Karakol leží v srdci stejnojmenného přírodního parku vzdáleného 420 kilometrů od mezinárodního letiště Manas v Biškeku. Úvodních 120 kilometrů po standardní dálnici směrem od letiště vypadá celkem příznivě a cesta až do kruhového objezdu s odbočkou do Číny poměrně rychle utíká. Pak přichází trápení. Rovný asfaltový povrch položený čínskými stavbaři vystřídají výmoly, drolící se štěrk, silnice bez krajnic a značení.
Naštěstí je na co koukat. Po levé ruce zasněžené vrcholky hřbetů Kungej Alatau a napravo modrá hladina nezamrzajícího vysokohorského jezera Issyk - Kul. Na horizontu se pak zvedají holé štíty pohoří Těrskej Alatau.
Nevěřil jsem vlastním očím, ale za 180 kilometrů silnice kolem jezera se třikrát změnilo počasí. Zimu a mráz v okolí Biškeku vystřídal suchý a silný vítr v západním cípu jezera. Někde uprostřed cesty nás lázeňské město Cholpon Ata překvapilo mírným podnebím, které měl za pár hodin ve východním cípu jezera zase vystřídat krutý mráz.
V Cholpon Ata se nezměnilo jen počasí, ale i silnice. Na zbývajícím téměř 150kilometrovém úseku do Karakolu probíhá rekonstrukce. Chvílemi jedeme po chodníku, místy po poli a pak zase zpátky po vyfrézovaném povrchu. Nemíjet vzrostlé stromořadí, ani jsme nevěděli, že jedeme po silnici. Začínáme se modlit, aby Karakol nebyl také náhodou v přestavbě. No, nebyli jsme daleko od pravdy.
Dříve ruský Prževalsk by si skutečně přestavbu zasloužil. Zavřená teplárna, oprýskané paneláky, rozpadající se nedokončené stavby řadových domů v okrajových čtvrtích, třicet a více let staré taxíky připomínají vozový park Fidelovy Kuby. S tím rozdílem, že u karakolských taxikářů vede německé audi následované VAZ 2101 a moskvičem.
Ale všude je relativně čisto. Jsou tu fungující služby, banky a bankomaty na každém kroku, příjemné restaurace a samozřejmě krytý i otevřený trh s překvapivou nabídkou čerstvé zeleniny a očekávaným sortimentem čerstvých ryb z jezera Issyk-Kul.
Za přepravu autem (až pět lidí) z Biškeku do Karakolu a zpět zaplatíte smluvních 9 000 somů (3 300 Kč).
Není Karakol jako Karakol
Město Karakol leží v rovině. Od dolní stanice lanovky je dělí 13 kilometrů po příkré horské silničce. Při volbě ubytování jsme řešili, jestli bydlet přímo na kopci, anebo zůstat ve městě a do střediska denně půl hodiny dojíždět taxíkem za 300 somů na osobu (120 Kč). Vrátit se můžete kdykoliv, protože šofér na vás celý den na parkovišti čeká.
Každá varianta má svá pro i proti. Městské hotely, penziony, airbnb nebo i tradiční jurty nabízejí podstatně nižší cenovou hladinu než čtyřhvězdičkový hotel Kapriz na kopci. Ten ale s několika horskými apartmány zase jako jediný nabízí ski-in/ski-out. Pohodlí, klid a dobře vybavený wellness a spa vyjde na 400 somů na hodinu (150 Kč). Když k ceně pokoje (při rezervaci předem 3 500 Kč/noc/pokoj) přidám „vysokohorskou“ přirážku za ty samé pokrmy a nápoje, vítězí z ekonomického hlediska město.
Na kopci
Vrátný a pokladník v jedné osobě konečně zvedá závoru uzavírající přírodní park Karakol. Cesta je volná. Ráz krajiny se najednou změní, jako když švihne kouzelným proutkem. Bílý poprašek nakyne v souvislou sněhovou pokrývku zvyšující se s každým ujetým kilometrem. Holé stráně střídá husté zalesnění vysokými jehličnany protkané bludnými kameny, nad nimi kdesi v oblacích bílé čepice ledovců. Tak nějak jsme si Ťan-šan v duchu představovali.
