V jednom rozhovoru jste řekl: Důležité je nezapomenout, odkud člověk pochází a kde hudebně začal. Je to důvod, proč máte nejvíce koncertů právě na jižní Moravě?
Samozřejmě. Mám tady spoustu známých. Vracíme se sem záměrně, protože ta místa pro nás mají historickou hodnotu. Mám s nimi spojené hudební začátky. Zkoušíme ve Velké Bíteši, kam jsem chodil do lidové školy umění na klavír. Vedle je Újezd u Rosic – vesnička, v níž jsem se narodil. O pár kilometrů dál Zbraslav u Brna, kde jsme měli v roce 1996 první vánoční koncert. Protože letos slavíme 20. výročí, chtěl jsem záměrně skončit v naší domovině, takže jsem poslední dva koncerty naplánoval ve Velké Bíteši a ve Zbraslavi. Tam to vše začalo a tam se kruh uzavírá.
Vánoční koncerty se staly vaší tradicí, kterou si držíte každý rok. To není pro rockovou kapelu zrovna typické.
Nejsou vánoční koncerty jako vánoční koncerty. Každý by si řekl, že jezdíme pořád se stejným programem, ale my ho vždycky od základu změníme. Každý rok jsem si zval různé hosty, ať už to byla Věra Špinarová, Lešek Semelka, Ivan Hlas, Ilona Csáková, Helena Zeťová. Letos nebude chybět moje kapela a netradiční seskupení Shadow Quartet. Hlavním hostem pak bude folková legenda Jarda Samson Lenk. Ve Velkých Bílovicích ho zaskočí neméně známý Vlasta Redl. Jednou bych je všechny rád pozval spolu na pódium. Taky ke každé písni budeme mít speciální vizualizace promítané na LED stěně. Mám rád, když jsou věci kontra, takže se k akustické a folkové hudbě snažím dávat tyto nejnovější digitální technologie.
Už tradičně přezpíváváte klasické koledy. Jak na to publikum reaguje?
Už od dětství mi vadilo, když jsem u vánočního stromečku poslouchal praskající desku unylých koled, které byly hrané v jednom stylu. Takže jsme je začali měnit. Každý rok přinášíme nějakou novou verzi a lidé už očekávají, co se s tou klasickou koledou stane. Třeba v Rolničkách máme letos tři části. Jedna bude funky, druhou zahrajeme jako vážnou hudbu a zakončíme je jazzem. Nebo Štědrý večer nastal dáme v reggae verzi. Nehrajeme ale jen koledy. Zařazujeme i novinky a letos to nebude jinak. Vydal jsem novou desku, na níž jsem pracoval pět let a mám z ní velkou radost. Rozhodli jsme se, že 80 procent z ní na šňůře přehrajeme.
Deska reSTART vyšla začátkem listopadu. Proč ten název? Je to restart kariéry? Osobního života?
Restart znamená nový přístup ke skládání, nebo spíše návrat v něm ke kořenům. Poslední dobou jsem komponoval velké věci, teď jsem se vrátil k tomu, že jsem skládal jen kytaru se zpěvem nebo piano se zpěvem. Od začátku do konce je písnička schopná obstát bez velkých pompézních aranží a přitom mít stejnou energii. Ale taky jsou tam mé životní prožitky. Děti, rodina, cestování. I to, že jsem před časem založil vlastní agenturu. To je zase naopak takový start, cesta dopředu. Proto i v tom názvu je malým napsané re a velkým START.
Čerpáte v písničkách inspiraci z rodného kraje?
V mnohých věcech jsou lehce jihomoravské nápěvy. Ať už to bylo Nad horú svítá, Tráva nebo letos na desce je píseň Utonout, která se k tomu také trošku váže. Mám to v sobě, těžko to člověk odpáře, když je odsud. A to ještě nejsem klasický Jihomoravák. Vždycky říkám, že pocházím z oblasti na pomezí slivovice a vína.
Taky často koncertujete s cimbálovou muzikou Grajcar...
