte pasti jak zběsilí. Vřeštící monstrum na vás mezitím útočí s takovou vervou, až si z toho napoprvé, možná i napodruhé pošpiníte spodní prádlo. A to ani nemluvím o soubojích s gigantickými bossy, to je teprve adrenalin.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Ze zbraní budete nejčastěji používat různé druhy luků. Dojde však i na přístroj fungující jako větší verze praku nebo zbraň vystřelující lana, která nepřítele po čase povalí na zem. Je tu i možnost vystřelit dva projektily, mezi kterými se automaticky vytvoří lano s nástražnou pastí.

Poměříte síly také s lidskými nepřáteli, na boje s monstry ovšem nemá nic. Občas se při bitvách ukážou limity umělé inteligence, není to však nic hrozného. Naopak lidští spolubojovníci jsou v Horizonu vítanými pomocníky a během soubojů citelně usnadní práci.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Hraní pod vlivem

Horizon přitom není, co se herních mechanismů týče, kdovíjak originálním počinem. Autoři kopírovali především Far Cry a poslední Tomb Raidery, najdete zde však stopy vlivu z her jako Zaklínač nebo Assassin’s Creed.

Kromě těch skvělých vedlejších misí na vás tak čeká vybíjení nepřátelských táborů (obligátní alarmy nesmí chybět), sběr surovin a vylepšování všemožných váčků na munici. Dokonce si pětkrát vyšplháte na pochodující robo-žirafu, čímž si odkryjete část mapy.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Aloy šplhá jako assassin v nejlepších letech a delší vzdálenosti může zdolat na ochočeném mazlíčkovi. Boj připomene některými prvky Zaklínače. Sjíždění po lanech, luk a mnoho dalších mechanismů vyvolá vzpomínky na Laru. Překvapila mě však skutečnost, že Horizon už není jen akční hrou s RPG prvky, ale plnohodnotnou hrou na hrdiny.

Během hraní získáváte zkušenosti a postupujete na další úrovně. Tím se vám o něco zvýší maximální úroveň zdraví a obdržíte dovednostní bod. Během rozhovorů si můžete vybrat z několika možností a dojde i na ojedinělé volby většího významu, byť příběh zůstává čistě lineární.

Hra se může pochlubit skvěle vybalancovanou herní ekonomikou a obtížností. Na tu normální pro mě představovali nepřátelé regulérní nebezpečí až do samého konce a souboje byly vždy náležitě adrenalinové. Hra nevyžaduje, abyste otrocky osvobozovali části mapy a plnili nezajímavou herní vatu, čímž by se vám zpřístupnila další hlavní mise.

Herní doba potřebná k dohrání hlavního příběhu se pohybuje kolem třiceti hodin. Na konci mě sice vyděsil skok v doporučované úrovni, která byla o šest levelů výše, přesto se mi ji povedlo zdolat a vedlejších misí a aktivit na mě přitom čeká ještě víc než dost.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

Mimochodem, ta grafika

Na samotný závěr jsem si tentokrát nechal grafiku, která je v případě Horizonu naprosto famózní. Ať už mluvíme o úžasně detailních postavách, nebo krajině s pohybující se vegetací, nádherné hře světla, plynulých animacích, proměnlivém počasí a všemožných detailech všude kolem, toto je zkrátka na konzolích naprostá špička, která předčí dokonce i graficky úchvatného Zaklínače.

Ano, viděl jsem už hezčí vodní hladinu a obličejové animace během rozhovorů ani tady nedosahují úrovně ve filmečcích, ale na to si zvyknete. Za malý zázrak považuji také fakt, že nahrávací časy – zkáza to her v otevřených světech – se po prvotním spuštění drží ve velmi sympatických mezích.

Vzhledem k tomu, že budete dost umírat, uvítáte i poctivý systém checkpointů. Je jich dost a nikdy jsem se nemusel vracet příliš daleko. Doporučuji přepnout i na dynamické zobrazení HUDu, v klasickém režimu je na obrazovce ikonek příliš. Kdo chce, může vypnout i příliš horlivé waypointy, které v přednastavené podobě fungují jako GPS.

Mapa je náležitě různorodá. Za to jsem sice rád, protože se podíváte do zasněžených hor, vyprahlých pouští nebo tropických džunglí. Na druhou stranu to, jak těsně spolu tyto lokace někdy sousedí, je přinejmenším úsměvné. Tady se klima náležitě vyblblo. Když pod zasněženou horou vesele rostou kaktusy, něco je špatně.

Měl bych také dodat, že veškerá chvála grafiky se opírá o zážitky z hraní na klasickém PlayStation 4 v 1080p zobrazení. Nabádám tedy šťastlivce, kteří plánují hrát na Pro verzi ve 4K, aby si při prvním zapnutí Horizonu raději nasadili sluneční brýle, aby jim ta nádhera nevypálila oči.

Sony poslední dobou tahá z rukávu jedno eso za druhým, to však na kvalitě Horizonu nikterak neubírá. Možná se za ním jednou budeme ohlížet podobně, jako se nyní díváme na první Uncharted. I to byla ve své době skvěle hratelná věc, které nechyběla nádherná grafika a sympatická hlavní postava. A jako první Uncharted ani Horizon se neostýchá čerpat užitečnou inspiraci u konkurence.

Pokud máte PlayStation 4, Horizon je prakticky nutnost. Pokud nemáte, jde o další z vážných důvodů, proč o nákupu uvažovat.