„Rusko je veliké, ustoupit však není kam - za námi je Moskva,“ zahlásí na plátně politruk Kločkov chvíli před tím, než se se svými spolubojovníky vrhne pod pásy německý tanků. Jsou ozbrojeni pouze ručními granáty a molotovy a čeká je jistá záhuba. A zároveň nesmrtelná sláva a místo v sovětských učebnicích dějepisu.
Heroický odpor posledních osmadvaceti příslušníků 316. dělostřelecké divize Ivana Panfilova při obraně Moskvy znalo svého času každé sovětské dítě. Ve čtvrtek legenda opět ožila, když na plátna ruských kin vstoupil velkofilm 28 panfilovců.
Snímek, který vznikal tři roky a kromě státu ho financovaly i tisíce obyčejných Rusů prostřednictvím crowdfundingu, oživil debatu o překrucování historie a roli Velké vlastenecké války v ruské národní identitě.
Emoce kolem filmu planuly už letos na jaře, když ředitel státního archivu Sergej Mironěnko zpochybnil historickou věrohodnost filmu. Archiv dokonce zveřejnil vojenskou zprávu z roku 1948 dokazující, že legendu o panfilovcích vytvořila propaganda, podle níž se sovětští vojáci nikdy nevzdávali a bojovali do posledního dechu. Z dokumentu vyplývá, že někteří příslušníci Panfilovovy divize bitvu přežili a jeden z nich dokonce upadl do německého zajetí.
Svatá legenda
Krok státního archivu vzápětí vyvolal hněv politiků. Ministr kultury Vladimir Medinskij prohlásil, že úkolem archivářů není hodnotit historii a pokud Mironěnko chce změnit práci, nevidí v tom žádný problém. Krátce poté Mironěnko funkci šéfa státního archivu opustil - podle svých slov na vlastní žádost.
Bitva o MoskvuProbíhala od listopadu 1941 do jarních měsíců roku 1942 a skončila německým neúspěchem - vyčerpané jednotky Wehrmachtu se sice dostaly až na předměstí Moskvy, ale vzápětí byly vrženy zpět jednotkami, které generál Žukov povolal ze Sibiře a posílil o nově utvořené oddíly. Bitva o Moskvu se počítá k rozhodujícím bitvám Velké vlastenecké války. V této bitvě také definitivně skončila německá blesková válka na území Sovětského svazu, vystřídala ji vleklá poziční válka, na kterou nebyl Wehrmacht předem připraven. zdroj: WIkipedia |
„Jsem hluboce přesvědčen, že i kdyby ten příběh byl od začátku do konce smyšlený a Panfilov nikdy neexistoval, tak tuto svatou legendu nesmí nikdo špinit. A lidé, kteří se o to pokouší, jsou šmejdi,“ prohlásil v souvislosti s filmem Medinskij. Podle svých slov by lidi, kteří se svými „špinavými prsty hrabou v historii roku 1941“ poslal strojem času zpátky do období druhé světové války, aby s granátem v ruce čelili německým tankům.
Server The Guardian připomíná, že v Panfilovově divizi byla řada vojáků pocházejících ze Střední Asie - především Kazachů a Kyrgyzů. Měsíc před premiérou film společně shlédli ruský prezident Vladimir Putin a jeho kazašský protějšek Nursultan Nazarbajev.
Sovětský svaz ve válce přišel o 20 milionů obyvatel a je proto pochopitelné, že těžce vykoupené vítězství nad Hitlerem je pevnou součástí ruské kolektivní paměti. Putinova vláda ve snaze využít ruské národní cítění legendy vyrobené sovětskou propagandou obratně využívá a dále přiživuje. Jakákoliv kritika Rudé armády je nevítaná a vyvolává nevoli.
Mytologie začíná mít nad fakty navrch, což některým historikům vadí. „Měli bychom říkat pravdu, to je jasné. Ano, ta bitva se skutečně odehrála a měla řadu hrdinů. A o tom by měli natočit film... Ale jestli tento film uvidí děti, tak si na internetu najdou hromadu informací o té bitvě a dozví se něco jiného. Podkopá to jejich důvěru v historické události,“ zkritizoval film 28 panfilovců učitel historie Alexandr Morozov.
