Sedmadvacetiminutový snímek, který bude mít veřejnou premiéru na březnovém Febiofestu, je dílem režiséra Daniela Hnáta a České mincovny. Ta jej v pátek zpřístupnila na svém youtube kanálu.
„Shodou náhod se nám podařilo pořídit některé záběry ze stejného úhlu, jako za války natočili dokumentaristé záběry historické. Ty jsou v dokumentu také,“ řekl režisér Hnát. Nechybí také pohledy z kamer, které byly při Bočkově letu na palubě spitfiru a v doprovodném letadle.
„Hrozně se mi to líbilo,“ řekl krátce po zhlédnutí novinářské premiéry v pražském Kině pilotů generál Boček. Dodal, že až do poslední chvíle, než loni v červenci nadešel den odletu do Anglie, nevěřil, že se vše podaří a on znovu usedne do kabiny spitfiru.
A to já bych si tedy zalétal...
Příběh o Bočkově návratu do spitfiru se začal odvíjet předloni v listopadu. Když dostal někdejší stíhač v krátkém rozhovoru pro iDNES.cz otázku, zda by ho ještě lákalo usednout do „kočáru, který byla radost řídit“, jak na letoun vzpomíná, nezaváhal ani sekundu.
Let generála Bočka spitfiremJAK TO ZAČALO: Ještě jednou bych rád letěl, řekl generál iDNES.cz EMIL BOČEK: Brňák, co „odjel lyžovat“. Totiž válčit BIGGIN HILL: Slavné válečné hnízdo stíhačů REPORTÁŽ: Zazněl zvon, který svolával stíhače... PRVNÍ SLOVA PO LETU: Tohle člověk miluje |
„A to já bych si teda s tím spitfirem zalétal!“ ožil veterán 310. stíhací perutě (rozhovor s generálem Bočkem čtěte zde). V tu chvíli to byl jen sen, přání, kterých lidé mají mnoho.
Necelou dvacítku nejslavnějších britských válečných stíhaček udržují v letuschopném stavu na někdejší základně RAF Biggin Hill. Dnes je to předměstí Londýna, za války si vydobyla přezdívku „nejsilnějšího článku“ obrany Spojeného království před nacistickou Luftwaffe. Dle obvyklých sazebníků britských provozovatelů vyjde půlhodina na spitfiru v přepočtu na sto tisíc korun.
Právě zmíněná Česká mincovna byla jedním z důležitých partnerů, kteří splnění snu generálovi Emilu Bočkovi organizačně a finančně zabezpečili. „Dnešní doba je naplněna mnoha nesmysly, v tomhle příběhu je silné pozitivní poselství. Hned, jak generál ono přání řekl, jsme začali hledat cestu, jak to uskutečnit,“ řekl obchodní ředitel České mincovny Aleš Brix.
Na zajištění letu se také podílely spolek letecké historie Czech Spitfire Club se společností Promedica Praha Group a Cyriaci - Mezinárodní řád Křížovníků s červeným srdcem. Dopravu do Anglie zajistilo české letectvo, které vypravilo dopravní letoun CASA.
Po letu, během nějž se chopil řízení spitfiru, byl Boček očividně dojatý.
„Perfektní to bylo. Jsem rád, že se to tady uskutečnilo, že jsem se po tak dlouhé době proletěl ve spitfiru, hrozně jsem se na to těšil... Kdybych řekl, že se mi to líbilo, nevystihlo by to, jak moc. Tohle člověk prostě miluje,“ rozplýval se generál, který v Česku stále příležitostně pilotuje sportovní letadla (první dojmy po přistání najdete zde).
Přímo na Biggin Hillu ho doprovázel velitel českého letectva Libor Štefánik. Po letu mu poděkoval. „Pokoušíme se vrátit něco našim pilotům, technikům a všem, kteří měli odvahu po zabrání republiky odejít do zahraničí a za tuto republiku bojovat. Já vím, že jim to nemůžeme nikdy vrátit, ale můžeme se o to aspoň pokusit,“ řekl Štefánik.
Emil Boček se do ostrého nasazení dostal v roce 1944, za války nalétal 26 operačních letů, převážně doprovod bombardérů. Byl jedním ze 1 200 českých a slovenských letců, kteří prošli Královským letectvem. Celkem 531 jich během války zahynulo.
Bočkův let zvýšil zájem o pamětní mince
Návrat generála Bočka do kabiny spitfiru po 71 letech se stal také impulsem pro sběratele. Česká mincovna předloni vydala sadu zlatých a stříbrných mincí se znaky československých perutí RAF a letouny, s nimiž Češi a Slováci za války létali. Po Bočkově červencovém letu se po nich zaprášilo, u těch zlatých dokonce mincovna zdvojnásobila edici. Přesto jsou téměř pryč.
„Je to pro nás signál, že odkaz statečných československých pilotů stále žije,“ podotkl marketingový manažer mincovny Lukáš Jokl. Na podzim podle něj mincovna vydá portréty nejslavnějších československých pilotů.
