Co vás vedlo k tomu, že jste začala s hudební kariérou?
Já jsem z muzikantské rodiny. Dlouhá léta jsem hrála na klavír a dlouho jsem si to nedovolila. Měla jsem pocit, že je to něco nesmírně těžkého a vůbec jsem si nevěřila. Je to trochu o odvaze a sebevědomí. A pak to začalo tak nějak pozvolna a nenápadně. Vrátila jsem se ke hře na klavír, k tomu jsem si potom vzala hodiny zpěvu. Dva roky jsem chodila potají na zpěv a pak jsem se potkala s kluky a najednou to vzniklo. Věřím tomu, že v životě tyhle věci vznikají spontánně. Vystoupili jsme veřejně a najednou to udělalo bum.
Proč jste si zvolila zrovna jazz a ne třeba pop?
Já jsem člověk, který se nepouští do věcí, které jsou snadné. Nechci to zlehčovat. Zazpívat dobře popovou písničku vůbec není jednoduchá záležitost. Musíte dělat něco, co ve vás ty emoce vyvolává a to je pro mě právě jazz. Nemusí to být takový ten úplně komplikovaný jazz. Nové věci, na kterých pracujeme, jsou jazzem jen trochu říznuté. Jazz je moje srdeční záležitost, je to něco, co ve mně rezonuje a o tom ta hudba je.
Která z vašich profesí teď bude pro vás stěžejní?
Já jsem to nikdy neměla tak, že bych si řekla, že se zrovna teď budu nějak profilovat. Jsem člověk, který dělá věci hodně intuitivně, a když mě život směřuje nějakým směrem, tak se ho snažím trochu poslouchat, než abych já do toho nějak extrémně mluvila. A tak si i myslím, že to bude. Stále mám obrovskou spoustu akcí, které moderuji jako moderátorka. Teď jsme začali být poptáváni jako kapela, vystupujeme a hrajeme, máme z toho radost. Radost z hudby je ta nejčistší radost, kterou znám.
Iva Kubelková
Dobře vypadáte, máte nádhernou postavu, umíte zpívat a muži vás obdivují. Mají vás vůbec ženy rády?
Otázka, jestli se někomu líbíte, nebo jestli vás má někdo rád, aniž by vás osobně znal, je velmi relativní. Záleží na tom, kde vás vidí, co si zrovna přečetl, skrz koho ten článek prošel. Takže tohle jsou věci, které jsou velmi relativní a pomíjivé. Já samozřejmě mám radost, když potkávám lidi, kteří mají pozitivní reakce a pozitivně hodnotí to, co dělám, a třeba i říkají, že mi fandí nebo drží palce. To je takový motor, radost pro každého člověka, který působí v té naší oblasti. Ale nerada hodnotím, jestli je to tak nebo tak. Každý to má jinak.
Nedávno jste se stala tváří kampaně značky spodního prádla. Bylo pro vás důležité, že se jedná o českou výrobu?
Každopádně. Velmi ráda spolupracuji s českými značkami. Jsem skutečně velmi hrdá Češka, takže moc ráda podporuji značky, které se tady vybudovaly a narodily, kterým se daří, a mám z toho upřímnou radost. Takže určitě to byla jedna z plusových věcí.
Modelka a miss Iva Kubelková na Plese v Opeře (6. února 2016)
Prádlo si vybíráte sama?
Já patřím k těm ženám, pro které by si žádný partner netroufl koupit spodní prádlo, jelikož moje velikost je zcela nekonfekční. Takže si to zatím žádný nedovolil. Myslím, že v partnerském vztahu to muž brzy vycítí, zda má žena standardní velikost, která se snadno shání, nebo jestli je třeba být v tomhle opatrný. Ono to není jenom o velikosti prádla, ale také o střihu a dalších věcech a tomu rozumí žena.
Spoustu žen má komplex z toho, že má velká ňadra. Jak jste to měla vy?
Já to měla úplně stejně. Vlastně u mě se to střídalo. Když jsem byla v pubertě a v době takového toho rozpuku a vývinu, tak jsem dlouho prsa neměla a strašně jsem tím trpěla. A pak mi najednou narostla, ale už zase byla moc velká, a tak jsem zase trpěla právě proto. Takže jsem paradoxně díky mým prsům neustále trpěla. Až postupem času jsem dospěla k tomu, že to ten nahoře takhle se mnou myslel a je třeba, abych to vzala s pokorou a naučila se to přijmout a třeba to občas chápat jako výhodu.
Děláte ještě přehlídky spodního prádla, nebo už jen fotíte?
Já jsem kromě jedné náhodné akce, kterou jsem dělala jednou, protože někdo vypadl, nikdy nedělala přehlídku spodního prádla. Ta fyzická přítomnost ve spodním prádle na mole mezi obrovským množstvím lidí mě nikdy nelákala a nikdy mi nedělala dobře. Právě díky velikosti mého poprsí jsem se už styděla. Měla jsem pocit, že už je to moc. Takže já jsem nikdy tyto přehlídky nechodila. Focení je přijatelnější. To je intimní práce s určitým týmem lidí, kde člověk může pracovat a může si to sám korigovat, kdežto ta módní přehlídka, to je nekompromisní záležitost.
