Dnes je mu jedenáct a nápad vzít si ho do domu jako domácího mazlíka dostala před 11 lety dnes čtyřiačtyřicetiletá Sherron. Její o šestnáct let starší muž Ronnie totiž tehdy přišel kvůli nemoci o zrak v levém oku a aby měl pár na léčbu, musel prodat své dvaapadesátihlavé bizoní stádo. Místo něj si pořídili jedno tříměsíční bizoní telátko. Jenže ne do stáje. Domů. Ne na chov. Na společný život.
Ronnie tehdy mírně protestoval, družčin argument, že psy si přece domů také vzali, nesdílel. A namítal, že bizon jim může nabídnutý přístřešek zničit. Nakonec se však telátko v domě ocitlo. A už v něm zůstalo.
Jako auto v domě
Dnes je z něj obr a život v jednom příbytku s ním není snadný. Má tedy svůj prostorný pokoj, v němž sleduje televizi. Mimochodem, zprávy prý pro něj nejsou, má rád, když se obrázky svižně míhají, takže preferuje kreslené seriály či akční filmy. Jeho pohyb po obydlí je však jinak komplikovaný. „Je to jako když vám do domu vjede auto,“ nezastírá Ronnie Bridges. Do některých místností se bizon nedostane bez toho, aby jeho spolubydlící nepřesunovali nábytek. Co by však pro mazlíka neudělali.
Šutry jako domácí mazlíčci Vypadalo to jako ulítlý opilecký nápad z baru a ulítlý opilecký nápad z baru to také byl. Jenže tak originální a vtipný, že se chytil. Gary Dahl začal v 70. letech prodávat Američanům kameny jako domácí mazlíčky místo zvířat. Kus za necelé čtyři dolary. Prodal jich spoustu a stal se milionářem. |
Jí s nimi u jednoho stolu, toaletu však nepoužívá. Naštěstí pro své hostitele potřebu vykonává výlučně mimo dům. A Ronnie přiznává, že je překvapený, jak málo škody vlastně bizon při svých rozměrech a hmotnosti napáchá. „V domě pochoduje jako gentleman,“ skládá mu hold a zároveň jedním dechem dodává, že mimo dům je to jiné. Zvenku budovu dost ničí. „Myslím, že to bere tak, že uvnitř domu je to moje území, ale venku jeho,“ objasňuje Ronnie, proč venku tropí bizon svoje alotria.
Tak jak tak, je členem rodiny, stal se dokonce kamarádem jejich psí smečky. Ale nejen to, když se Ronnie s Sherron brali, šel bizon panu ženichovi za svědka. Je to ale přátelství s nejistými proměnnými, jednou bizon Ronnieho málem zabil. Nabral jej mezi rohy a střemhlav s ním běžel, Sherron si prý myslela, že už je manžel mrtvý. „Něco ho vylekalo,“ vzpomíná lakonicky Ronnie.
Ví, co jejich mazlíček dokáže. Na své texaské usedlosti zažili vlky, rysy, pumy, medvědy, ale podle Ronnieho jsou tihle všichni méně nebezpeční než bizoni. „Bizon je největší savec Severní Ameriky,“ připomíná. Ale ví, v čem je klíč. „Nejdůležitější věc je zvířat se nebát, protože jinak je to jen pošťouchne,“ říká.
Bez svého spolubydlícího a parťáka by si dnes on ani jeho žena nedokázali život představit. „Jinak bychom žít nechtěli. Je naším mazlíčkem a my ho milujeme,“ líčí.
