„To by ale muselo být tak pár stupňů nad nulou. V těchto podmínkách je strop příjemnosti tak přibližně deset minut,“ vysvětlil jeden Robert Šup, jeden ze čtveřice mrožů.
Lehce pod nulou a sobotní dopoledne, jako každý týden toto ‘ideální počasí‘ vytáhlo Mrože z regentu k rybníku na Mariánskolázeňsku. „Tentokrát jsme jen dva, ale to nás nezastaví,“ vtipkoval hned z kraje sobotního rána Pavel Mrůzek a pustil se do vysekávání přírodního bazénku uprostřed rybníka.
Počátky jejich otužování začali před lety, kdy to prostě jen chtěli zkusit. „Začátky byly krušné, nevydrželi jsme víc, jak dvacet třicet sekund,“ vzpomněl Šup.
Jejich současným rekordem je nepředstavitelných 15 minut, podle otužilců by ale muselo být trochu tepleji, než v sobotu, kdy teploměr ukázal jeden stupeň pod nulou. Z prosté zvědavosti se postupem stala závislost, a tak vznikla tradiční sobotní koupačka.
„Tohle je pro nás ideální počasí. I voda je krásně teplá,“ znalecky prohlásil Mrůzek a za pomoci žebříku se vydal do vody obklopenou ledovou krustou. Letošní zima je podle mrožů ideální, s tou loňskou se to prý nedá srovnat. „Najít zamrzlou vodní plochu bylo těžké,“ procedil skrze tempa Šup.
Zkušenosti z ledem jim vnukly i nápad na vytvoření improvizovaného, ale zcela funkčního vyprošťovacího zařízení. „Je to jednoduché. Jsou to dva šroubováky, které mám na šňůrce a můžu je mít stále u sebe. Při případném propadnutí je popadnu, zabořím do neprobořeného ledu a vytáhnu se,“ jak vysvětloval, tak rovnou i Mrůzek předvedl.
Po šesti minutách už to ale dvojice zabalila a vylezla z vody. „Utřít a cvičit. To je nejlepší pro zahřátí,“ popsal mezi dřepy a poskoky Šup. Pak rychle do připravených županů a hurá do dvě stě metrů vzdálené vytopené chatky. Po obléknutí a napití horkého čaje přichází otužilecký třas. „Nejde to ovládat,“ svěřil se Mrůzek a trošku čaje vylil na zem.
Podle obou není na začátek otužování nikdy pozdě. „Těch dvacet třicet sekund je pro začátečníka strop, víc stejně nevydrží. Zájemci to musí zkoušet pravidelně a po malých krůčcích. Sami uvidí, jak se poté zlepšují,“ shodli se oba se stále ještě třesoucími se rty.
