Za výzkumem stojí Eijiro Miyako z National Institute of Advanced Industrial Science and Technology v Tokiu a sám tvrdí, že je experiment výsledkem náhody. Před časem totiž jeho tým zkoumal gely jako vodiče elektřiny a jeden ze zapomenutých vzorků nalezli až po čase. „Byli jsme překvapeni, že po osmi letech se iontový gel nezačal kazit a navíc si udržel vhodnou viskozitu,“ popsal.
S vývojem a miniaturizací dronů jej napadla myšlenka, že by mohl osadit malý dron velkého asi jako čmelák nebo trubec vrstvou lepkavé látky. A k tomu se mu hodil jeho zapomenutý gel.
Při pokusech výzkumníci zjistili, že nelze jen tak natřít „břicho“ dronu lepkavou látkou. Místo toho se rozhodli nalepit na letadélko proužek materiálu, který má simulovat břicho včely a má větší povrchovou plochu, čímž se zvětší pravděpodobnost, že se přenese pyl z květiny na květinu.
Japonští vědci zkoušeli své drony nad polem japonských lilií a dospěli k názoru, že podobní robotičtí „čmeláci“ by skutečně mohli opylení úspěšně provést.
Podle nich je možné, že by jednou robotičtí opylovači mohli nahradit ubývající populaci včel, což je problém, který už mnohé země zasáhl. A ne každý si uvědomuje, že hojná a zdravá včelstva jsou klíčem k úrodě a tedy k zásobování obyvatel potravinami.
„Jsme přesvědčeni, že robotičtí opylovači by mohli být vyškoleni k tomu, aby se po svém rajonu pohybovali pomocí navigace podobně, jako to dělají živé včely pomocí svých hmyzích kompasů,“ tvrdí Eijiro Miyako.
