Luxusní loď připomíná plně automatizované letící obří krematorium. Když se jako první probudí muž, vítá ho reklamní video, vede bizarní dialog s hologramem, přístroje si ho předávají anonymními hlasy s předem nastavenými frázemi. Odpověď na otázku, co má dělat, aby zbytek života nestrávil sám a sám na lodi, mu nedá ani robotický barman, kterého představuje zábavný Michael Sheen.
S dokonalou technickou výbavou odosobněného kosmického Titaniku se dá hrát donekonečna, počínaje selekcí jídla od turistické třídy po zlaté karty a konče fascinující procházkou ve hvězdném prostoru. Úvodní sólo zpustlého Robinsona je zkrátka nejsilnější položkou díla.
Probuzení ženy se odehrává trochu jako Pygmalion, nese v sobě silné morální dilema, nicméně bez ní by byli Pasažéři zajímavější. Ve dvojici už se rýsuje dost průhledně, že po společné repríze mužových marných pokusů, jak situaci zvrátit, přijde lehce odevzdaná romance s neodvratným okamžikem, kdy žena zjistí pravdu o svém procitnutí.
Poslední část snímku pak už definitivně opustí jedinečný původní koncept, neboť se uchýlí k obehraným prvkům katastrofických sci-fi. Vytěží z nich sice jednu vskutku nezapomenutelnou scénu z bazénu při změně gravitace, ale jinak dodržuje tuctový rozvrh prokazující, jak se na palubě těžce porouchané lodi – vedle spisovatelky se spíše okrasnou funkcí – hodí svalnatý hrdina s profesí mechanika a náturou domácího kutila. Kdyby se z hibernace probral veterinář nebo holič, měli by cestující zjevně smůlu.
Ale smůlu má i divák namlsaný náladou černočerné absurdity v úvodu, protože ve finále s otřesy, výbuchy a ohni už se hraje pouze obvyklá akční modelovka v ateliérových dekoracích. Škoda že si Pasažéři nevystačili jen s prvotní komorní sestavou u kosmického baru.