Admirál Kuzněcov a jeho sedm doprovodných plavidel se vrátily do domovského přístavu v Severomorsku ve čtvrtek. O dva dny dříve novináři z respektovaného zpravodajského serveru RBK zveřejnili kalkulaci nákladů na plavbu jediné ruské letadlové lodi ke břehům Sýrie.
Největší položku představuje ztráta letounů MiG-29 a Su-33, jejichž náhrada podle expertů vyjde armádu až na 6,7 miliardy rublů (2,86 miliardy korun). Oba stroje se zřítily do moře během přistání, piloti se zachránili.
Letci z Admirála Kuzněcova podle ministerstva obrany odstartovali k celkem 420 bojovým misím, což stálo 1,5 miliardy rublů. Jeden nálet tak vyšel na 3,5 milionu rublů. Vojenský analytik Michael Kofman však oficiální čísla zpochybňuje, stroje z Kuzněcova podle něj nad Sýrií podnikly jen asi 150 náletů.
Vlajková loď ruského námořnictva během svého prvního ostrého nasazení ujela 9 800 kilometrů a spotřebovala 13 600 tun paliva v hodnotě 303 milionů rublů. Pokud započítáme i doprovodné lodě, vyhoupne se tato položka na 1,5 miliardy rublů. Náklady na stravování posádky se podle RBK vyšplhaly na 325 milionů rublů.
Celkové náklady na výlet ke břehům Sýrie se tak podle ruských novinářů pohybují mezi 7,5 až 10 miliardami rublů (3,2 až 4,3 miliard korun). Pro srovnání: provoz a údržba jedné americké letadlové lodi (nemluvíme o bojovém nasazení) vyjde ročně přibližně na 300 milionů dolarů, tedy asi 7,6 miliard korun.
Černý dým nad La Manche
Více než tři sta metrů dlouhé plavidlo o maximálním výtlaku 61 390 tun vyrazilo k břehům Sýrie 15. října loňského roku. Záběry zastaralého letadlového křižníku vypouštějícího při plavbě kanálem La Manche černý dým vyvolával ve světě posměšky a v Rusku pocit zahanbení (více zde). Severoatlantická aliance plavidlo po celou dobu bedlivě sledovala, vrásky jí přidělaly jen hádky o to, jestli by členské země NATO měly Kuzněcova vpustit do svých přístavů (více zde).
Vojenské angažmá na Blízkém východě pro ruské námořnictvo představovalo především možnost poprvé naostro vyzkoušet plavidlo, které má ve výzbroji zhruba 25 let a většinu času strávilo v přístavu. Experti ostatně předem upozorňovali, že Rusové letadlovou loď v Sýrii nepotřebují, protože tam mají svoji leteckou základnu.
„Byla to jeho první skutečná bojová plavba a z tohoto pohledu to pro Rusy bylo k nezaplacení. Ve srovnání s tím co tam ruské letectvo používá ze země a dálkovými bombardéry startujícími z Ruska nehrály údery letadel z Kuzněcova velkou roli. Faktický účinek byl malý, ale ruskému námořnictvu šlo o to, aby získalo zkušenosti. A to stálo i za ztrátu těch dvou letadel,“ uvedl pro iDNES.cz vojenský publicista Lukáš Visingr.
Ruské útoky v Sýrii z letadlové lodi:
15. listopadu 2016 |
Experti se shodují, že největší sílu v konvoji do Sýrie nepředstavoval Admirál Kuzněcov, ale bitevní křižník Petr Veliký. Plavidlo s jaderným pohonem o výtlaku 23 750 tun, které je napěchováno protilodními raketami, bylo na sklonku SSSR navrženo pro ničení amerických letadlových lodí.
Plavba Petra Velikého na Blízký východ však byla především symbolická, protože nasazení jeho moderních zbraní proti syrským povstalcům by bylo příliš drahé. „Chtěli tak NATO ukázat, aby si svojí schopností kontrolovat Středozemní moře nebylo příliš jisté,“ řekl už na podzim listu The Moscow Times v Česku působící analytik Mark Galeotti (více o něm zde).
Vyhazování peněz?
Admirála Kuzněcova nyní čeká modernizace. „Minimálně odstraní šachty pro dálkové protilodní střely a zvětší hangár, měly by se zmodernizovat radiolokátory,“ soudí Visingr. „Ta loď je objektivně stará, jenže Rusové nic moc jiného nemají. Američané mají jedenáct letadlovek, ale v každou chvíli mají tři nebo čtyři v údržbě. Rusové mají všeho všudy jednu, takže nároky, které na ni kladou, jsou strašné,“ dodává.
Ruští admirálové se však už mohou těšit na plavidlo nové generace. Vojenští konstruktéři už rok a půl vyvíjejí těžkou letadlovou loď Štorm, která by se měla vyrovnat velkým letadlovým lodím Spojených států (více zde). „První exemplář by se měl jmenovat Maršál Žukov. Stavět by se měl však začít až v roce 2025, a to je optimistický předpoklad. Takže Kuzněcov se bude plavit ještě minimálně 20 let,“ dodává Visingr.
Někteří odborníci soudí, že Rusko by se nemělo pokoušet Spojeným státům ve stavbě letadlových lodí konkurovat. „Letadlové lodi jsou pro ruské námořnictvo vyhazováním peněz,“ uvedl pro The Moscow Times vojenský analytik a bývalý kapitán Maxim Šepovalenko. Námořnictvo by se podle něj mělo soustředit spíše na modernizaci jaderných ponorek.
Visingr upozorňuje, že tento spor započal už po rozpadu Sovětského svazu. „Námořnictvo na rozdíl od pozemního vojska, letectva a strategických raket muselo hledat smysl existence. Rusko je na rozdíl od USA kontinentální mocnost a úkolem námořnictva vždy bylo chránit pobřeží a ponorky s balistickými raketami. Dnes tam stále existuje spousta lidí, kteří vyrostli v SSSR a nechtějí přijmout fakt, že námořnictvo slouží k projekci síly a šíření moci a vlivu,“ vysvětluje expert.
V ruských vojenských kruzích však dnes podle něj jsou i lidé, kteří to začínají chápat. „Nasazení Kuzněcova ukazuje, že toho schopní jsou. Ve srovnání s Američany budou tahat vždy za kratší konec provazu, ale už si uvědomují, že konec toho provazu nemůže být zas až tak krátký,“ hodnotí Visingr plány ruských admirálů.
Letadlové lodě se podle něj do ruské námořní doktríny nakonec prosadí. A to i s ohledem na geopolitické ambice Číny, jejíž první letadlová loď Liao-ning je mimochodem přestavěná sesterská loď Admirála Kuzněcova (více zde).