Samotná „Gornolyžnaja baza Karakol“ neboli lyžařská základna Karakol leží ve výšce 2 300 metrů nad mořem. Tady si můžete půjčit lyže nebo snowboard. Pokud jste si nepřivezli vybavení sebou, doporučuji upřednostnit půjčovnu v hotelu Kapriz, která je sice dražší, ale má novější modely a příjemnější obsluhu než půjčovna u základní lanovky. Půjčit lyže lze i dole ve městě.
Tu a tam jsem zahlédl sněhová děla, ale po většinu sezony, která začíná v půlce října a končí v dubnu, nemají využití. Zvláštní mikroklima přináší dostatek srážek po celý rok, v zimě napadne průměrně 1,5 až 2,5 metru sněhu. A tím se dostávám k hlavnímu a kromě exotiky snad jedinému důvodu, proč vážit dlouhou cestu do Kyrgyzstánu: záruka přírodního sněhu a velká pravděpodobnost, že vám každý den připadne pár centimetrů prašanu.
Dvousedačka vás vyveze do 3040 metrů nad mořem. Pod vámi 100–200 výškových metrů neposkvrněných plání, než vjedete do lesa, kde si sami hledáte cestu. Speciálně jsem se ptal na freeride. V lese je tady povolený, i když na vlastní nebezpečí. Proto šéf lyžařského střediska Valerij Buikov doporučuje jezdit milovníkům freeridu s lyžařským instruktorem. Aspoň prvních pár sjezdů. Na hodinu stojí 1000 somů (370 Kč). Získáte s ním pocit bezpečí a jistotu, že nezabloudíte do odlehlých míst, kde by vás museli hledat záchranáři. I když svážnou cestu na východní straně areálu při troše pozornosti nelze minout.
Červená jako modrá
Národním sportem v Kyrgyzstánu je zápas a s trochou nadsázky lze říci, že kdo nezápasí, jezdí na koni nebo v silném terénním automobilu 4x4. Hlavní klientelu lyžařských středisek proto tvoří mládež z Biškeku, Karakolu a pak hlavně turisté z okolních zemí a z Ruska.
S oslabováním rublu se ale snižuje i jejich návštěvnost. Ředitel Valerij Buikov odhaduje, že kdo dříve přijížděl i třikrát za sezonu, letos přijede jen jednou. Sníženou frekvenci zaznamenal i u lyžařů z Kazachstánu. Přesto očekává, že letos středisko navštíví kolem jednoho milionu turistů.
Většina z nich sem nejezdí za freeridem, ale za perfektně upravenými červenými sjezdovkami a školním svahem s lanovkou u dobře vybavené lyžařské školy. Říkám červenými, ale v Karakolu jsou z neznámých důvodů na mapách značeny modře. Nejdelší z nich měří takřka čtyři a půl kilometru s převýšením 740 metrů a maximálním sklonem 53 %.
Když už na lyžařskou základnu Karakol dorazíte, zažijete hezké lyžování a příjemné ceny. V týdnu stojí denní permanentka 900 somů (340 Kč) a o víkendu 1200 (450 Kč).
Navíc nemusíte příliš zkoumat ceník nápojů a jídel v místních café, jak tady říkají restauracím. Karakol je převážně ruské město v Kyrgyzstánu a tomu odpovídá i skladba jídelních lístků. Ruský boršč, soljanku, bliny, pelmeně či lagman střídají tradiční skopové nebo hovězí šašliky a bešparmak.
Lyžařské centrum KarakolDélka sjezdovek: Různé zdroje uvádějí celkem kolem 20 kilometrů sjezdovek, v délce ovšem jsou započítané i černé sjezdovky, které nejsou značené. Délka dvou až tří denně upravovaných sjezdovek je zhruba 3,5 – 4,5 km. Ostatní jsou podle našich měřítek neznačené freeridy na vlastní nebezpečí. Počet vleků: celkem čtyři lanovky cca 10 let staré dodané z Francie, které nahradily vleky z Transporty Chrudim. Ze čtyř během týdne fungují tři hlavní. Ceny jídel: Nápoje: |
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
