„Já jsem řekl pár špatných vět, které se nakonec otočily proti mně,“ uvedl ve středu ve své závěrečné řeči Mikulecký. „Já jsem se vytahoval, co všechno umím zařídit. Mluvilo ze mě obrovské ego úspěšného komunálního politika,“ pokračoval a tvrdil, že naletěl cílené provokaci.
Soudkyně Denisa Durdíková však byla zcela jiného názoru. Na počátku všeho bylo podle ní setkání Mikuleckého s Petrou Kavúrovou, která uklízela v domě, kde bydlel, a ve volbách kandidovala za konkurenční hnutí. Kavúrová rozhovor uskutečněný krátce před volbami popsala jako velmi nepříjemný, Mikulecký jí prý říkal, že by si měla kandidaturu rozmyslet a ať mu zavolá její manžel.
Následně podle verdiktu bývalý radní za ODS využil svého postavení a s cílem odstranit z voleb svou sokyni kandidující za hnutí Pro Prahu začal z pozice předsedy společenství vlastníků jejího manžela vydírat a terorizovat. Podnikateli Dušanovi Kavúrovi hrozil, že jinak mu vypoví smlouvu na úklid. Naopak pokud by vyhověl, měl by z toho prospěch, mimo jiné by získal zakázku na vymalování sklepa, u níž si mohl říci i o dvojnásobek ceny.
Kavúr si další setkání s Mikuleckým nahrál a vše ještě před volbami oznámil na policii. Případ byl několikrát odložen, ale nakonec se dostal před soud. Stěžejní důkazem byly mimo Kavúrovy výpovědi právě nahrávky. Znalec u soudu potvrdil, že na nich mluví s velkou mírou pravděpodobnosti právě Mikulecký. Obhajoba je sice považovala za nepřípustný důkaz, ale samotný Mikulecký u soudu nikdy přímo neřekl, že na nich nemluví on.
Peníze za voliče? Půlka předem, půlka potom:
Kromě odstoupení Kavúrové řeší na záznamu bývalý radní i možné získání hlasů pro ODS. Od jejího manžela si sliboval, že se mu skrze něj podaří oslovit místní romskou komunitu. Za každý získaný hlas Mikulecký nabízel 200 korun, přičemž 50 korun z každého by bylo pro Kavúra jako zprostředkovatele.
Mikulecký u soudu tvrdil, že Kavúr neměl sehnat hlasy, ale brigádníky, kteří by pomáhali roznášet letáky a koblihy. Soudkyni nepřesvědčil. Uvedla, že má za prokázané, že Mikulecký vedl rozhovor tímto „vrcholně nevhodným způsobem“. Podle ní to však bylo jen projevení přání navenek, jakási „příprava přípravy“. Věc nebyla dotažena k oslovení konkrétních lidí, a nebyl tak prokázán trestný čin, uvedla soudkyně.
Za vydírání se však rozhodla uložit výchovný peněžitý trest sto tisíc korun. Přihlédla k předchozí bezúhonnosti obžalovaného, což však byla podle Durdíkové jediná polehčující okolnost. Mikulecký verdikt nijak nekomentoval, ponechal si lhůtu pro odvolání. V závěrečné řeči uvedl, že mu kauza a zejména „hnusná mediální kampaň“, která ji doprovází, komplikuje osobní život.
„Byl jsem odvolán z vedení státního podniku (České pošty, pozn. red),“ řekl. Přestože je podle svých slov považován za špičkového odborníka ve svém oboru, kterým je informační bezpečnost, vždy byl odmítnut. „Důvodem byla tato kauza a její medializace,“ zdůraznil.
Byl jsem naivním hlupákem. Část závěrečné řeči Jana Mikuleckého:
