To se jen tak nevidí. Už při nástřelu před ženským sprintem je hukot tribun ve Vysočina Aréně natolik ohlušující, že trenéři Vítek a Rybář, sledující od dalekohledů rány svých biatlonistek, komunikují s Koukalovou i s Vítkovou na vzdálenost tří metrů vysílačkami.
Jinak by se ani neslyšeli.
„Němci se takhle přes vysílačky baví před závody docela často,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář. „Jenže my to neděláme, nechcem se plést do frekvence našim servisákům.“
Tentokrát není zbytí.
„Mějte se skvěle a hlavně: Češi musí vyhrát,“ vykřikuje do mikrofonu směrem k tribunám moderátor na stadionu. Koukalová působí při nástřelu nejistě, hlavně při stojce. „Jsou složité podmínky, vítr se točí zprava zleva,“ vidí Rybář a připomíná jí: „Musíš mít v tom větru polohu co nejstabilnější, zapři se pořádně.“
Je běžným jevem, že česká jednička opouští nástřel mezi posledními. Ani tento den není výjimkou,
Poslední svě ženy ještě na střelnici zůstávají. Koukalová a Němka Hermannová, letošní nová biatlonová akvizice, olympijská medailistka ze štafety běžkyň na lyžích. Potom i Češka odjíždí ke startu, naopak Němka má ze stojky pořád hlavu kolem. „Cvakni si dvě nahoru a dvě doleva,“ říká ji německý kouč Gerald Hönig. Ale jako by nic nepomáhalo.
Budoucnost ukáže, že recept na stojku Hermannová nenajde.
Ale ani Koukalová...
Jó, dneska to pude. Dneska jó
Blíží se start. Z reproduktorů duní zvon, začíná druhý závod biatlonového „Super Bowlu“ v Novém Městě na Moravě. V areálu se tísní 29 tisíc diváků!
Čeští trenéři mají dnes na střelnici pozici hned vedle Rusů.
„Radši nám měli letos udělat ty bundy třeba černý,“ nadhodí Rybář a pohledem zajede k ruskému kouči. Náhoda tomu chtěla, že výstroj realizačních týmů obou zemí je v této sezoně stejně barevná: modré bundy, oranžové kalhoty.
„Nechtěl bych, aby si nás s nima někdo pletl,“ přidá český šéftrenér. Rozvířená dopingová kauza ruských biatlonistů je tématem dne. „Ale oni budou doma ty své závodníky stejně oslavovat, bez ohledu na nějaké pozitivní nálezy.“
S číslem 19 je ve startovní bráně nachystána první česká žena, Veronika Vítková. Hukot tribun je vystupňován do maxima.
„To je pořádnej rachot,“ ocení Zdeněk Vítek.
Později, když se Vítková opět blíží na stadion a na první položku, stačí trenérovi žen, aby zaslechl navyšující se decibely v aréně a aniž by se otočil, má jasno: „Verča už jede.“
Vleže se ani jednou nemýlí, střelnici opouští třetí.
POVEDENÁ LEŽKA. Veronika Vítková a úvodní nula.
Bývalý lyžař – olympionik Lubomír Buchta, správce areálu, projde kolem českých koučů a flegmaticky věští: „Tak to vypadá, že to dneska pude.“
Eva Puskarčíková zatím hned na prvním mezičasu ztrácí 20 vteřin.
„Ty dnešní sjezdy Evičce tolik svědčit nebudou,“ usoudí Rybář. Mrzne, na teploměru jsou minus dva stupně, na trati ledové plotny.
„Taky se před závodem necítila úplně nejlíp,“ dodává Vítek.
Naopak Koukalová se cítí přímo náramně. Na úvodním mezičase naskakuje její jméno na vedoucí pozici. „Když to takhle bude i v cíli, tak dobrý,“ povídá Vítek. Koukalová vybílí ležku a Rybář, jenž své rozjitřené nervy do té doby umně skrýval, vymrští zaťatou pěst.
Náskok 10 vteřin!
„Já vám měla tak bojovnou náladu,“ bude s odstupem času vyprávět Koukalová. „Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy na lyžích cítila silnější.“
Buchta se dál drží své věštby: „Jó, dneska to pude. Dneska jó.“
„Už třináct vteřin na Dahlmeierovou,“ hlásí do vysílačky další český kouč Aleš Ligaun, který má službu u počítače. Německá superstar je na stojce a dvakrát míjí. Dějí se věci. Hledištěm se provalí vlna údivu - a ano, zároveň i větší vlna neférové české radosti. Ale no tak, lidi...
