Jak se vám po sobotním trápení se zbraní tentokrát jelo?
Super. Možná mi pomohl právě i včerejšek, ušetřil jsem při stíhačce trošku sil a na trati to bylo dobré. Neměl jsem pocit, že bych tuhnul nebo nestíhal, tedy kromě Fourcada, který nám tam nastoupil ve čtvrtém kole, ujel a neměli jsme absolutně šanci. On je úplně jinde.
Za ním se však v posledním kole odehrával obrovský souboj osmi biatlonistů o druhé místo.
V půlce posledního kola se zdálo, že nám ti tři (Schempp, J. Bö, Babikov) ujeli, ale pak jsme je zase docukli. V posledním kopci nastoupil Simon Schempp a to už jsem měl díru patnáct metrů, za ním to prostě nešlo. Ale i tak jsem se čtvrtým místem spokojený.
V cílové rovince jste málem dostihl třetího Rusa Babikova.
Ten už byl daleko. Deset metrů je strašný kus na tak krátký úsek. Bohužel to nedopadlo, ale přijdou další závody a doufám, že se i ta bedna povede.
Pobláznil jste fanoušky. Co jim říkáte?
Neskutečný. Bláznivý. Lidi jsou šílený a musím poděkovat. Co se dělo včera, kdy při střelbě skandovali moje jméno, za to jim patří velký dík a uznání. Doufám, že tenhle výsledek, i když to není do tří, je i jakousi odměnou pro ně.
SPOKOJENOST. Ondřej Moravec se raduje v cíli hromadného závodu v Novém Městě.
Takže i vaše osobní hodnocení vystoupení na Světovém poháru v Novém Městě bude pozitivní?
Určitě. Sobota se nevydařila, to se stane, ale jsem rád, že jsem se s tím dokázal srovnat. A s dneškem maximální spokojenost.
Měl jste tu v neděli i manželku s dcerou. Také to vás motivovalo?
Takhle jsem to nebral. Možná jsem se tím v posledním kole motivoval, ale při závodě jinak není dobré na takové věci myslet. Na střelbu musím být stoprocentně koncentrovaný a nemyslet na nic.
Přes noc se povedlo spravit vaši zlomenou pažbu. Kdy jste se to dozvěděl?
Už kolem půlnoci jsem věděl, že to Pepa Šenberk zvládne spravit. Byly to celkem velké kusy, něco málo sice chybělo, ale to se dotmelilo. Navíc jsme měli v záloze druhou pažbu, kterou mi přivezl z Jablonce. I kdybych musel jet s ní, zvládl bych to podobně, v tom jsem byl v klidu. Ale primárně jsem chtěl jet s touhle.
Zlomil jste už někdy pažbu?
Při závodě nikdy. Asi před dvěma lety před olympiádou jsem spadl doma na tréninku, brnknul jsem tehdy o nějaký vak s lyžemi. Pak jsem si nechal udělat stejnou pažbu. Při závodech jsem nikdy nespadl tak, že bych ji zlomil. Až včera.
Budete si od teď brát s sebou rezervu?
Na mistrovství světa možná ano. Teď nás však čekají svěťáky, kde tratě nejsou až tak nebezpečné. I když pokud je totální led jako tady, je to nebezpečné všude. Ale myslím si, že když je člověk až moc opatrný a chce takovým problémům moc předcházet, tak něco přivolá. Kdyby se zase něco stalo, asi si radši zase pro pažbu pošlu. Ono se dá pro ni zajet relativně rychle, pokud to není přes půl světa.
Který den byl pro vás vlastně v Novém Městě emotivnější: sobota, nebo neděle?
Možná víc ten včerejšek. Že mě lidi ženou za medailí jako dnes, jsem už párkrát zažil. Ale to, co se tady dělo včera, jsem nezažil ještě nikdy - a vlastně doufám, že už to ani nezažiju. Byl to takový paradox, ale bylo to něco neskutečného. Úplně. Jel jsem na konci a lidi skandovali mé jméno. Na to asi nikdy nezapomenu.
Zvedáte se nyní výsledkově i běžecky. Cítíte, že je to podobné jako loni, kdy jste se také do sezony rozjížděl pomaleji, ale po Novém roce jste už stál na stupních vítězů v Ruhpoldingu?
Nechtěl bych to zakřiknout, ale je to o hodně lepší než loni. Přes léto jsem trénoval líp, i pocitově jsem se na začátku sezony cítil super, stejně jako dnes. Akorát při závodech jsem byl zpočátku do jisté míry svázaný, šel jsem do toho asi moc hlavou. Teď jsem si potvrdil, že to musím dělat co nejvíc rutinně. Furt to ještě ve mně je. Dostat se do trojky i do té šestky je čím dál složitější, ale furt se to dá. To mi dodává motivaci, kterou potřebuju. A snad taky klid do tréninku přes Vánoce.
