BRAMBOROVÁ BOLEST. Zklamaní čeští florbalisté po prohraném boji o bronz.

BRAMBOROVÁ BOLEST. Zklamaní čeští florbalisté po prohraném boji o bronz. | foto: Martin Flousek/ceskyflorbal.cz

Jak i ve florbale bojovat o zlato? Češi potřebují profesionální přístup

  • 18
Riga (Od našeho zpravodaje) - Za zády Toma Ondruška kráčeli švýcarští florbalisté se světovým bronzem na krku. On byl smutný z prohry 5:8 a říkal: „Doufám, že se některé věci změní. A budeme do toho šlapat tak, abychom na mistrovství světa v Praze byli neporazitelná zeď.“

Co se má změnit? zeptali se novináři. „Ne, o tom se nechci bavit. To jsou interní věci.“

I z tohoto tajemného vyjádření je však jasné, že ve florbalové reprezentaci je cosi nutného k nápravě. Cosi nezdravého.

A že ačkoliv tým ztratil semifinále proti Finsku o jediný gól 3:4, a to až sedm vteřin před koncem, je pro něj ve skutečnosti boj o zlato stále hodně vzdálený. Co víc - po prohře se Švýcary v utkání o bronz platí, že Češi už dva roky neporazili žádný celek z první čtyřky.

Co je tedy nutné změnit, aby za dva roky v Praze byli konkurenceschopnější?

„Musíme si nalít čistého vína, nemáme tolik hráčů, abychom ty nejlepší týmy pravidelně poráželi. Hráčů, co by uspěli na mezinárodní scéně. Nejsme na tom tak dobře v herním projevu. Musí se zlepšit kondice, herní dovednosti jednotlivce. Musíme být vyzrálejší po taktické stránce,“ míní kouč Radim Cepek.

Ač má smlouvu až do českého mistrovství, není jisté, jestli u reprezentace zůstane. On sám chce, vždyť říká: „Zápasy tady, to byla nádhera a já chci pracovat na tom, abychom byli ještě lepší.“

Jenže šéf českého florbalu Filip Šuman ohledně jeho budoucnosti mluví diplomaticky: „Vždy si od trenérů necháváme zpracovat podrobnou zprávu dvouletého cyklu. A až ji probereme, budeme vše řešit. Mám obrovský respekt k tomu, jak tým v Lotyšsku hrál, zároveň chceme, aby měl výsledky po celé ty dva roky.“

A není pochyb, že Cepek za ně nese zodpovědnost. I brankář Tomáš Kafka, v 38 letech nejzkušenější reprezentant, tvrdí, že špička, která může hrát za národní tým, je úzká. „Potřebujeme, aby ještě víc lidí nabralo zkušenosti v zahraničních ligách a v top klubech. Protože ti, kteří v cizině jsou, tady byli vidět.“

Zároveň ví, že v období mezi šampionáty to v reprezentaci skřípalo. „Mistrovství ukázalo, že to v nás je. Ale i přípravné turnaje potřebujeme brát jako generálku na šampionát. Když na nich nebudeme hrát na maximum, ta praxe nám bude chybět. Musíme si na nich vybudovat sebevědomí.“

Jsou to spojené nádoby. Když vás Finsko, Švédsko i Švýcarsko dva roky bez potíží přehrávají, těžko z vás budou mít přehnaný respekt na mistrovství světa. Psychika pak hraje pro ně, Češi strádají.

Však i Fin Mika Kohonen, pětkrát oceněný jako nejlepší florbalista světa, po nervy drásajícím semifinále poklidně řekl: „Češi nás ničím nepřekvapili. Byli jsme lepší.“

Český florbal, potažmo Cepek (nebo jeho nástupce), tak v nejbližších měsících musí „zblbnout“ víc hráčů, zvlášť těch z české ligy, aby se obětovali pro florbal. Ačkoliv jsou amatéři, musí mít profesionální přístup. Teď se totiž může opřít o 25 hráčů, kteří mohou hrát těžké mezinárodní zápasy. Ale potřebuje jich 40, 50.

Šampionát v Česku bude mít rozpočet 100 milionů korun. Odehraje se v pražské O2 areně, vnímání florbalu má posunout výš. A posunout výš se musí i reprezentace.

Šuman slibuje: „Uděláme vše, aby měl tým maximální sportovní přípravu, jakou je český florbal schopen vytvořit.“

Bude to stačit?