Kde já ty síly beru?
Chyby vstoje dosavadní spanilou českou jízdu ukončují. Po jedné přichází od Vítkové i Puskarčíkové. Obě běží přece jen pomaleji, první desítka z toho nekouká.
Koukalová před svým prvním výstřelem vstoje dlouze vydechuje, upravuje pozici, uklidňuje sebe sama, čeká. Proč jen se mi ty nohy tak strašně třesou? „Asi přemíra snahy,“ usoudí po závodě.
PROKLETÁ STOJKA. Nohy se třesou.
Jedna chyba, další a ještě jedna.
Tři vzdechy tribun. Nedobrovolných 450 metrů navrch.
Rybář naznačí rukou pohyb doprava. Tam její rány letěly. Příliš doprava.
Šéftrenér pohlédne v počítači na průběžné pořadí - a ožije. Navzdory střelbě za tři ztrácí pouhých 10 vteřin na 6. místo! Česká jednička, zklamaná, ale psychicky nezlomená, už zase letí po trati. Žádná z 95 dalších biatlonistek nedosáhne toho dne rychlejšího běžeckého času.
„Stačilo, aby dala Gábina o ránu víc a mohla jet i o bednu,“ uvědomuje si Vítek. Rybář si jadrně uleví. Vzápětí si vyčiní: „Ne, nebudu sprostej.“
Ligaun, pitvající mezičasy, do vysílačky sděluje: „Gábina má před sebou čtyři holky ve třech vteřinách.“ Koukalová znovu stoupá pořadím. Rybář éterem vybízí pomocníky, vartující na trati: „Popožeňte Gabču, může se ještě výrazně posunout.“
Ona sama si všímá: Vida, vůbec mi nedocházejí síly, ani ve třetím kole. Kde já je všechny beru? A když ji na kopci bouřlivě povzbuzuje sestra, pomyslí si: Fandí mi tak moc, že zní jako štěkající pes.
A teď budu lovkyní
Už je průběžně sedmá. Zmáčkni se ještě, přikazuje si. Jenže zničehonic se z vysílačky na střelnici ozve: „Gábina spadla.“ Rybáře omývají. Najela na kámen, málem vyletěla z trati, ztratila tím nejméně 10 vteřin.
Finišuje, končí třináctá. Za cílem na ni diváci volají: „Gabi, milujeme tě.“ Usměje se: „Tak mě snad nezatratili.“
Před stíhačkou jim všem slíbí. „Budu lovkyní. Kvůli všem těm lidem, co tady vytvářejí tuhle fantastickou atmosféru.“
Tři nejlepší ženy kráčí na stupně vítězů. Velmi netradiční sešlost. Triumfuje Ruska Akimovová před Francouzkou Chevalierovou a Američankou Dunkleeovou. Největší favoritky ostrouhaly.
"Nove Mesto is one of my favorite places to race. The stadium crowd roars like thunder and the course is packed with spectators." https://t.co/WwUgsTNTTP
Přešťastná Susan Dunkleeová přirovná na Twitteru hlasitost povzbuzování novoměstského publika k síle hromu.
Laura Dahlmeierová, se dvěma trestnými koly čtvrtá, ujišťuje: „I bez stupňů vítězů se směju.“ Aby také ne, když v celé sezoně ještě hůře než čtvrtá neskončila.
V únoru 2013 právě v Novém Městě debutovala na mistrovství světa. O dva roky později tu dosáhla na svůj první triumf ve Světovém poháru. „Tahle těžká trať mi sedí. Už se těším na víkend,“ vykládá Němka.
„A - ki - mo - va, A - ki - mo - va,“ skanduje zatím parta ruských fanoušků, natlačená u hrazení. A jistě, ještě nezbytné „Moloděc.“
Tatiana Akimova takes Nove Mesto sprint. https://t.co/r2bmDdWPDF https://t.co/mazYVKjTGD
Šestadvacetiletá Taťána Akimovová byla doposud ve Světovém poháru nejlépe dvanáctá. Její jméno (naštěstí) nefiguruje v dosud zveřejněných zprávách o ruském dopingu.
V březnu po finálovém dějství na Sibiři přišla během večírku předávání glóbů za Gabrielou Koukalovou a nesměle si řekla o podpis.
Teď sama sedí při tiskové konferenci na výsostné židli uprostřed a tvrdí: „Vítězství jsem rozhodně vůbec nečekala.“
