Že by Rosický nastoupil už ve čtvrtek v Rostově, je vyloučené, do Ruska ani neodcestoval. Přitom ještě před měsícem předstoupil před novináře, což dělá jen málokdy, a prohlásil: „Cítím se dobře. Všechno směřujeme k tomu, abych v prvním zápase sezony mohl hrát. Je to náš cíl. Chtěl bych být připravený.“
Do rizika už nepůjde
Spartu v Rusku čeká první zápas vyřazovací fáze Evropské ligy. Rosický ale ve výpravě není. Zůstal v Praze, aby se dál mohl individuálně připravovat na vytoužený návrat, který se stále odkládá. Jako už tolikrát...
„Rosa je nevyzpytatelný. Po těch letech má panickou hrůzu z každé maličkosti, kterou na těle cítí,“ říká člověk blízký Rosickému.
„Nepůjde už do žádného rizika, tak jako na Euru, kdy se necítil, nevystřídal a zranil se. Když půjde hrát, musí být zdravotně stoprocentní. Nikdo na něj netlačí, ale i optimisté začínají být v jeho případě skeptičtí. Neumím si představit, že by naskočil třeba v prvních čtyřech zápasech. Jenže u něj nikdy nevíte...“
To je ono. Neustálá zranění, to je zásadní brzda Rosického kariéry.
Také proto se stává stále častěji terčem vtipů. A to i ve sparťanské kabině. „My s ním na jaro počítáme, ale uvidíme, jestli s tím počítá i Tomáš,“ směje se kanonýr David Lafata. „Počítali jsme s ním i na podzim, ale nějak mu to nevyšlo.“
Ve Spartě jako v lázních
A teď už vážněji. Pravda je, že když Rosický hraje, tak většinou výborně, až famózně. Jenže když marodí, tak třeba i rok v kuse. „Zranění se mi hojí jinak než jiným lidem. Až jednou definitivně skončím, tak se o tom můžeme pobavit,“ říká.
V létě zvažoval konec kariéry. Jenže nechtěl odcházet jako marod. „Chuť do fotbalu mám pořád stejnou,“ ujišťuje 36letý fotbalista.
Ve Spartě se domluvil na dvouleté smlouvě a sparťanský národ byl v euforii. Jenže kromě zmiňované epizodky proti Mladé Boleslavi neodehrál nic. Zase se zranil. První prognóza byla týdenní pauza, pak dvoutýdenní, měsíční, a už je to téměř půl roku. Náročný a zdlouhavý proces s nejistým koncem.
Ne v případě Rosického.
V zimě zvládl s týmem pouze dva kompletní tréninky. Jeho nejbližšími „parťáky“ jsou kondiční trenéři a známý fyzioterapeut Pavel Kolář. Rosický chodí do posilovny, regeneruje a čeká, až se bude cítit. Má volnost a maximální servis. Je pečlivý a v tomhle směru i nesmírně zkušený, nic nefláká. Jenže Sparta ho potřebuje na hřišti. Hned.
„Zatím je tam jako v lázních,“ hořce se pousměje zdroj z jeho okolí. „Už je to dlouhé. Ani pro něj to není jednoduché.“
O tom, že by zdravý Rosický Spartu výrazně pozvedl, netřeba diskutovat. Zprávy z klubu zní jasně: za těch pár chvil, co trénoval s týmem, bylo cítit, že se něco změnilo.
Že je i bez dlouhé herní praxe s míčem génius, to se o něm ví. Však i na Euro 2016 přijel po téměř roční přestávce od fotbalu a s míčem byl jistý. Přesný. Jedinečný.
Spartu čeká náročné jaro. Kromě ambicí v Evropské lize mocně touží přerušit nadvládu Plzně, která myslí na třetí titul v řadě. A takhle zkušených lídrů s přirozeným respektem v kabině a vůdcovskými schopnostmi na hřišti je pramálo. Jenže zázraky se nedějí. Těžko čekat, že by Rosický i při své výjimečnosti naskočil bez jakéhokoliv zatížení s míčem rovnou do ostrých zápasů.
Soupeře (zatím) jeho jméno neznervózňuje. Sparta se ani před Rostovem nepokoušela blafovat. Když byl sparťanský trenér Tomáš Požár po generálce se Žilinou na Rosického (ne)účast dotázán, zavtipkoval: „Pokud jsou tu ruští novináři, tak řeknu, že Tomáš je na Rostov připravený. Ale pro naše lidi musím říct: zatím to nevypadá.“
Čeká se dál. Dokdy? To neví ani hlavní postava téhle story. „Když jsem do Sparty přišel, tak jsem tam lidem dal slib. A ten dodržím. Musím,“ vyhlásil Rosický.