Jihomoravské nápěvy mám rád, i proto mám rád cimbálovku. Ale zase to děláme jiným způsobem. Kapela je ryze poprocková nebo někdy i hodně bigbeatová. A do toho máme ty kluky z cimbálovky. Všichni si myslí, že hráváme věci jako Vínečko bílé. Oni s námi ale nehrají lidovky. Upravujeme moje autorské písničky, nebo i třeba zahraniční. Například skladbu od kapely Queen Bohemian Rhapsody.
Petr Bende
|
Hrajete na kytaru, bicí, klavír. Koncertoval jste v Paříži, hrál v muzikálu, tančil ve StarDance. Je něco, co byste si chtěl ještě vyzkoušet?
Říkávám, že si celý život žiju svůj underground. Vybral jsem si těžší cestu a ta je na dlouhé kroky a roky. Když jsme před 20 lety začínali vánočními koncerty, přišlo nám do Zbraslavi 23 platících. Dnes je to tak, že koncerty fungují takovou pěknou tichou poštou. Když přijdou dva lidi, příští rok přijdou čtyři. Když přijdou čtyři, příští rok jich přijde šest. Pak chodí celé rodiny a najednou se z toho pro ně stane tradice. Pokud se mi podaří žít tento svůj underground, jít si svou cestou, kterou jsem si nastavil už v pěti letech, bude to pro mě nejvíc. Nepotřebuju hrát na obrovském stadionu. Samozřejmě bych byl rád, kdybych si na něm mohl zahrát, ale pokorně budu rád, když naplním sály a lidé budou věřit mé muzice.
Neštve vás, že vás pořád někteří můžou vnímat a chodit na vaše koncerty, protože jste „ten ze SuperStar“?
Samozřejmě ta nálepka tam je. Já ji ale na rozdíl od mnohých nesundávám. Hromada mých souputníků po skončení soutěže najednou chtěla dělat, že tam nikdy nebyli. To je úplný nesmysl. Myslím si, že je to nesmazatelný bod. Dalo mi to půl roku nádherných životních zkušeností. Díky tomu jsem se hned po skončení soutěže mohl vrátit ke své kapele, která v nezměněné sestavě funguje od roku 2003. Obvolali jsme všechny festivaly a za párek, pivo a dopravu jsme je objeli. Obhájili jsme si svou pozici, protože jsme stáli na pódiu s vlastní písničkou, jasným názorem a s tím, že nás baví hrát.
Mám pocit, že z vaší řady jste jediný, kdo je dnes ještě vidět. Jste s ostatními v kontaktu?
Ještě Vlasta Horváth funguje velmi skvěle. Je stonásobně lepší zpěvák než já. Voláme si. Klidně i několik hodin. Mám ho hrozně rád, loni byl za mnou na vánočním koncertu v Praze a teď se těším, až se na něj půjdu podívat. O ostatních ale vůbec nevím. Hromada z nich šla cestou, kterou já úplně nemám rád. A to je objíždění diskoték, playbacky a prostě nehudební věci. Samozřejmě za docela dobré peníze. Mně šlo ale o to, vykopnout kapelu někam dál. Teď vím, že to byl nejlepší krok, který jsem mohl udělat.
Sledujete podobné soutěže?
Občas se podívám. Musím ale říct, že v poslední SuperStar to byly všechno děti. Mně tehdy bylo sedmadvacet. Měl jsem na muziku jasnější názor než sedmnáctileté děti, které neví, co se sebou, natož aby věděly, co zpívat. A taky už je podobných soutěží přehršel. První a druhá řada byly fenomén. Všechno se však časem přejí.
Loni jste uspořádal koncert v Újezdu u Rosic, kde jste vyrůstal, k desetiletému výročí od začátku vaší profesionální kariéry. Do vesničky s 250 obyvateli dorazilo asi 2 tisíce lidí. Plánujete v Újezdu další koncerty?
Centrem je Zbraslav. Tam je kulturní dům, tam jsme to započali. Újezd si spíš nechávám jako domácí bonbonek. Příští rok slavím čtyřicítku, tak třeba bude nějaký velký mejdan.
