Vypadala jste dnes na trati nesmírně silně.
Však se mi taky skvěle jelo. Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy na lyžích cítila silnější. Bohužel jsem byla na té stojce tak moc nervózní. Snažila jsem se střílet hlavou a ty rány vyprecizovat, ale možná přemíra snahy přispěla k tomu, že se mi nohy začaly strašně třást.
V posledním kole jste na mezičasech opět stoupala pořadím, jenže pak přišel pád. Co se stalo?
Tři sta metrů před cílem se mi povedlo najet na nějaký kámen a spadla jsem tak, že jsem málem vypadla z trati úplně ven. Bylo to zrovna na přechodu před sjezdem, ztratila jsem tam proto dost času. A zrovna ve chvíli, kdy jsem bojovala o tak cenné příčky a body. Snažila jsem se v tu chvíli zmáčknout, co to šlo. Celou váhu jsem ve svalovém vypětí přenesla na lyže a najednou jsem zadrhla o šutr. To mě tak přibrzdilo, že jsem tam hodila takovýho tygra.
Bolí vás teď něco?
Ne. Jak člověk tolik chce, tak pomalu ani nevnímá bolest. Jediné co jsem cítila, byla snaha být co nejdřív cíli.
Slyšela jste předtím na trati zprávy od týmu, že i s tou „trojkou“ ze stojky je stále v sázce i šesté místo?
Slyšela jsem, že to je zatím celkem dobré umístění - i na tu moji střeleckou bídu. Ale říkala jsem si, že za mnou startuje ještě hodně závodnic, které budou silné a budou střílet líp. Se třema mimo jsem si mohla jít radši zaplavat, jak říkává Bára Špotáková.
Gabriela Koukalová projíždí cílem sprintu v Novém Městě na Moravě.
Už nástřel před sprintem byl dnes nervózní. Kvůli tomu točícímu se větru?
Podmínky na střelnici nebyly lehké. Vnímala jsem tam, že si tu stojku neumím pohlídat ani při nástřelu. Nevěděla jsem, kam ty rány chodí, byly takové podprůměrné.
Při závodě potom třikrát letěly příliš doprava.
Je to možné. Snažila jsem se stoupnout si co nejstabilněji proti tomu větru, ale asi jsem nebyla dost stabilní.
Na stupních vítězů jsou tři ženy, které tam málokdo čekal: Akimovová, Chevalierová a Dunkleeová. Co říkáte takovému pořadí?
Úplně tradiční není. Ale zároveň jsem moc ráda, protože to je biatlon. Hrozně mě na tomhle sportu baví, jak je hravý a jak není o jedné dvou závodnicích. Špička je široká a dneska se to potvrdilo.
Váš nejrychlejší běžecký čas dne, dokonce i s tím pádem, bude nyní povzbuzením do sobotní stíhačky?
Rozhodně. Cítím se dobře. Budu se prát za všechny lidi, co sem přišli a přijdou. Moc jim děkuji za podporu. Jakou tady dnes vytvořili za atmosféru, to člověk může zažít jenom párkrát v životě. To se nedá slovy vyjádřit, ani koupit za nic na světě, to je ten úplně nejhezčí zážitek.
Budete tedy ve stíhačce zarputilou lovkyní těch před sebou...
To tedy budu. Těším se moc.
Dnes jste se do závodu vybavila i novými náušnicemi. Pro štěstí?
Jo, mám nové, protože jsem jednu z těch minulých ztratila. Změna je život. Koupila jsem si je na letišti, když jsem potřebovala zahnat smutek z Pokljuky, jak jsem to tam ve stíhačce zazdila.
V posledních dnech se kupí zprávy o hromadném dopingu mezi ruskými biatlonisty. Co jim říkáte?
Že je to z jejich strany do nebe volající a hrozně mě to mrzí. Říkala jsem si, že je náš sport poměrně mladý a že doping třeba v biatlonu nemůže hrát až takovou roli. Řekla bych k tomu jediné: že být fér ve sportu i v životě je jediná šance, jak si člověk může vážit sám sebe
Martin Fourcade dokonce vyhlásil, že pokud bude Ťumeni ponechán Světový pohár, tak je možné, že ho bude bojkotovat.
Pokud k tomu dojde, jsem rozhodnutá ho v tom podpořit.
