Tlačil se do koncovky, střílel, pořád chtěl být u míče, mohl dát i gól. I trenér Jarolím ho po zápase za odvážný výkon pochválil: „Myslím, že si počínal suverénně, pomohlo mu i to, že hrál doma. Mile mě překvapil.“
„Pocity jsou krásné, ale byly by ještě hezčí, kdybych proměnil některou ze svých šancí a dotáhli jsme to k vítězství,“ říkal pětadvacetiletý záložník po remíze 1:1. „Ale první dojmy jsou i tak pěkné, užil jsem si to.“
Nominace byla dost blesková. Jak jste se o ní dozvěděl?
Byl to ráno takový příjemný budíček. Dozvěděl jsem se, že se nebudu připravovat s Boleslaví, ale že se mám připojit k reprezentaci. Vůbec jsem nedoufal, že by se něco takového stalo, neměl jsem na to pomyšlení. Stalo se a je to takový malý sen, ze kterého bych se ani nechtěl probudit.
Hrálo v tom nějakou roli i to, že nastupujete za Boleslav, kde se zápas hrál?
Tak to nevím, to je otázka na někoho jiného. Ale už při minulém srazu jsem byl mezi náhradníky, dokonce jsem byl pak donominovaný, ale kvůli zranění jsem nemohl odjet. Jsem rád, že jsem šanci dostal teď, zrovna v Mladé Boleslavi.
A mohl jste dát i gól. Hlavně první šance byla vyložená, ne?
Jo, přebral jsem si míč a chtěl jsem co nejrychleji vystřelit, protože jsem viděl, že dobíhají obránci. Bohužel mi to sjelo po pravé noze. Škoda, že to Krmenčík nedorazil. Taky při druhé šanci jsem chtěl rychle střílet, ale možná jsem to měl dát pod sebe Krmovi.
Jak vás přivítal trenér Jarolím, který vás zná už ze Slavie?
Byl to vlastně můj první trenér v dospělých. Přivítal mě tím, že řekl, že dostanu šanci. A ať ji chytím za pačesy. Tak doufám, že jsem mu tu důvěru aspoň trochu splatil.
Váš příběh je zajímavý. Ještě před třemi měsíci jste v Hradci neměl jisté místo, teď jste v reprezentaci. Čím to, že šla vaše kariéra tak nahoru?
Je to taková malá pohádka, co si budeme povídat. V Hradci jsem občas ani nehrál, trenér Pilný mě stavěl na beka. Pak se zranili nějací hráči ve středu zálohy, což je můj post. Naskočil jsem, chytl šanci, pak už to známe všichni. Nešťastně se zranil Radič, Boleslav angažovala mě a já se to snažil splatit tím, že budu podávat dobré výkony. Asi se to potvrdilo a vyústilo to tím, že jsem tady.
Co by vás napadlo, kdyby vám v létě někdo řekl, že za pár měsíců budete v národním týmu?
Asi bych se trošku pousmál. Řekl bych jen, že by to bylo krásné... Ale i takový je fotbal - stalo se to.
Stihl jste vůbec při tom bleskovém povolávacím rozkazu být na prvním srazu nervózní?
Lehce ano, nebudu říkat, že ne. Ale během rozcvičky už to opadlo a jak jsem nastoupil na hřiště, kluci mě povzbudili. S prvním dotekem to opadlo definitivně a zápas jsem si užil.
